Politika USA vůči Koreji: Je to všechno kvůli Číně?

27. 7. 2023

Bidenova administrativa tvrdí, že rozšíření odstrašujícího postoje USA na Korejském poloostrově odráží obrannou reakci na jaderný a raketový program Severní Koreje a její odpor k vyjednávání. Spojené státy podle této strategie musí posílit odstrašení Severní Koreje od použití síly. V rozporu s takovými prohlášeními USA však rozšíření vojenské spolupráce mezi USA a Jižní Koreou a vojenská přítomnost USA na Korejském poloostrově nejsou nezbytné k odstrašení severokorejských nepřátelských akcí. Místo toho je do značné míry vedeno cílem zadržet Čínu.

Na konvenční úrovni se jihokorejské vzdušné, námořní, pozemní, raketové a vesmírné schopnosti výrazně posunuly, takže nyní má Jižní Korea nad Severní Koreou drtivou vojenskou převahu ve všech dimenzích konvenční rovnováhy a ve válečných schopnostech. Pokud jde o jaderné odstrašování, navzdory severokorejskému raketovému programu zůstává schopnost a důvěryhodnost USA odpovědět na severokorejské použití jaderných zbraní stejně silná jako kdykoli předtím.

Za předchozí vlády Mun Če-ina Jižní Korea usilovala o politickou a hospodářskou spolupráci se Severní Koreou a Čínou a omezovala svou obrannou spolupráci se Spojenými státy. Přesto Severní Korea zůstala účinně odstrašena. Spojené státy již dlouho chápou, že severokorejské konvenční síly ani jaderné zbraně nepředstavují významnou hrozbu války na poloostrově, pokud nedojde ke krizi severokorejského vedení a extrémní politické nestabilitě. A po téměř třiceti letech snah odvrátit severokorejský jaderný program je jasné, že ani americký nátlak, ani americko-jihokorejská vojenská spolupráce nepřinutí Pchjongjang vzdát se svého jaderného programu.

 

Politiku USA na Korejském poloostrově je tedy třeba chápat v kontextu vzestupu Číny a jejího zpochybňování bezpečnostních partnerství Washingtonu ve východní Asii po druhé světové válce.

Trumpova administrativa začala posilovat vojenskou a diplomatickou spolupráci s Tchaj-wanem a Bidenova administrativa tuto politiku ještě posílila. Pentagon však uznává, že Čína nemá schopnost napadnout Tchaj-wan a nebude jí disponovat možná až do roku 2027. Čína se nadále sama brání útoku na Tchaj-wan, ale Spojené státy se bez ohledu na to snaží zdvojnásobit odstrašující sílu Tchaj-wanu.

S Filipínami Spojené státy po celou dobu Bidenovy vlády posilovaly obrannou spolupráci, aby se ubránily čínskému nátlaku. V letech 2016-2021, za Duterteho vlády, však napětí v souvislosti s čínsko-filipínským námořním konfliktem opadlo a filipínské rybářské lodě operovaly ve vodách, které si nárokovala Čína.

Podobně i politika USA vůči Korejskému poloostrovu je jedním z prvků snahy USA zadržet vzestup Pekingu prostřednictvím obkličování čínského pobřežního perimetru. Rozmístění amerického systému THAAD (Terminal High Altitude Area Defense) v roce 2016 nebylo určeno k obraně Jižní Koreje; THAAD je proti severokorejským raketám neúčinný. Vzhledem k blízkosti severokorejských raket k jihokorejskému území a krátké době odpalu k cíli nemůže THAAD bránit severní dvě třetiny jihokorejského území.

Cílem rozmístění THAAD bylo spíše upevnit americko-jihokorejskou alianční spolupráci, protože vzestup Číny zpochybnil přítomnost USA na Korejském poloostrově. Navíc tím, že byl systém THAAD vybaven radarovým systémem dlouhého dosahu AN/TPY-2 X-band, a nikoli systémem Pine Tree, který by mohl dostatečně pokrýt severokorejský vzdušný prostor, aniž by dosáhl Číny, Spojené státy rozšířily svůj dohled nad odpalováním čínských raket, čímž posílily americkou protiraketovou obranu vůči Číně.

Politika Spojených států na Korejském poloostrově však nemůže Pekingu způsobit dostatečné náklady na bezpečnost, které by změnily vzestup Číny. Politika USA neovlivňuje ani rovnováhu sil ve východní Asii, ani dlouhodobý tlak na Jižní Koreu, aby se přizpůsobila vzestupu Číny. Zranitelnost Jižní Koreje vůči čínské armádě a čínské námořní nadvládě na její námořní hranici ve Žlutém moři je trvalým rysem bezpečnostního prostředí Jižní Koreje bez ohledu na politiku USA. Podobně bude trvat i zranitelnost Jižní Koreje v souvislosti s její závislostí na čínské ekonomice.

 

Zatímco snaha USA zadržet Čínu na Korejském poloostrově nezmění vzestup Číny ani její výzvu pro rovnováhu sil na poloostrově, je pro Spojené státy i Jižní Koreu nákladná. Urychlená americko-jihokorejská vojenská cvičení zvyšují vnímání severokorejské hrozby amerického útoku na její vedení a přispívají ke krizové nestabilitě, čímž zvyšují riziko nechtěného válečného konfliktu.

Politika zadržování ze strany USA rovněž zvyšuje riziko vyostření konfliktu s Čínou na poloostrově, neboť větší spolupráce Jižní Koreje se Spojenými státy vytváří podněty pro Čínu, aby vyzvala Jižní Koreu k nátlakové diplomacii, což by mělo důsledky pro americko-čínský konflikt.

Politika zadržování ze strany USA navíc podkopává důležité cíle Spojených států, jimiž jsou rozvoj dialogu se Severní Koreou za účelem projednání jejího jaderného a raketového programu a stabilizace poloostrova. Spolupráce USA a Jižní Koreje na zadržování Číny by posílila zájem Pekingu tolerovat odpor Severní Koreje k dialogu.

Spíše než se snažit zadržet vzestup Číny na Korejském poloostrově zbytečným, neefektivním a destabilizujícím rozšiřováním své vojenské přítomnosti v Jižní Koreji a větší vojenskou spoluprací mezi USA a Jižní Koreou by Spojené státy měly usilovat o rozšíření dialogu s Čínou o spolupráci na stabilitě poloostrova. To však bude vyžadovat, aby se Spojené státy v zájmu míru a stability vzdaly své kontraproduktivní a nákladné politiky zadržování.

 

Celý text v angličtině ZDE