Slunce zvítězilo

12. 8. 2024

čas čtení 13 minut
 

Slunce zvítězilo: exponenciální vývoj obnovitelných energií byl pozorován již léta. Němečtí rozhodující činitelé však stěží chápou, čeho jsou dnes nové technologie schopny. To by se mělo změnit, píše expert Anders Indset.

Anders Indset je autorem tří mezinárodních bestsellerů: Wild Knowledge, Quantum Economy a Infected Thinking. Narodil se v Norsku, je jedním z předních světových ekonomických expertů a kromě svých mnoha iniciovaných projektů – GBI (Global Blockchain Initiative), Onkel Capable a The European Refinement – ​​je také spoluzakladatelem Njordis Group a Global Institute of Leadership & Technology (GILT). Je uznáván jako jeden z budoucích nejvlivnějších expertů pro řízení a podnikání. Kromě velkého počtu přednášek po celém světě se Anders snaží aktivovat své myšlenky jako „zvláštní poradce“ pro vrcholové manažery, politiky a ve vybraných mandátech dozorčích rad.

Německo se zazelená – ať už na základě dobrých politických opatření nebo jako krátkodobý pozitivní efekt klimatických změn, což se teprve uvidí. Všude aktuálně vidíte dostatek vláhy, zelené stromy a dostatek vody. Letos v létě naše “zahrada” vypadá spíše jako vzdálený deštný prales.

Zatímco 55 až 60 procent celkových potřeb zemního plynu bylo dříve dováženo z Ruska, úplná ztráta dříve „nenahraditelných“ dodávek plynu z Ruska by mohla být kompenzována do osmi měsíců. Byly vyvinuty alternativní zdroje energie, zvýšila se energetická účinnost a dokonce se investovalo do infrastruktury, jako jsou terminály pro dovoz zkapalněného zemního plynu (LNG). Najednou se ukázalo, že má smysl investovat do skladovacích kapacit, když cenově výhodný soused již nemůže zajistit nekonečný tok plynu. Od údajného „není potřeba akce“ až po krizový režim.

Pokud se však na „krizi“ podíváme zpětně, odhaluje to nedostatečné pochopení potenciálu této technologie. I s „rychlostí Německa“ Olafa Scholze bylo možné dosáhnout nízkých cen plynu a plných skladovacích kapacit – a to jen několik měsíců po „propuknutí krize“. Na začátku tohoto měsíce byla zásoba na 89 procentech. To je zhruba 17 procentních bodů nad průměrem let 2017 až 2021!

Přechod na “zelenou energii je již tady

Vše o velké energetické krizi jsme se dozvěděli až z médií a talk show? Před několika měsíci přední média psala: „Německo musí do konce roku 2029 každý den postavit šest větrných turbín a odborníci vysvětlili, proč je téměř nemožné dosáhnout takovýchto určitých cílů.

Aktuální čísla za první polovinu roku 2024 byla zveřejněna tento týden. Poprvé v Evropské unii bylo vyrobeno mnohem více elektřiny z větrné a solární energie než z fosilních paliv a Německo vede podle EU – o 21 procent více solární energie, o devět procent více větrné energie ve srovnání s předchozím rokem. S téměř 60 procenty veškerého elektrického mixu byla elektřina v roce 2023 vyráběna „udržitelně“ jako nikdy předtím. Množství elektřiny vyrobené z fosilních paliv kleslo na úroveň 60. let.

Na konferencích o klimatu, technologiích a vedení se rád ptám hostů na jejich hodnocení pokroku v přeměně energie v Německu. Mám na mysli studii, která projektuje kolem 40 000 větrných turbín v zemi, které budou zásobovat energií všechny soukromé domácnosti. Optimisté odhadují, že je potřeba pouze do 5000 větrných turbín. Ale v Německu je na venkově už 31 000 větrných turbín!

Nepotřebujeme žádné další větrné turbíny

V roce 1991 spustil zákon o dodávání elektřiny silnou vlnu expanze. Německo se stalo světovým lídrem ve větrné energii a za pouhých šest let, tedy v roce 1997, bylo v provozu více než 5000 systémů. Není divu, že technologie se od roku 1990 dále rozvinula. Moderní větrné turbíny sice vyžadují více prostoru, ale jsou výrazně výkonnější než předchozí generace. Odborníci z oboru Hans-Josef Fell a Thure Traber v článku pro pro Climate Reporter uvádí: „Nepotřebujeme žádné další oblasti pro instalizaci větrných farm, musíme jen nahradit ty stávající.“

Ať už prostřednictvím reakce nebo reflexe, jsou tu určitě pozitivní zprávy, které by politici mohli v těchto dnech vyprávět. Existuje ještě jedno nebezpečí: Německo nemá ani problém kde instalovat, ani neřešitelný technologický problém, ale spíše problém implementace a pochopení změn.

