Připustíme si někdy, že v ČR jsou chudí lidé a že je jich hodně?

15. 3. 2023 / Boris Cvek

čas čtení 3 minuty
V Radiožurnálu říkali, že paní učitelka v Náchodě si všimla, že šestiletý chlapec v její třídě omdlévá hlady. Jeho radost z toho, když dostal jídlo, byla prý ohromná. Jeho oběd je prý často jen jedno jídlo denně. Podle organizace Women for Women je v Česku asi třicet tisíc dětí, které nemají na školní obědy (zopakujme si, že dítě nemůže za to, že nemá na jídlo, protože se mi zdá, že tohle mnoha občanům ČR není pořád jasné).

Počet těchto dětí logicky roste s inflací. Jenže v Česku se prakticky nesmí mluvit o tom, že tu jsou chudí lidé. Důchodci mají přece kompenzovanou inflaci, pracující zase dostali snížené daně. Obojí pomohlo ale jen těm bohatým a bohatším (to je princip, který spojuje ANO s ODS a SPD). Pokud jde o důchodce, stovky tisíc jsou jich pod hranicí chudoby.

Místo solidarity mezi chudými a bohatými se pořád omílá mezigenerační solidarita. Asi se to míní tak, že hladová důchodkyně, vykořisťovaná lichváři a exekučním byznysem, bude chodit do chudých rodin a dávat hlady omdlévajícím dětem půlku svého prázdného talíře. Výše zmíněný chlapec by zřejmě podle principu mezigenerační solidarity neměl jásat nad tím, že dostane jednou za den plný talíř, ale měl by spěchat se rozdělit s hlady omdlévající důchodkyní.

Samozřejmě velmi populární a médii stále živený argument je ten, že u nás je velmi nízká tzv. příjmová chudoba. Její výpočet je závislý na mediánu příjmů v dané zemi. Pokud není nikdo pod tímto mediánem, chudoba není žádná. Představme si tedy zemi, kde příjem všech je nula a kde všichni umírají hlady. Jaká je v té zemi příjmová chudoba? Žádná. Je to krásná, šťastná země bez chudoby! Chápete? Čím nižší je medián příjmů, tedy čím více jsou všichni chudí, tím nižší je příjmová chudoba.

V Le Goffově Kultuře středověké Evropy jsem se dostal před pár dny k tématu prosazování se měst, mimo jiné jsem si tam přečetl tohle (Odeon 1991, str. 281): „Tak v Neussu je roku 1259 ustanoveno, že je-li třeba vybírat daň pro potřeby komuny, chudí a bohatí odpřisáhnou stejným způsobem, že zaplatí úměrně svým možnostem.“ Co kdybychom se zkusili mentálně vrátit k tomu, že veřejný zájem bude placen z daní „úměrně možnostem“, tedy že budeme muset brát tam, kde prostě ty peníze jsou?

Proč se v Česku prakticky vůbec nemluví o solidaritě mezi chudými a bohatými? Víte, co znamená „úměrně svým možnostem“, to přece neznamená, že budeme veřejný zájem redukovat co nejvíce, aby bohatí nemuseli platit. To by ten princip zněl jinak: „Je ustanoveno, že pokud bude třeba zavádět daň pro potřeby komunity, nějak se vymyslí, že takové potřeby ve skutečnosti nejsou.“ Protože přece v ČR žádná chudoba není, že?

5
Vytisknout
4205

Diskuse

Obsah vydání | 17. 3. 2023