Největším nebezpečím pro Rusko je jeho režim

15. 2. 2022 / Soňa Svobodová

čas čtení 23 minut

(Jde na Donbase i o Prahu?)

Jako o „ruském medvědovi“ se často hovoří o největším státě světa, jehož rozloha čítá 17 098 246 kilometrů čtverečních Rusku, které zahrnuje značnou část východní Evropy a téměř celou severní Asii. K jeho sousedům patří Norsko, Finsko, Estonsko, Lotyšsko, Bělorusko, Ukrajina, Gruzie, Ázerbájdžán, Kazachstán, Čína, Mongolsko, znovu Čína a Severní Korea. Prostřednictvím Kaliningradské oblasti sousedí s Litvou a Polskem. Díky ruským Kurilským ostrovům, se nachází na dohled od Japonska a jeho poloostrov Čukotka není daleko od americké Aljašky. A právě tato celosvětově největší rozloha mu umožňuje disponovat i bohatými zásobami přírodních zdrojů, které svědčí o jeho hospodářské soběstačnosti, ale to není zcela vše. Vzhledem ke své vojenské síle, je i vlastníkem velkého arzenálu jaderných a konvenčních zbraní a balistických raket. Společně se Spojenými státy a Čínou je také považováno za jednu ze světových velmocí. Když se ale vrátíme zpět, k již zmíněnému medvědovi – tak o nich je známo, že přes zimu hibernují a probouzejí se v průběhu února až dubna, což se o tomto jediném ruském říci nedá, neboť toho ani zima neodradí od jeho záměrů a plánů, o jejichž důvodech se neustále dohadují nejen světoví politici, ale i novináři. Co tedy tkví, za těmito snahami „ruského medvěda“, který neúnavně hromadí vojsko u východních hranic s Ukrajinou...Tak nato, jsem se zeptala známého cestovatele, nakladatele a politologa F. R. Hrabala-Krondaka.


Pane Krondaku, co si o tomto počínání „ruského medvěda“ myslíte?

 

Rusové prostě nepochopili, že období imperialismu skončilo před 60 lety, kdy západní státy daly svobodu svým koloniím, a že velmocenské postavení a hospodářský rozvoj není závislý na neustálé expanzi, na podmaňování dalšího a dalšího území. Že v moderním světě jsou vojenské výboje a anexe anachronismem.

Však ještě v době, kdy se ostatní koloniální mocnosti vzdávají svých posledních držav, Rusko narychlo připojuje další území – Tuvu a východní oblasti Finska (okolí Vyborgu, část Karélie a hlavně oblast Petsama, čímž připravilo Finy o přístup k Sev. moři), po skončení 2. svět. války ještě bývalé Východní Prusko, Sachalin a Kurilské ostrovy. (Vých. Norsko a sev. Irán opustily sovětské jednotky až na nátlak Západu několik let po skončení války; Zakarpatskou Ukrajinu, Besarábii a vých. Polsko neuvádím, jelikož už dnes Rusku nepatří).

Pokud Západ dnes podporuje Ukrajinu, brání zároveň principy, na nichž stojí jak západní demokracie, tak systém mezinárodní bezpečnosti. V opačném případě by to znamenalo dát Rusku (a nejen Rusku) za pravdu v tom, že v mezinárodních vztazích platí právo silnějšího, dát mu zelenou pro další agresi kdekoliv jinde a dospět k druhému Mnichovu.

Ustoupit vydírání Ruska znamená, ustoupit od zásad, na nichž spočívá západní demokracie, zradit nejen Ukrajinu, ale i víru vlastních občanů v systém mezinárodního práva a fungování kolektivní bezpečnosti. Takže lze známý slogan parafrázovat tak, že „na Donbase jde o Brusel“!

Aktuálně má Rusko u hranic s Ukrajinou, již přes sto tisíc vojáků. Bude to podle vás konečný počet nebo ne..?

Netuším, nemám kontakty na Šojgu. Každopádně další transporty jsou na cestě a přepravit sem letecky další tisíce vojáků, na které zde již čeká připravená technika, je záležitost hodin, maximálně dní.

