9. 2. 2022
Nikdo přesně neví, jaké by byly lidské náklady takové války. Existují však odhady, že by na Ukrajině mohlo dojít k více než 50 000 civilních obětí a miliony uprchlíků by zaplavily sousední země, protože by utíkaly před tím, co by mohlo být nejhorším evropským konfliktem od druhé světové války. Kromě toho by samozřejmě došlo k mnoha tisícům obětí v řadách ukrajinské a ruské armády. Existuje také možnost, že by tato "regionální" válka mohla eskalovat do dalších částí Evropy. Co by se pak mohlo stát, je ještě děsivější.
Ale to není všechno. Sankce proti Rusku a hrozící reakce Ruska na tyto sankce by mohly vyústit v obrovské hospodářské otřesy - s dopady na energetiku, bankovnictví, potraviny a každodenní potřeby obyčejných lidí na celém světě. Je pravděpodobné, že Rusové nebudou jediní, kdo sankcemi utrpí. A mimochodem, jakákoli naděje na mezinárodní spolupráci při řešení existenční hrozby globální klimatické krize a budoucích pandemií by utrpěla velkou ztrátu.
Měli bychom si ujasnit, kdo je za tuto hrozící krizi nejvíce zodpovědný: Vladimir Putin. Poté, co se ruský prezident již v roce 2014 zmocnil části Ukrajiny, nyní hrozí, že ovládne celou zemi a zničí ukrajinskou demokracii. Podle mého názoru musíme jednoznačně podpořit suverenitu Ukrajiny a dát jasně najevo, že mezinárodní společenství vyvodí vůči Putinovi a jeho spolupracovníkům tvrdé důsledky, pokud nezmění svůj kurz.
S ohledem na to jsem nesmírně znepokojen, když slyším známé bubnování ve Washingtonu, válečnickou rétoriku, která se zesiluje před každou válkou a která požaduje, abychom "ukázali sílu", "přitvrdili" a nezapojovali se do "mnichovanství". Zjednodušené odmítání uznat složité kořeny napětí v regionu podkopává schopnost vyjednavačů dosáhnout mírového řešení.
Jedním z urychlujících faktorů této krize, přinejmenším z pohledu Ruska, je vyhlídka na posílení bezpečnostních vztahů mezi Ukrajinou a Spojenými státy a západní Evropou, včetně toho, co Rusko vnímá jako hrozbu vstupu Ukrajiny do Severoatlantické aliance (NATO), vojenské aliance původně vytvořené v roce 1949 za účelem konfrontace se Sovětským svazem.
Je dobré znát trochu historie. Když se Ukrajina po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 osamostatnila, ruští představitelé dali jasně najevo své obavy z vyhlídky, že se bývalé sovětské státy stanou součástí NATO a umístí nepřátelské vojenské síly podél ruských hranic. Vedoucí představitelé USA tehdy uznali tyto obavy za oprávněné. Tyto obavy jsou stále legitimní. Invaze ze strany Ruska není odpovědí, stejně jako neústupnost ze strany NATO. Je také důležité si uvědomit, že Finsko, jedna z nejrozvinutějších a nejdemokratičtějších zemí na světě, sousedí s Ruskem a rozhodlo se nebýt členem NATO.
Putin je možná lhář a demagog, ale je pokrytecké, když Spojené státy trvají na tom, že nepřijímají princip "sfér vlivu". Posledních 200 let se naše země řídila Monroeovou doktrínou a vycházela z předpokladu, že jako dominantní mocnost na západní polokouli mají Spojené státy právo zasáhnout proti jakékoli zemi, která by mohla ohrozit naše údajné zájmy. Na základě této doktríny jsme podkopali a svrhli nejméně tucet vlád. V roce 1962 jsme se dostali na pokraj jaderné války se Sovětským svazem v reakci na umístění sovětských raket na Kubě, 90 mil od našeho pobřeží, což Kennedyho administrativa považovala za nepřijatelnou hrozbu pro naši národní bezpečnost.
A Monroeova doktrína není dávnou historií. Ještě v roce 2018 označil ministr zahraničí Donalda Trumpa Rex Tillerson Monroeovu doktrínu za "stejně aktuální dnes, jako byla v den, kdy byla napsána". V roce 2019 Trumpův bývalý poradce pro národní bezpečnost John Bolton prohlásil, že "Monroeova doktrína je živá a zdravá".
Zjednodušeně řečeno, i kdyby v Rusku nevládl zkorumpovaný autoritářský vůdce, jako je Vladimir Putin, Rusko by stejně jako Spojené státy mělo zájem na bezpečnostní politice svých sousedů. Opravdu si někdo myslí, že by Spojené státy neměly co říci, kdyby například Mexiko uzavřelo vojenské spojenectví s protivníkem USA?
Země by měly mít možnost svobodně se rozhodovat v oblasti zahraniční politiky, ale moudré rozhodování vyžaduje seriózní zvážení pozitiv i záporů. Faktem je, že vstup USA a Ukrajiny do hlubších bezpečnostních vztahů přinese pravděpodobně velmi vážné problémy - pro obě země.
Musíme důrazně podporovat diplomatické úsilí o deeskalaci této krize a potvrzení ukrajinské nezávislosti a suverenity. A musíme dát jasně najevo, že Putin a jeho banda oligarchů budou čelit závažným důsledkům, pokud budou pokračovat v nastoupené cestě. Zároveň nesmíme nikdy zapomenout na hrůzy, které by válka v regionu způsobila, a musíme usilovně pracovat na dosažení realistického a vzájemně přijatelného řešení - takového, které by bylo přijatelné pro Ukrajinu, Rusko, Spojené státy a naše evropské spojence a které by zabránilo tomu, co by mohlo být nejhorší evropskou válkou za posledních 75 let.
Kompletní článek v angličtině ZDE
Diskuse