Kozákie je pro jih Ruské federace přirozenou alternativou

14. 3. 2023

Aby Rusko přestalo být impériem, bude muset nejen ztratit větší část své periferie, které se v průběhu své historie zmocnilo, ale také změnit své chápání toho, jakou zemí ve skutečnosti je nebo chce být. To si vyžádá ztrátu mnoha neruských oblastí a mnoha regionů, které, ačkoli rusky mluvící, považují Moskvu za kolonizátora.

Kozácký emigrant v Německu na svém telegramovém kanálu tvrdí, že "Kozákie" je jedním z regionů, které musí získat nezávislost, pokud má Rusko přestat být říší a hrozbou pro svět. Nezávislá Kozákie by mohla deimperializovat Rusko způsobem, o němž si mnozí mysleli, že by to udělala ztráta Ukrajiny.

Jádrový region kozáků na jihu dnešní Ruské federace bude moci tiše existovat a rozvíjet se jako federace etnických skupin a území bez jakékoli kontroly z Moskvy. Ale Moskva nebude schopna plně fungovat jako impérium bez tohoto jihu a přístupu, který poskytuje na Kavkaz a do světových oceánů.

Legitimita spojení kozáků a ruského státu skončila v roce 1917 pádem monarchie. To znamená, že to bylo spíše personalistické než kolektivní. A není žádným překvapením, že po bolševické revoluci kozáci vytvořili Donsko-kavkazskou unii "praotce Kozáka" jako alternativu a odpůrce projektu moskevského státu.

Rozpad SSSR dále oslabil Ruskou federaci, ale ty geografické a politické výhody, které si dokázala ponechat z RSFSR a SSSR, jí umožnily nejen zachovat si status silné regionální velmoci, ale také se zapojit se do revanšismu a usilovat o obnovu dřívějších hranic, jakkoli to zní šíleně.

Jedním z faktorů, které umožnily posílení Ruské federace a rozpoutání největšího konfliktu v Evropě od 2. světové války, je nesporná kontrola kozáckých zemí ze strany Moskvy a logistické a geografické výhody, které to centru poskytuje.

Jde pro Moskvu o strategicky důležitý region jehož ztráta by se mohla rovnat reálnému vyhnání Ruska z Evropy - a být tak garantem určité bezpečnosti a stability. Protože tomu tak je, Kreml obzvláště tvrdě pracoval na zničení všech snah kozáckého lidu prosadit své zájmy.

Nejen, že se pustil do aktivní represe, ale prosazovala stejně jako na Ukrajině v sovětských dobách denaturovanou a sterilizovanou identitu, která slouží spíše zájmům Moskvy. U kozáků se jí to podařilo méně než v případě přesvědčování ostatních, že moskevská představa o kozácích je přesná.

To bránilo některým v jiných národech ve spolupráci s kozáky, ale stále více se objevují známky toho, že tito lidé prohlédli kremelské lži, protože kozáci jsou aktivnější v obraně a prosazování své národní identity a načrtávají seriózní plány, jak by kozácký stát mohl vypadat.

Z ekonomického hlediska by byla Kozákie docela slibná vzhledem ke své dominanci obchodu a logistiky podél osy Novorossijsk-Krasnodar-Rostov-na-Donu-Volgograd-Astrachaň. To by jí umožnilo rozvíjet se samostatně, pomáhat ostatním obejít Rusko a nenechat se vtáhnout do "černé díry", kterou je moskevský stát.

Kozácká emigrace, stejně jako před sto lety, má důležitý, ale obtížný úkol vyvinout model budoucí politické krajiny této země a vytvořit půdu pro budoucí mocenské instituce konsolidací politicky aktivních sil v zahraničí. do jediného konstruktivního politického kanálu.

Vhodným místem, kde začít, je stavět na ustanoveních rezoluce amerického Kongresu z roku 1959 ohledně připomínky týdne zajatých národů.

Zdroj v ruštině: ZDE