Co říkáte na „gesto české solidarity“ (poslání 4 006 kusů dělostřelecké munice ráže 152 mm v hodnotě 36, 6 milionů korun na Ukrajinu). Není to spíše „špatné gesto“, které vlastně pobízí k vypuknutí válečného konfliktu?

Zcela v goebbelsovském stylu Kreml (a pokrytečtí kremloboti) dělají hysterický humbuk okolo dodávek amerických protitankových střel Javelin a Stingers dosahem 500-1000 metrů, které představují hrozbu výlučně pro ruskou armádu v případě vpádu na Ukrajinu, zatímco opomíjí fakt, že ruské raketové komplexy Iskander umístěné na západě Ruska (a navíc v Kaliningradu) mohou ohrozit cíle v hloubce území států NATO. Maximální dosah Iskanderů činí 500 km (aby střela splnila limity smlouvy INF), jenže podle mnoha odborníků je její potenciál daleko vyšší a nové palivo by mohlo reálný dostřel až zdvojnásobit. Z ruské exklávy Kaliningrad v okupovaném Východním Prusku, vklíněné mezi státy NATO, tak dostřelí do půlky Evropy.

A propos: I v r. 1938 považoval Goebbels mobilizaci čs. armády za provokaci a vyslání vojska do Sudet a vyzbrojení čs. pohraničních opevnění podle Německa jen „zvýšilo napětí“.

Mimochodem, pokud bychom my nevyzbrojili v r. 1948 Izrael obklíčený arabskými armádami, dnes by neexistoval.

Já osobně, se domnívám, že by bylo lepší obrnit se trpělivostí a věnovat veškeré úsilí diplomatickým jednáním, neboť jinak to bude celosvětová apokalypsa...Co říkáte?

K serióznímu jednání potřebujete buď seriózního partnera, anebo mocenskou převahu.

Přirovnáme-li koexistenci s Ruskem k šachu - pak Rus buď vyhraje anebo vám rozbije hlavu šachovnicí. Rusko odedávna uznává jedinou pravdu - tou je "Ruská pravda", a jediným zákonem / právem, které akceptuje - to je právo silnějšího. Věřit v dodržování jakýchkoliv smluv a dohod s Ruskem může pouze naivní neználek, který nemá šajnu o historii. Za posledních 100 let -- od okamžiku platnosti Paktu Společnosti národů (resp. Versailleské mírové smlouvy) a navazující Charty Spojených národů -- Rusové nedodrželi snad jedinou mezinárodní smlouvu, Atlantickou chartou počínaje a Helsinskými dohodami a Budapešťským memorandem konče.

(Tento postoj jasně prezentoval sovětský ministr zahraničí Vjačeslav Molotov, když ve zprávě Nejvyššímu Sovětu uvedl: „Krátký společný úder Wehrmachtu a Rudé armády stačil na to, aby nezůstalo nic z té odporné kreatury, kterou byla Versailleská smlouva!“)

Někdy se také ozývají hlasy, že kdyby nevznikla EU, nedošlo ke globalizaci a NATO zůstalo doma v Americe, byl by v Evropě a všech jejích státech klid. Zastáváte toto tvrzení?

NATO vzniklo jako hráz ruské (sovětské) rozpínavosti a jak vidno, důležitost jeho role po nástupu Putina jenom vzrostla. A pokud by Američané zůstali věrni původní izolacionistické ideji, tedy nevměšování se do evropských záležitostí, hraničí dnes Rusko přinejmenším s Německem, anebo bychom se naopak na úřadech domlouvali německy.

Je třeba si uvědomit, že zatímco právě Amerika už 100 let tahá z bryndy naši rozhádanou a oportunistickou Evropu (a to nemám na mysli jen 1. i 2. světovou válku, Američani za nás totiž krváceli v boji proti fašismu a komunismu po celém světě i v době, kdy většina Čecháčků lezla náckům a komunistům do zadku, resp. nadšeně budovala socialismus a navíc ještě pomáhala vyzbrojovat komunistické hordy po celém světě od Kambodže a Koreje přes Sýrii, Etiopii, Angolu až po Grenadu, proti nimž vedli Američani ony "imperialistické války"), Rusko stálo vždy v historii na opačné straně barikády než západní demokracie ⎼ od bratření s Habsburky, Hohenzolerny a Hitlerem přes korejskou, vietnamskou a arabsko-izraelskou válku, až po podporu maoistickým tyranům (Maovi, Kimovi, Pol Potovi), Mariamovi, Karadžičovi, Řezníkovi z Kampaly Idi Aminovi či arabským diktátorům, Kaddafímu, Saddámovi a Assadovi.

