Věda jako toxické prostředí pro duševní zdraví
27. 7. 2023 / Boris Cvek
Laikové, tedy lidé, kteří nedělají vědu, zejména tu přírodní, se občas podivují nad mou skepsí vůči běžnému obrázku vědy v médiích. Vědou mám na mysli vědu přírodní, experimentální. Ta je často líčena jako učiněná radost, samé objevy, nápady, úspěchy. Ano, cesta k úspěchu je líčena jako hodně práce (jako by věda byla skládání uhlí), ale nakonec je vždy objev, úspěch, vždyť tak to přece má být.
Ve skutečnosti to tak nikdy nebylo a není. Nechci se ale zabývat minulostí. Pod druhé světové válce se věda postupně stala v duchu jistě jen těch nejlepších úmyslů obrovským kolosem, od něhož se za více peněz, více budov, více lidí čekala produkce objevů, jako by šlo o skládání uhlí. Když máte lopatu a uhlí, není moc těžké predikovat, co se stane, jakmile se pustíte do skládání. Hromada rovnoměrně ubývá a nakonec je vše ve sklepě.
Vědecký objev je ale nepredikovatelný. Neděje se po zásluze ve smyslu „budu hodně makat a Nobelovka mě nemine“. Mamutí organismus vědy, v němž zdaleka nebylo možno s heslem o žádoucím růstu počtu vědců zajistit, že všichni budou Einsteini, musí nějak rozdělovat peníze, dokumentovat zásluhovost, vytvořit systém soutěže o zdroje. V něm už prakticky nejde vůbec o skutečné objevy, ale o publikace, jejich počty, impakty, citace, h-indexy. A všichni soutěží se všemi a jaksi proti všem.
Objektivně se to projevuje obrovskou kvantitou balastu v oblasti vědeckého publikování a také chronickou krizí duševního zdraví mezi vědci. Nature a Science se k tomu vracejí po mnoho let. Naposledy Nature letos v květnu. Obrázek je to vskutku zoufalý. Vědci napříč celou hierarchií trpí depresemi a úzkostmi mnohem více než běžná populace (nemluvě o sexuálním obtěžování a ponižování slabších, které je ve vědě podle dat z Nature velmi rozšířené).
Podle výzkumu jde o přímý důsledek toxického prostředí ve vědě. A o tomto toxickém prostředí se už deset i více let píše, že je třeba ho radikálně změnit. A bude se psát nejspíše dalších 50 let. Stejně jako se pořád dokola píše, že je třeba něco udělat s obrovskou mírou nezopakovatelnosti vědeckých studií. A když jsem si při čtení Nature uvědomil, že u nás v Česku se o tom prakticky nepíše, rozhodl jsem se napsat tento text. Více informací je přímo v Nature:
Diskuse