Společnost v troskách
20. 1. 2022 / David Marenčák
Ilustrace: Jáchym Bohumil Kartous
Kdyby chtěl někdo pochybovat, že jsme „selhavší stát“, neboli že žijeme v setrvalém a dlouhodobém státním kolapsu, dávám do souvislosti pár šokujících zpráv, které už nikoho nešokují a v záplavě banalit už sotvakoho zvednou ze židle.
Omikron zahajuje kobercový nálet, výhled do blízké budoucnosti v podobě vývoje v ostatních státech západního okruhu, které jsou krapet napřed, jsou zcela mimo obzor kohokoli, kdo má moc a vliv o něčem rozhodovat.
A vláda demokratické a jedné možné nejlepší svobody řeší věci tak, že je outsorcuje na občany. Ano, je to tak, tento pokyn hygienických stanic znamená, že přestávají trasovat a lidi mají vyplňovat sebetrasovací formuláře, o čem všichni vědí, že budou dělat jen skutečně otrlí a vytrvalí lidé. Ostatní na to hodí bob z přesvědčení nebo z únavy, letargie a uondané apatie.
A zároveň tato nová vláda starých strak ukáže
prostředníček za dosud vykonávanou práci v první a druhé linii,
kdy ani v první vlně tolik přetřásaná podfinancovanost a rozloženost sítě
krajských hygienických stanic nestačila na to, aby se doplnily stavy početní,
materiální a poskytly se tolik chybějící zdroje.
Živě si pamatuji, jak ajťáci nadávali na „báby z KHS“, které jim ujídají
z koláče hrdinství a bojkotují jejich úžasné technokratické řešení
v podobě E-roušky a Chytré karantény. Drze se při tom vymlouvaly, že jim
nikdo neposkytl zaučení ani stroje, na kterých by to mohly provozovat. Ale to
jsou jen staré známé zpátečnické nářky.
A jako v Rakousku dostávají zdravotníci dopisové
bomby, v ČR prořezávají
pneumatiky, vláda přidá k nenáviděným skupinám další, o kterou
je potřeba si otřít boty, protože má mandát k asociálnosti a
bezohlednosti.
Všichni už máme covidu po krk, ale není náhodou, že mnozí
v odporu vůči opatřením a věcem kolem něho dělají všechno proto, aby
náklady a obětiny v podobě zničeného zdraví a smrti byly co nejvyšší a aby
koronavirus zdaleka neřekl poslední slovo, když jsme měli už několik šancí mu
zacpat kušnu nadobro.
Právo a svoboda ke zdraví ale byla upozaděna - zcela nepřekvapivě - právem
chovat se jako bezohledné asociální ovádko.
Nemocná společnost, nemocní lidé – a můžeme přepínat kolovrátky o osobní
zodpovědnosti, až by otřásly horami
šílenství, ale když tu dekády panuje uspořádání, které
individualismus a sobectví odměňuje, každého k němu tlačí, vychovává
masově a upřednostňuje všechny ty ostré lokty a starání se o sebe, nesklízíme
nakonec jen to, co jsme zaseli?
Diskuse