Právě proto se také i naši internetoví pseudopacifisté (čti antiamerikanisté), stejně jako ruští nacionalisté, tak usilovně snaží zlehčovat zásluhy USA na porážce nacismu a japonského imperialismu, ohánějíc se demagogickými polopravdami a mystifikacemi, velmi často pocházejícími ještě z propagandistické dílny KSSS. Z nich je nejoblíbenější známé porovnávání počtu válečných obětí, jenž má podle nich být nějakým objektivním vzorcem vypovídajícím o poměru zásluh Ruska a USA, potažmo západních Spojenců.

(Chytrákům zpochybňujícím podíl Ameriky na výsledcích 2. světové války doporučuji přečíst si aspoň stručný článek ruského autora Stanislava Koroleva: Důležitost americké role v 2. světové válce http://ferohrabal.blogspot.sk/2017/06/dulezitost-americke-role-v-2-svetove.html )

Také se říká, že Ukrajinci a Rusové jsou národy, které se nemají v lásce, a to samé se tvrdí o Američanech s Rusy. A je to jen prý z toho důvodu, že každý chce být první. Jak to tedy je?

Ovšem Rusy nemá rád žádný z národů sousedící s RF, jak vím z osobní zkušenosti. Staré finské přísloví např. zní: „Bratří-li se s tebou Rus, měj po ruce meč.“

Nenávist, resp. animozita mezi Ukrajinci a Rusy pak má kořeny jednak v historických křivdách, jednak v popírání samotné existence ukrajinského národa ruskou propagandou. A hlavně je zcela zřejmé, že vinu na celém ukrajinském konfliktu má především Kreml. Ten fakticky vyprovokoval i samotný Majdan, který byl až důsledkem ruské politiky, která otevřeně podporovala proruskou bolševicko-mafiánskou kliku Janukoviče a držela u moci bandu zkorumpovaných darebáků tak dlouho, až Ukrajincům došla trpělivost a vzbouřili se. A odtud pak pramení i všeobecná averze vůči Rusku, bezprostředně svázaným s nenáviděným režimem, což ostatně jen potvrdily následující události, kdy Rusko cynicky poskytlo útočiště všem ukrajinským zkorumpovaným činitelům, na čele s ex-presidentem, jakož i bandě uprchlých vrahounů z Berkutu, různým defraudantům a dalším zkrachovalým existencím, a obvinilo nový ukrajinský režim z uzurpování moci.

Demagogickou propagandou zmanipulovaní hlupáci, nekritičtí rusofilové a provokatéři s oblibou zaměňují následek s příčinou.

O NATO se také často hovoří jako o agresivní organizaci. Jak to vidíte, VY?

Že má NATO bezesporu obranný charakter, deklarovaný v názvu, je zřejmé již z toho, že se od svého vzniku – na rozdíl od ruské armády – neangažovalo v jediné agresi proti demokratickému státu, natožpak při anexi jakéhokoliv území. Odjakživa platí přísloví „Chceš-li mír, připrav se na válku“.

Není to okupování celé Evropy vojsky NATO strategickou hrou USA k rozpoutání světové války a vyzkoušení si jejich nejnovějších zbraní nebo vzetí celé Evropy do amerického područí? Ptám se takto proto, neboť spousta lidí se v tom nevyzná, a otázka vyplývá z toho, když sledujeme některé diskuse na sociálních sítích týkající se tohoto dění…

Tohle je propagandistický blábol kremlobotů, který může brát vážně jen člověk bez vzdělání a schopnosti kritického myšlení. Světovou válku, která by v každém případě měla katastrofální dopad na všechny aktéry, nemůže plánovat žádný normální politik. A ona „okupace Evropy“ spočívá v pronájmu několika základen na základě smlouvy a za finanční úhradu, a z jejich přítomnosti ekonomicky těží každý příslušný region.

