Rusko je "rozhořčené impérium"

14. 3. 2023

čas čtení 2 minuty
Putinovo použití antikoloniální rétoriky ve válce s Ukrajinou má kořeny v sovětské praxi, ale je zásadně odlišné. Sovětská rétorika byla pokroková a týkala se osvobození; Putinova je o obraně "tradičních hodnot" a jedinečných civilizací těch, kteří byli kolonizováni, upozorňuje Alexandr Orlov.

Putinova rétorika si našla připravené publikum jak v Rusku, kde poddaní byli povzbuzováni, aby si mysleli, že impéria jsou vždy dílem někoho jiného, tak i mimo něj mezi národy, které nesnáší jakoukoli kritiku jejich tradičních kultur.

Zejména v posledním roce od chvíle, kdy Putin zahájil svou rozšířenou invazi na Ukrajinu, je světonázor ruské politické elity paradoxem: Považuje Rusko za "oběť koloniálního útlaku", i když je jejich země "de facto sama koloniální říší".

Jak argumentovali Alexandr Abalov a Vladislav Inozemcev ve své knize Endless Empire: Russia in Search of Self, toto je odrazem základní ruské matrice, v níž není jasný rozdíl mezi centrem a periferií nebo mezi populacemi jednoho a populacemi druhého.

To otevřelo v sovětských dobách cestu komunistickým úřadům, aby přesvědčily "naprostou většinu sovětských občanů", že "říše je někdo jiný", ale rozhodně ne Rusko. To vždy prezentovaly jako protiimperiální.

Domácí politika SSSR přitom byla bizarní směsí koloniálních a nekoloniálních prvků. Formálně nezávislé republiky byly podřízeny Moskvě, ale občané všech z nich měli stejná práva. Sovětská kultura nicméně spojovala mluvení neruskými jazyky se zaostalostí a byla plná etnických vtipů.

Tento vzorec odrážel skutečnost, že většina sovětských občanů nepovažovala svou zemi za impérium. To je skutečnost, která pomáhá vysvětlit, proč v SSSR téměř zcela chyběla reflexe koloniální povahy extrémně nepopulární války v Afghánistánu. Sovětští poddaní ji nenáviděli, ale nepovažovali konflikt za koloniální válku.

Zdroj v ruštině: ZDE

0
Vytisknout
4034

Diskuse

Obsah vydání | 16. 3. 2023