"Rusko musí NATO otevřeně označit za nepřítele"

19. 1. 2022

čas čtení 7 minut
  • Dmitrij Suslov píše o tom, jak "zastavit USA a NATO odradit od politiky otevřených dveří".

Jednání v Ženevě, Bruselu a Vídni dokázaly to, co bylo zřejmé hned poté, co Rusko předložilo požadavky ohledně bezpečnostních záruk. Jmenovitě: Aby se USA a NATO zřekly politiky otevřených dveří Severoatlantické aliance a vojenské spolupráce s Ukrajinou, podpory její nynější vnitřní a zahraniční politiky (včetně postoje k Minským dohodám) a navíc také vojenské infrastruktury ve střední a východní Evropě s ohledem na stav před začátkem rozšiřování NATO, přístup, který Rusko uplatňuje posledních několik měsíců, nestačí.

Je nezbytné změnit samotné paradigma vztahů Ruska s kolektivním Západem zejména v oblasti evropské bezpečnosti a podepřít tuto změnu vojensko-politickými kroky. Je třeba konečně nazvat věci pravými jmény a oficiálně uznat, že epocha vztahů v Evropě, která začala sjednocením Německa v roce 1990, dávno skončila. Pravidla a principy fungování současné epochy, která je charakterizována novou konfrontací velmocí a novým rozdělením Evropy, je třeba odvodit z nezbytnosti řídit tuto konfrontaci a vyhnout se velké válce.

Když Moskva požaduje po NATO, aby se vzdalo dalšího rozšiřování a vzalo zpět slib z roku 2008, že se Gruzie a Ukrajina stanou členy aliance, navrhuje změnit fundamentální pravidla hry a základní principy, které řídily situaci v oblasti evropské bezpečnosti posledních třicet let.

Především je řeč o principu vyhlášeném v Pařížské chartě pro novou Evropu z roku 1990, že každý stát má právo sám určit způsoby zajištění své bezpečnosti, včetně vstupu do tohoto či onoho vojenského bloku.

Tento princip zpočátku určený, aby umožnil setrvání sjednoceného Německa v NATO, se velmi brzy stal ospravedlněním dalšího rozšiřování bloku o státy střední a východní Evropy, Pobaltí a potenciálně Ukrajinu a Gruzii, normativně politickým základem změny NATO v základ celoevropského bezpečnostního systému a základem toho, proč USA a NATO mohou ignorovat výhrady Moskvy.

Právě na tento princip se vždy odvolávají, když hovoří o tom, že Rusko nesmí mít "právo veta" ohledně vstupu těch či oněch zemí do NATO a že rozhodnutí o rozšíření jsou přijímána pouze aliancí a zeměmi, které si do ní přejí vstoupit.

(Úplně stejně by se ovšem Západ mohl odvolávat už např. na první koš helsinských dohod z roku 1975 zakotvující rovnou suverenitu států a respekt k právům suverenitě inherentních. Za tehdejší SSSR dokument podepsal Leonid Brežněv, jinak ovšem autor tzv. Brežněvovy doktríny o omezené suverenitě států kontrolovaných SSSR. Každý tzv. socialistický stát si podle ní mohl svobodně vybírat svého spojence, pokud si zvolil Sovětský svaz. Dnešní ruské návrhy sledují zavedení nové podoby Brežněvovy doktríny - pozn. KD.)

Když Rusko hovoří o bezpečnostních zárukách, požaduje zaměnit tento princip jiným - tím, podle nějž velmoci a s nimi spojené vojenské bloky musí navzájem vzít v úvahu životně důležité zájmy a "červené čáry", protože v opačném případě jinak může vypuknout velká válka.

Již osm let probíhá systémová konfrontace Ruska s USA a NATO, která celé ty roky znatelně sílí, a v Evropě vznikl nový geopolitický rozkol.

USA a NATO (teprve poslední dva roky, vzhledem k dobyvačné ruské politice v postsovětském prostoru a neustálému vyhrožování ze strany Moskvy, včetně vyhrožování jadernými zbraněmi, a dále kvůli alianci s Čínou - pozn. KD) oficiálně označují Rusko za protivníka a uplatňují vůči němu politiku zadržování (ještě ani zdaleka ne - KD), která má také vojenskou komponentu. Začaly nové závody ve zbrojení (Západ ještě ani zdaleka žádné závody nezačal, z hlediska soupeření v Evropě je spíše takřka bezbranný - KD) - jaderném, konvenčním a systém kontroly existující v závěrečné fázi studené války a po ní je takřka plně demontován.

(Od Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě odstoupilo Rusko v roce 2015 a již od roku 2007 pozastavilo její dodržování pod záminkou, že USA plánují zřídit základny v Rumunsku a Bulharsku. Podstatou smlouvy bylo zastropování počtů jednotek, jednotlivých kategorií výzbroje a vybavení, v druhé řadě obsahovala ustanovení ohledně "nebezpečných koncentrací" sil. Rusko nikdy nedoložilo, že nepravidelně Američany využívané základny v Rumunsku a Bulharsku zřízené v těchto zemích s plným souhlasem tamních vlád představují takové "nebezpečné koncentrace sil". NATO kritizovalo Rusko za porušování smlouvy okupací části Moldavska a vojenskou přítomností v Gruzii neodpovídající limitům dohodnutým s vládou v Tbilisi, což je zřejmě hlavní důvod jejího vypovězení z ruské strany. Smlouvu o střelách středního a kratšího doletu v Evropě Rusko porušilo zavedením a rozmístěním systému Iskander-K a Trumpova administrativa ji vypověděla, místo aby se domáhala jejího dodržování - pozn. KD.)

Nastal čas udělat tečku nad i a uvést principy evropské bezpečnosti v soulad s realitou konfrontace a rozkolu. Je třeba čestně a otevřeně prohlásit, že Rusko a NATO jsou protivníci a budou jimi po dlouhý čas, že snahy vytvořit partnerství a "Velkou Evropu" jsou neaktuální, takže principy a instituce periody po skončení studené války je třeba zanechat minulosti.

Minimálně musí Rusko odmítnout hlavní symbol této minulé epochy - Pařížskou chartu z roku 1990. Možná je třeba roztrhat i Zakládací akt skupiny NATO-Rusko, který je také produktem minulé epochy a přinesl Moskvě více škod než užitku.

Namísto principů z období po studené válce musejí nastoupit pravidla hry charakteristická pro konfrontaci: Rovnováha sil, dilemata bezpečnosti a mírového soužití. To automaticky vyloučí jak další rozšiřování NATO, tak přítomnost útočných zbraní USA a NATO v blízkosti ruského území.

Rusko se dnes ve skutečnosti pokouší provést mezinárodně politickou revoluci - zajistit přijetí nových pravidel hry bez podobné krize jako v 60. letech 20. století.

Adekvátní kroky směřují dvěma směry. Za prvé, zesílení vojenského napětí ve vztazích s USA a NATO, další eskalace konfrontace. Za druhé, ještě intenzívnější a demonstrativnější spolupráce s Čínou ve vojensko politické a vojensko technické sféře.

Vzhledem na omezenost amerických zdrojů se Washington snaží maximálně soustředit jmenovitě na soupeření s Čínou.

Proto nemá zájem na další eskalaci konfrontace s Moskvou, ani na ještě větším sblížení Ruska s ČLR.

Celý text v ruštině: ZDE

1
Vytisknout
3267

Diskuse

Obsah vydání | 24. 1. 2022