Každý, kdo je ochoten akceptovat fakta, si uvědomuje, že pokud by NATO chtělo skutečně získat nadvládu nad Euroasijským prostorem (sférou vlivu SSSR), bylo by k tomu přistoupilo v době všeobecného rozpadu východního bloku a zhroucení post-sovětských ekonomických a vojensko-mocenských struktur začátkem 90.let min. století a nečekalo by 20 let na nástup kremelských jestřábů k moci a obnovu imperiálních ambic Ruska.

Jenže právě v okamžiku rozpadu SSSR a největšího oslabení Ruska se Američané z jeho příhraničních oblastí naopak stahují a vyklízejí většinu vojenských základen podél ruských hranic! Pod dojmem iluze, že Rusko směřuje k demokracii, Pentagon v rámci programu BRAC úplně zrušil desítky vojenských základen, příkladem může být islandský Keflavík (zavřen v r. 2006), největší a nejdůležitější americká letecká základna v sev. Atlantiku na které v dobách studené války sloužilo až 15 tisíc amerických vojáků, nebo základna Lajes na Azorech, případně Rhein-Main Air Base ve Frankfurtu (zavřená r. 2005), AFB Mildenhall, Alconbury, Molesworth atd …

Fakta hovoří jasně: Od r. 1989 zmizely z Evropy čtyři pětiny jaderné výzbroje aliance a většina amerických vojáků. Do r. 2013 americká armáda stáhla z Evropy prakticky všechny tanky a obrněnce (v r. 2013 se stáhly z Německa poslední americké tanky Abrams a až po anexi Krymu byla v Evropě v r. 2015 nasazena jen 1 americká obrněná brigáda o síle 3300 mužů).

Měla tak skončit 70 let trvající poválečná éra masivní americké přítomnosti v Evropě. V době vrcholu takzvané studené války bylo především v Německu rozmístěno až 20 amerických obrněných divizí, tedy 6 000 tanků, přičemž nyní - od r. 2017 - jsou i po posílení americké přítomnosti v Evropě tři americké takzvané brigádní bojové týmy (ABCT Army Brigade Combat Teams).

Ještě v r. 1980 bylo v Evropě na 300 tisíc amerických vojáků. Momentálně je to, i po dodatečném posílení kvůli chování Ruska – pouhých zhruba 50 tisíc mužů)!

I průměrně inteligentní člověk si zdravým selským rozumem vydedukuje souvislosti.

Všechny aktuální strategické plány NATO jsou jen jednoznačně reakcí na jednotlivé dobrodružné a agresivní akce RF vůči svým sousedům a Západu obecně. Celá poslední dekáda ruské zahraniční politiky je ve znamení provokací, ekonomického i vojenského vydírání, vyhrožování silou a vojenských intervencí – od Gruzie přes Ukrajinu, Moldavsko a Pobaltí až po Skandinávii a Arktidu. Není tedy divu, že NATO konečně reaguje - byť i navíc se zpožděním a liknavě, víceméně dokopáváno Američany, kteří nemají chuť věčně hrát nevděčnou roli zachránce - změnou obranné strategie. ....

Viz třeba můj článek http://ferohrabal.blogspot.sk/2017/03/2-studena-valka-mezi-ruskem-zapadem.html .

Ale co obkličování Ruska americkými základnami, které Rusové považují za ohrožení?

Odpověď obsahuje v podstatě již předchozí odstavec. K samotné problematice základen asi tolik: Především stačí trochu rozumu (těm slabším v počtech pak kalkulačka), aby soudný člověk pochopil, že ony žvásty o síti amerických (imperialistických) vojenských základen obkličujících Rusko, jsou blábol už jen z hlediska logiky. Jestliže USA mají v zahraničí (včetně mírových misí v krizových oblastech - J. Koreji, Sýrii a Iráku – a zřejmě i posádek plavidel US Navy) 300 000 vojáků a využívají 800 vojenských "základen", vyplývá to, že průměrně připadá na jedno takové zařízení 375 MUŽŮ! Z toho je jasné, že ve většině případů nejde o žádnou klasickou základnu (jako je Sevastopol, Tiraspol, Biškek či Kaliningrad, kde je posádkou několik ruských divizí či letky bomardérů!), nýbrž o radarovou / monitorovací / retranslační stanici, styčnou misi, logistické nebo výcvikové centrum apod., jejichž "posádku" tvoří 5, 10, 20 amerických vojáků, kteří obvykle nedisponují ničím více než několika automatickými puškami (oproti ruským základnám strategických bombardérů, raketových a tankových divizí podél hranic EU - v Podněstří, Bělorusku, na Krymu, v Kaliningradské oblasti a okupovaných regionech sev. Kavkazu například).

