Proč žádný "společný evropský dům" nevznikne a proč se Kremlu nesmí ustupovat

11. 2. 2022 / Karel Dolejší

čas čtení 4 minuty

Šestnáctiletý Nikola Uvarov z Kanska na jihovýchodní Sibiři dostal pět let v lágru za hraní počítačové hry. Spolu s kamarády ve videohře Minecraft postavili budovu bezpečnostní služby FSB a pak ji odpálili. Kamarádi se na základě provokace vyšetřovatelů "přiznali" a pod nátlakem ukázali prstem na Nikolu. Ten se "přiznat" odmítl - a míří tedy na pět let do pracovního lágru. V době "spáchání zločinu" mu bylo čtrnáct let. Pozornost "strážců zákona" ho od roku 2020 obrala celkem o sedm let. Až se vrátí z lágru, ukradne mu státní zvůle třetinu času, který vůbec na světě strávil.


Rychlá proměna autoritářské diktatury s nelegitimní reprezentací, která se drží u moci jen díky zfalšování voleb, v plně totalitní stát posílající nezletilé do vězení za "myšlenkové zločiny" pozorovatelům připomíná, proč není možno se se současným Ruskem jakkoliv dále "integrovat".

Jako nebudete chtít bydlet v jednom domě s někým, kdo by nechával své dcery obřezávat (což je severoafrický pohanský zvyk odsouzený islámskou univerzitou al-Azhar), stejně tak nechcete mít za souseda někoho, kdo babičku natahuje na skřipec a manželku řeže baseballovou pálkou. A v mezinárodním měřítku zase není důvod cokoliv sdílet se státem, kde vojenský soud posílá děti do vězení za imaginární "terorismus".

Okupační režim uvalený na své vlastní obyvatele a oprašující stalinský kult nezná žádné civilizované normy chování - dovnitř, ani navenek. Jeho poddaní samozřejmě vůbec nemusejí být věrným obrazem svých pánů, takže zpravidla nebývá problém mít za souseda jednotlivého Rusa, nebo řekněme Mordvince či Tatara. Avšak nečekejme, že se jejich vláda bude doma nebo v zahraničí chovat slušně, pokud vůbec netuší, co by to mělo být. Pokud to, co považujete za normální, je pro ni jenom vrcholem "západní dekadence".

Totalitnímu ruskému režimu, který už špehuje a pronásleduje i nezletilé poddané ve světě počítačových her, aby dokonce ani tam neměli možnost jednat svobodně, není možno v žádných zásadních věcech ustupovat. Jednotlivé evropské země musejí mít dál možnost volit si zahraničněpolitickou a bezpečnostní orientaci, Rusko nesmí mít právo veta nad rozhodnutím pozvat spojenecké vojáky, aby neokoloniální Kreml přešla chuť na další ilegální anexe. Neexistuje, abychom mu dovolili požírat další lidi a území.

Nikolovi Uvarovovi bohužel ukradená léta života nikdo nevrátí. Lidskoprávní organizace označované ruským režimem za "zahraniční agenty" zatím ani nespustily žádnou podpisovou akci za jeho propuštění. Pomoci mu byť jen minimálně bude teď nesmírně těžké. Maximem možného nadlouho zůstanou balíčky do vězení.

Sotva si představíte někoho příčetného, kdo by si opravdu přál, aby jeho děti nebo vnuci žili v podobných podmínkách jako Nikola.

Ale to jen dosvědčuje, kolik z toho, co v každodenním životě považujeme za "banální" a "samozřejmé", takové vůbec být nemusí - a také ve skutečnosti vůbec není.

Demokratické "banality" v podobě osobních svobod je třeba účinně bránit před utlačitelskými režimy všeho druhu.

Můžete jim v mezinárodní politice nabídnout inspekce, smlouvy o omezení zbrojení a já nevím, co ještě.

Ale nikdy nesmíte proti nim stát neinformovaní o jejich praxi a záměrech, naivní a bezbranní.



 

0
Vytisknout
9983

Diskuse

Obsah vydání | 15. 2. 2022