Jazyk, kterým mluvíme, určuje, jak myslíme, což je v rozporu s teorií Noama Chomského

1. 7. 2024 / Fabiano Golgo

čas čtení 5 minut
30753
Všichni lidé žijí ve stejném světě a mají podobné zkušenosti. Proto mají všechny jazyky, kterými se na této planetě mluví, stejné základní kategorie pro vyjadřování myšlenek a předmětů - odrážejí tuto společnou lidskou zkušenost. Tuto představu již léta obhajují různí lingvisté, ale podle amerického lingvisty Caleba Everetta při podrobnější analýze jazyků zjistíme, že mnoho základních pojmů není univerzálních a že mluvčí různých jazyků vidí a přemýšlejí o světě odlišně.

 
Noam Chomsky je známý tím, že navrhl koncept "univerzální gramatiky" - myšlenku, že všechny lidské jazyky mají společnou strukturu bez ohledu na to, kde se vyvinuly. (Pozn. JČ: Moje někdejší profesorka lingvistiky a fonetiky Alena Skaličková na FF UK tvrdila, že Chomského teorie nefunguje pro flexivní, napřiklad slovanské jazyky.) 

Daniel Everett  tvrdí, že domorodý amazonský jazyk pirahã Chomského tezi vyvrací. V jazyce pirahã se nevyskytuje rekurze - něco, co je podle Chomského vlastní všem jazykům, a proto je univerzální. Rekurze je, když se jedna věta vkládá do druhé, jako například: "Policista, který zatkl banditu, jenž vyloupil dům, je na policejní stanici".

V nové knize Everett na základě mnoha jazyků, které zkoumal v brazilské Amazonii, ukazuje, že mnoho kultur neuvažuje o čase, prostoru nebo číslech stejným způsobem. Caleb Everett tvrdí, že čísla jsou pojem, který není lidem přirozený ani vrozený - a nesmírně se liší podle jednotlivých kultur a jazyků, a to do té míry, že nelze říci, že by existoval univerzální a "přirozený" způsob, jak se lidé učí množství.

Caleb je synem Američana Daniela Everetta, který se do Brazílie přestěhoval v 70. letech 20. století jako křesťanský misionář s cílem přeložit Bibli do jazyka pirahã - jazyka, kterým dnes mluví přibližně jen 300 domorodých Brazilců.

Tato debata připomíná známý spor, který v akademickém světě existuje mezi Calebovým otcem Danielem a americkým lingvistou Noamem Chomským, o jazyk pirahã v Rondônii, tedy právě o ten, který se Caleb učil jako dítě. Od útlého věku doprovázel Caleb svého otce a matku (která byla rovněž misionářkou) na misiích v brazilské Amazonii. Dokonce žil mezi domorodými obyvateli a část svého dětství strávil rybařením a hraním si s nimi v pralese.

Po návratu do USA vystudoval a začal pracovat na finančním trhu. Jedna otázka ho však vždy trápila: zajímal se o psychologii a četl vědecké časopisy, v nichž se psalo, že způsob, jakým se lidé učí a chápou čísla, je univerzální. Stále více se zajímal o výzkum domorodých obyvatel, s nimiž se setkával v dětství, a rozhodl se změnit svůj život. Opustil svět financí, udělal si doktorát a vrátil se do Rondónie, na severu Brazílie, aby zkoumal amazonské jazyky.

Everett říká, že jsme si zvykli věřit, že všechny jazyky světa používají univerzální kategorie pro klasifikaci myšlenek a předmětů - protože lidská zkušenost je omezena na několik společných aspektů všech kultur.

Tyto rozdíly jsou mnohem větší než jen kulturní rozdíly, tvrdí Caleb. Hluboce určují, jak každý člověk vnímá a přemýšlí o světě. Rozdíl je v tom, že pro jedny lidi mohou být některé pojmy času nejen irelevantní - ale téměř nepochopitelné. Jiné národy mohou mít o čase propracovanější představy než ostatní.

Aby to pochopili, zkoumají lingvisté jako Caleb mnoho jazyků, které nebyly v minulosti řádně prozkoumány - zejména v Amazonii. Technologie a snadné cestování v dnešním světě urychlily práci lingvistů.

Jedná se o jednu z nejžhavějších debat ve světě lingvistiky. Chomsky dokonce označil Daniela Everetta za šarlatána a naznačil, že jeho výzkum jazyka pirahã byl zfalšovaný - protože Daniel byl po léta jediným akademikem, který tento jazyk ovládal.

Amazonie je jakýmsi fascinujícím mikrokosmem jazykové rozmanitosti světa.  Mnoho badatelů v posledních desetiletích přineslo údaje z různých jazyků v Austrálii, Amazonii a Africe, které zřejmě neodpovídají modelům, jež Chomsky a další prosazovali v 60. a 70. letech. A tyto modely se staly velmi vlivnými.

Vždycky jsem si dával do souvislosti monotónní mluvu Čechů s jejich osobností, která také postrádá vzestupy a pády, vždy se snaží nepřitahovat pozornost, je víceméně amorfní. Zároveň se podle mého názoru projevují rozdíly ve výslovnosti, v nářečích, v dynamičtější osobnosti některých částí Moravy, sušší a hrubší v některých částech českého severu, zastřenější a zaoblenější v hornatějších místech atd. 

Kromě techničtějšího smýšlení Čechů, které se možná odráží v tomto jazyce, který vyžaduje rychlý matematický výpočet pro aplikaci své složité gramatiky, která s každou nuancí změny rodu, deklinace, pádů vyžaduje změnu všech následujících slov. 

Také nový způsob mluvení generací narozených v tomto století, s kratší a hudebnější výslovností, slova, která vykouzlí významy s pomocí bohatých prostředků českého jazyka, snaha vytvářet měkká slova, s méně drsným zvukem, v jejich slangu a výrazech, používání některých anglických slov, obecně kratších a hláskově orientovaných, což se mi zdá, že představuje tekutější a tvárnější osobnost dnešních mladých lidí.

1
Vytisknout
3341

Diskuse

Obsah vydání | 4. 7. 2024