Viz https://en.wikipedia.org/wiki/United_States_military_deployments

https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_countries_with_overseas_military_bases#United_States


Rusko ani nepotřebuje další základny, pokud má ze svých současných na dostřel polovinu světa, včetně hlavních dopravních a energetických tepen Západu (jako je Suez, Bospor, Perský záliv a Malacký průliv či kaspická a severomořská naftová pole – stačí pohled na mapu, resp. ještě lépe na globus!

Kromě toho už dávno má mírumilovné Rusko základny v Arménii, Ázerbájdžánu, Sýrii, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Tádžikistánu, Bělorusku, na Kubě a ve Vietnamu, jakož i na okupovaných územích v ukrajinském Sevastopolu, Abcházii a Jižní Osetii, v Moldávii (tzv. Podněsterské republice), v Kaliningradu, Karélii, Tuvě, na Sachalinu a na Kurilských ostrovech.

V říjnu 2014 odsouhlasila rozmístění ruských vojenských základen na svém území Argentina. V únoru 2015 podepsalo Rusko smlouvu o pronájmu letecké a námořní základny na Kypru. Naposledy na podzim 2018 o základně v Eritrei. Od r. 2014 Kreml podepsal 19 vojenských kontraktů s africkými zeměmi a tisíce příslušníků ruských "soukromých" armád (Vagnerovy společnost atd.) působí kromě Sýrie i v Gabonu, Súdánu, Libyi, Mali, Středoafrické republice a v Bosně.

Momentálně navíc Rusko jedná o pronájmu dalších základen v Srbsku, Řecku, Alžírsku, Angole, Mosambiku, Nikaragui, Venezuele, Singapuru a na Seychelách, atd. – jak potvrdil min. obrany, gen. Šojgu - viz oficiální zprávy RIA/TASSu.


Kyjev a některé západní země tvrdí, že se Moskva připravuje na možnou invazi na Ukrajinu. Rusko to popírá. Co by jste k tomuto dodal?


Rusko nepochybně ani na moment nikdy nepustilo ze zřetele možnost pohlcení Ukrajiny (případně dalších oblastí bývalého SSSR), jediné, co mu v tom bránilo, byla očekávaná odveta Západu.


Pokud k dalšímu ruskému vpádu nedojde, pak jedině pod tlakem okolností, tj. vědomí, že Západ je díky technologické a ekonomické převaze sto zasadit Rusku zdrcující ránu i bez jediného výstřelu.

Pokud k další ruské agresi dojde, pak nejrealističtější ruský scénář zřejmě bude vyhnout se přímému střetu s ukrajinskou armádou, obsadit vojensky území okupovaná separatisty a útvary GRU, načež možná "reagovat" na odvetné ukrajinské akce vyprovokované separatisty nebo ruskými diverzanty v ukrajinských uniformách a na základě této záminky a la Gliwice se zmocnit koridoru mezi Donbasem a Krymem. Je docela možné i to, že jde o snahu předejít možné tajně plánované ukrajinské operaci k osvobození Donbasu. Mimochodem latentní fáze ruské agrese probíhá na východní Ukrajině již od r. 2014.

K tomu nutno podotknout, že hledat v počinech kremelského autisty-deprivanta či obecně ruských vládců nějaký racionální prvek je často obtížné, už jenom proto, že diktátoři schovaní v nedobytných palácích a izolovaní od národa, žijící jenom v okruhu farizejských dvořanů, generálů a čekistů, se stávají obětí fixních idejí a fóbií. Ruský režim je nevypočitatelný i proto, že díky ruské mentalitě, ovládání médií a mechanismu policejního státu, nemusí brát zřetel na veřejné mínění, jako politici demokratických států! Takže se musíme připravit na všechno.


