Zákon ubrané hodnoty

1. 8. 2023 / Wenzel Lischka

 

Hrdinou doby není slévač, rolník či horník, ale kadeřník, hokejista, herec, primadona show byznysu atd. Prostě šašci, blbci a idioti, kteří žádné užitné a nezbytné hodnoty nevytvářejí, ale pouze kouzlí mlhavé a rozplývající se iluze. Nevýrobní a nesoběstačný charakter ekonomiky působí nepříčetnou rvačku o inflační peníze, jejichž hodnota se tím trvale snižuje.

Žijeme v době, která nás prakticky přesvědčuje o chybách, nedostatcích, a případně i úmyslných přehmatech v teorii marxisticko-leninské filosofie a ekonomie. Abychom to posoudili, museli bychom ji ovšem aspoň trochu znát, a nikoliv ji prožívat v naší mnohdy drastické přítomnosti. Není tím řečeno, že by teorie marxizmu-leninizmu byla úplně špatná.

Na každém šprochu je pravdy trochu. Každá dezinformace musí obsahovat zrnko věrohodné informace, jinak by nebyla na veřejnost patřičně účinná. Nejlépe nás o tom přesvědčují a poučují naše tzv. veřejnoprávní média, která jsou nepsanými mistry v manipulaci veřejného mínění, od kterých se můžeme jenom skromně a pokorně učit.

Lenin měl pravdu, když nabádal pracující, aby se učili od kapitalistů, ale oni na to kašlali. Mírné zvýšení životní úrovně způsobilo ztrátu zájmu pracujících o budování socialistické a komunistické společnosti, a vrhlo společnost do náruče konzumu a dekadence. Smyslem života se stalo prožívání malicherných požitků působících civilizační devastaci, degeneraci a genocidu lidské bytosti.

Mylných tezí marxizmu-leninizmu (ML) je více, ačkoliv v praxi dobře fungují. (Nikoliv pravda, ale lež funguje dokonale.) Jsou to například hypotézy o prvotnosti hmoty, nekonečnosti vesmíru a pozitivním vývoji složitosti organické hmoty – oportunistickými následníky navíc většinou špatně pochopené.

Organizmus, který je prý složitý, je vyspělý a má nárok na evoluční vývoj, selektování, potlačování a likvidování organizmů méně složitých. Určitě si myslíte to samé, jenom jste na to zapomněli. O tom, kdo je vyspělejší nás přesvědčují například viry, u kterých není podle našeho chorého mentálního paradigmatu jisté, zda jsou organického či anorganického původu.

Vesmír se prý rozpíná, ale nemůžeme to bohužel zevně zjistit pozorováním mimo vesmír, které nezvládáme. Údaje o rozpínání vesmíru pocházejí z vesmíru. Kritéria pozorování se rozpínají spolu s objektem pozorování. Jsou tudíž irrelevantní, relativní a jsou pouhým názorem, o čemž nás přesvědčuje teorie relativity a teorie kvantová, které jsou pro někoho praxí.

Věda, technika, digitalizace, informační technologie, umělá inteligence a automatizace způsobují, že člověku již nelze k existujícím hodnotám žádnou hodnotu přidávat, ale jen ubírat. Člověk se stal zbytečným. Technologie, které skrze sebe přivedl na svět, jej spolehlivě zahubí.

Hmota se nám ve světle moderních vědeckých výzkumů rozpadla v nicotu, která se nám jako písek propadla mezi třesoucími prsty.

Žijeme podle středověkých schémat, která nás udržuji v kadlubu naprostého otroctví ducha i těla, jehož účelem je definitivní exploatace člověka a přírody. Co na tom, že onu nádobu hnoje nazýváme vznosnými názvy ideálů humanizmu, svobody a demokracie?

Naše vnímání, myšlení a jednání jsou středověkého charakteru. Pokud o tom sami nevíme, nikdo nás o tom nepřesvědčí. Ihned z nás vyskočí inkvizice ochraňující dogmatizmus náboženského středověku nebo jeho kapitalistickou či marxisticko-leninskou verzi minulého století.

Cloumá námi potměšilost a vztek, když někdo například relativizuje naše neověřené přesvědčení o tom, že Země obíhá Slunce, ačkoliv opačný názor je stejně relativně platný.

Naše moderní propaganda je stále uboze středověká. Používá stále ošuntělý náboženský trik, který využívali kapitalisté a komunisté minulých století. Když prý sami budeme strádat a louskat šváby, aby bohatí mohli být bohatšími a chudí chudšími, tak prý přijdeme do nebe, nebo že to nesobecky děláme pro naše děti nebo děti jejich dětí.

Ve skutečnosti to děláme proto, abychom naše děti a jejich děti, když budou vůbec žít, žily v ještě horším pekelném kadlubu otroctví a totality, o kterém se nám, kteří máme smrt na jazyku, ani nezdá.

Vesmír je totiž konečný a po jeho expanzi dochází k jeho kompresi. Snivé zdroje blahobytu se rozplývají. Počty živých bytostí na zdevastované a neživotné planetě se rapidně snižují. Pouze počty diváckých účastníků posledního soudu se zvyšují. Za stav zdraví jsou považovány trvale se snižující parametry průměrné nemocnosti, která se rychle blíží ke klinické smrti.

Nedoznává náš Babylon, Kolos na hliněných nohách a Sodoma s Gomorou svých posledních chvil? Vždyť máme, co jsme chtěli a chceme – rozklad, hnilobu za živa a předčasný pohřeb. Neměli bychom se po 2023 letech radovat z posledního příchodu páně?