Nová jaderná elektrárna potřebuje obrovské množství vody na chlazení. Kde ji ČR vezme?

28. 7. 2022

čas čtení 6 minut
To je klíčová otázka pro Petra Fialu, který vidí záchranu energetické politiky ČR ve výstavbě jaderných elektráren Posuďte toto varování britského vědce: 

Minulý týden dala britská vláda zelenou výstavbě nové jaderné elektrárny na pobřeží Suffolku. Sizewell C, která bude dodávat nízkouhlíkovou elektřinu pro přibližně 6 milionů domácností, bude stát vedle dvou stávajících elektráren, Sizewell B a vyřazené Sizewell A. Bydlím dost blízko na to, abych téměř každý den viděl 60 metrů vysokou bílou kopuli elektrárnty Sizewell B. Když se chci potrápit, dívám se na "vizualizace stavební fáze" staveniště o rozloze 1 380 hektarů s vysokými haldami hlušiny a lesem jeřábů od developera EDF a přemýšlím, jestli právě tohle bude potřeba k záchraně planety, píše William Atkins.

Z rozhodnutí vlády možná nebylo hned patrné, že inspektorát pro plánování, který je pověřen posuzováním takových projektů, doporučil povolení zamítnout. Problém, jak vysvětlili inspektoři, byl poměrně jednoduchý: firma EDF nedokázala přesně říci, kde získá jednu z hlavních látek potřebných k provozu jaderné elektrárny, kterou je voda.

 
Reaktor, jaký plánuje postavit EDF, potřebuje kromě uranu také vodu ve velmi velkém množství. Pro část procesu postačí slaná voda, což je jeden z důvodů, proč se jaderné elektrárny obvykle staví u moře. Bude však zapotřebí také sladká nebo "pitná" voda - nejprve k chlazení obou reaktorů a pak, což je stejně důležité, k chlazení ozářeného paliva po jeho vyjmutí z reaktorů. K tomu je nezbytná naprosto čistá voda. Sizewell B spotřebuje přibližně 800 000 litrů pitné vody denně; Sizewell C se svými dvěma reaktory bude potřebovat více než 2 miliony litrů denně a během výstavby až 3,5 milionu litrů denně.

V září loňského roku, během závěrečných slyšení šestiměsíčního veřejného projednávání plánů, se stala naléhavou otázka, kde chce tato firma vzít vodu pro provoz Sizewellu C, natož pro jeho výstavbu. Ti, kteří právě v této otázce vznesli obavy již před více než deseti lety, by si mohli odpustit pocit frustrace. Agentura pro životní prostředí označuje Suffolk jako jednu z nejsušších částí Británie,  za oblast s "vážným nedostatkem vody". Do roku 2043, tedy po osmi letech šedesátileté životnosti elektrárny Sizewell C, očekává agentura v tomto  hrabství nedostatek vody více než 7 milionů litrů denně. Společnost Northumbrian Water, která na místní úrovni působí pod názvem Essex and Suffolk Water, dala společnosti EDF jasně najevo, že místní podzemní voda není dostatečná ani pro výstavbu jaderné elektrárny, ani pro její provoz. Společnost EDF proto plánovala vybudovat potrubí, které by přivádělo vodu z řeky Waveney, vzdálené asi 30 km na hranici s Norfolkem. Přinejmenším během prvních dvou let výstavby, kdy se potrubí budovalo, plánovala společnost EDF instalovat na místě dočasné odsolovací zařízení, které by přeměnilo slanou vodu z moře na sladkou.
 
V srpnu pak vodárenská společnost oznámila, že její licence na odběr vody z řeky Waveney, které jí udělila Agentura pro životní prostředí, budou pravděpodobně sníženy až o 60 %, aby se zajistila ochrana hladiny vody v dolním toku. Následně potvrdila, že řeka Waveney nakonec nemá kapacitu dodávat vodu po celou dobu desetileté fáze výstavby.

Odpůrci projektu poznamenali, že odsolování je řešení, které sama společnost EDF v lednu 2021 odmítla "kvůli obavám ze spotřeby energie, udržitelnosti, nákladů a vypouštění odpadních vod". A přesto odsolování se všemi problémy, které si vytyčilo (včetně vypouštění milionů litrů slaného koncentrátu a fosforu denně do Severního moře), zůstává pro EDF "záložním" řešením pro provoz jaderné elektrárny  i její výstavbu, pokud se nepodaří najít jiný zdroj. Společnost Northumbrian Water to mezitím potvrdila: "Stávající vodní zdroje (včetně řeky Waveney) nebudou stačit na pokrytí předpokládané poptávky po vodě v síti, včetně provozní poptávky Sizewellu C

Čím víc se dívám na ty makety staveniště, tím víc mi připadají jako metafora pro nový druh ničení, píše autor. Vzhledem k deklarovanému záměru vlády postavit po celé zemi flotilu nových jaderných elektráren mají nejen lidé žijící v Suffolku důvod se ptát, co rozhodnutí ministra průmyslu ignorovat problém  s vodou v Sizewellu C vypovídá o odolnosti systémů, kterým jsme svěřili ochranu našeho životního prostředí. Přest předpokládám, že základy budou položeny, jeřáby vyrostou a po deseti letech a 20 miliardách liber (podle propočtů EDF) budejaderná elektrárna  Sizewell C postavena. A až přijde čas, kdy se reaktory spustí, bude  voda, protože pokud nebude, Suffolk bude mít novou turistickou atrakci, která bude konkurovat hradu Framlingham: nejdražšího bílého slona v dějinách lidstva.

Co tato hotová věc znamená pro řeky a mořskou vodu v Suffolku, natož pro obyvatele hrabství a zemědělce, není otázkou, která byla zodpovězena před zahájením stavby. V této souvislosti je poučné si uvědomit, že posledních šest měsíců bylo v Suffolku nejsušších za více než čtvrt století a v Anglii nejsušších od roku 1976.

"Ministr průmyslu nesouhlasí se závěry přezkoumávajícího orgánu v této věci," uvádí se ve středečním dopise s rozhodnutím stavbu povolit, "a domnívá se, že nejistota ohledně strategie trvalého zásobování vodou není překážkou pro udělení souhlasu s navrhovanou výstavbou." Během loňského projednávání tohoto stavebního záměru se mi neustále vracely dva příběhy: biblický příběh o Mojžíšovi na poušti, který úderem holí přiměl skálu, aby z ní vytryskla voda, a pohádka bratří Grimmů, v níž obr sevře v pěsti kámen a drtí ho, až   nakonec vytlačí vodu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
5705

Diskuse

Obsah vydání | 2. 8. 2022