V ukrajinském Donbasu prý žije nejvíce Rusů, kteří chtějí být pod vládou Ruska.

Je to tak?


Tohle je jednak neověřitelné, jelikož zprávy z Donbasu prezentují jen ruská média, jednak i nepodstatné.

Početná ruská menšina žije i v Pobaltí nebo v Kazachstánu. Díky systematickému demografickému inženýrství (hladomoru, masovým popravám, deportacím a "kolonizaci", vysidlování jiných nepohodlných etnik do kazašských stepí) se v roce 1959 Kazaši stali dokonce ve své vlasti menšinou, tvořili již jen 30% populace, zatímco etničtí Rusové 43%. Jen díky repatriaci 2 mil. Kazachů do jejich pravlasti z Mongolska, Uzbekistánu, Ruska a Číny po rozpadu SSSR a vzniku samostatného Kazachstánu v 90. letech se podařilo tento nepoměr zvrátit.

Ale velká maďarská žije na jižním Slovensku, německá, francouzská a italská ve Švýcarsku, švédská ve Finsku, německá v Itálii – takže je třeba překreslit i hranice uvedených států? Na stejném principu (etno-historickém) může klidně i Maďarsko připojit jižní polovinu Slovenska, rumunskou Transylvánii či Zakarpatskou Ukrajinu, Rakousko Horní Adiži, Turci část Bulharska, Němci Lotrinsko, Alsasko a Rakousko atd ..... a když půjdeme do krajnosti ad absurdum, potom si v tomto stylu můžou rozdělit okolní země i Švýcarsko na etnickém principu. Jakmile spustíte "krvavé domino" - už se nikdy nezastaví!!!

A z druhé strany – kdepak je „právo na sebeurčení“ pro desítky podmaněných původních národů RF, mnohdy navíc dodnes tvořících na původním teritoriu většinovou populaci? Odpovědí na požadavek sebeurčení Čečenců a Ingušů byly kobercové nálety ruského letectva a genocida za pomoci tanků a raket.

Takže ono „právo na sebeurčení“ je výběrové.


Stále se hovoří o tom, že bezpečnostní situace na Ukrajině je nevyzpytatelná a může se bez varování zhoršit. Proč se tyto dva národy Ukrajinci a Rusové nemohou už konečně domluvit?


Zde nejde o žádný spor mezi Ukrajinci a Rusy, nýbrž o pokus ruského režimu připojit bohatý Donbas a ze zbytku Ukrajiny vytvořit nárazníkový stát pod loutkovou vládou, a kromě ekonomického zisku nabídnout i symbolickou úlitbu zbídačelému ruskému národu.

Jediné, co dnes může Putin nabídnout národu - je fixní idea Třetího Říma, chiméra  znovu vzkříšeného impéria či obrozeného Sojuzu.

Na závěr si neodpustím kacířskou myšlenku:

Západ udělal osudovou chybu, když (stejně jako v r. 1943 ve věci invaze na Balkán) v r. 1946 nevyslyšel vizionáře Churchilla a neeliminoval sovětskou / ruskou hrozbu v době, kdy měl absolutní převahu v technologiích a nukleární výzbroji, a mohl přinutit Rusáky stáhnout se z okupovaných zemí a podporou ujařmených národů dosáhnout rozpadu tohoto žaláře národů na nespočet etnických útvarů.... dnes bychom se nemuseli denně třást hrůzou, že se zítra probudíme do válečné vřavy.

Každopádně je na čase, aby si evropští politici konečně přiznali, že Rusko je prostě NEPŘÁTELSKÁ ZEMĚ ... a nikoliv standardní partner. Po 30 letech iluzí by bylo na čase. Však řada osobností – od markýze de Custine a K.H. Borovského přes Masaryka až po Havla - to dávno pochopila a varovala naivní Evropany před touto nebezpečnou iluzí.



1
Vytisknout
12799

Diskuse

Obsah vydání | 17. 2. 2022