"Slunce zvítězilo"

Větrná energie významně přispívá do energetického mixu, ale jak trefně řekl jednatel velkého solárního operátora: „Zvítězilo slunce. Je tam a dává nám 10 000krát více energie, než potřebujeme. Musíme to jen zrealizovat.“ Tato „implementace“ nyní znamená skladování a distribuci energie. Exponenciální rozvoj obnovitelných zdrojů energie byl pozorován již léta. Náklady na výrobu a díly pro fotovoltaiku klesly za posledních 15 let o 90 procent. Jedním z problémů je však závislost na Číně, která v současnosti kontroluje 60 procent celosvětového zpracování a rafinace vzácných zemin.

Neustále jsme konfrontováni se studiemi, které se snaží vysvětlit, co nefunguje a co je špatné nebo správné. Miliony lidí si naladí talk show a poslouchají své oblíbené odborníky, jak rozdělují složité světové problémy do jednoduchých citátů. O šest měsíců později se věci vyvinou úplně jinak. I přes nedostatek vzácných zemin a surovin Evropa „najednou“ slaví. Nedaleko švédské Kiruny byl nalezen milion tun oxidů vzácných zemin. V červnu tohoto roku pak bylo v norském Telemarku objeveno odhadem dalších 8,8 milionu tun vzácných zemin. Jen to by podle zpráv mělo do roku 2030 pokrýt deset procent celkových potřeb EU.

Němečtí činitelé toho nevědí dost

Velkým problémem v Německu je to, že máme spoustu odborníků, ale mnoho těch, kteří rozhodují, neví, kde jsme dnes, ani toho, čeho mohou nové technologie již dosáhnout. Mezitím Čína prosazuje svou vlastní vědeckou a technologickou „bateriovou revoluci“. Sodík místo lithia je jen jedním z trendů a výroba baterií se možná v blízké budoucnosti dokonce obejde bez vzácných minerálů.

Místo toho, aby se Německo soustředilo na to, co lze očekávat v budoucnosti, dokonce znovu diskutuje o jaderných elektrárnách. Pokud bychom je měli, určitě by byly dobrou a důležitou součástí energetického mixu pro zajištění současné konkurenceschopnosti. Ale novostavba? Výstavba nového reaktoru v sousedním francouzském Flamanville začala v roce 2007 a má být uvedena do provozu letos – o dvanáct let později, než se původně plánovalo. Při současné „rychlosti Německa“ by to sotva bylo rychlejší.

Problémem jaderné energie není bezpečnost nebo otázka, kde, zda nebo jak by se měla využívat, ale prostě – a to platí i pro jiné formy energie – že za 15 až 20 let už nebude konkurenceschopná.

Energie za nulové náklady

Můj otec mě minulý týden vyzvedl na letišti v norském Røros. Hrdě mi ukázal svůj nový elektromobil. "Dokonce můžete mluvit s autem," dodal. "A nejlepší věc: Od té doby, co auto vlastním, jsem ani jednou neplatil za nabíjení!"
Důvod: Røros má zápornou spotovou cenu za kilowatthodinu (kWh) o víkendech po celé měsíce. Jednoduše řečeno: Energie v mém starém domě je k dispozici za minusovou cenu (bez daní a síťových poplatků). Røros s pouhými 3 500 obyvateli na hranicích se Švédskem však nemá ideální podmínky pro solární a větrnou energii, protože slunce je v zimě velmi málo a soby domorodého obyvatelstva je třeba chránit. Část levné elektřiny pochází odjinud.

Německá elektřina v Norsku

„Nemůžete využít všechnu větrnou a solární energii v Evropě,“ vysvětluje můj otec, který si to ověřil u místního dodavatele energie. Energetický mix, který lze sledovat online až do minuty, ironicky ukazuje, že část regionální elektřiny pochází z větrné energie ze Šlesvicku-Holštýnsku. Přebytečná produkce pobřežní větrné energie v severním Německu se dopravuje do Norska místo na jih Německa, protože na jihu Německa chybí infrastruktura – a za zápornou cenu! Od 10:00 klesá cena elektřiny pod 0 eur, s nejnižším bodem minus 6 centů za kWh mezi 14. a 15. hodinou, uvádí aplikace.
O víkendu jsem si přečetl typický titulek médií pro rok 2024 – také v Norsku: „Velké zklamání ze solární střechy nyní bude intuitivní reakce mnoha lidí: „Ha, já to věděl! JižAktuální sdělení následuje v článku: Nové fotovoltaické systémy jsou „příliš“ účinné. Místní dodavatel energie nabídl, že přebytečnou kapacitu uloží do sítě a v zimě vrátí levnou elektřinu zákazníkům. S extrémně slunečným květnem však výpočty dodavatele energií nevyšly.

Miliardovými investicemi do větrné a především solární energie Daimler plánuje pokrýt celou svou výrobu a provoz vlastní výrobou energie za pouhých deset let. Co když najednou za deset let budou mít maloobchodní skupiny nebo průmyslové podniky, jako jsou výrobci automobilů, přebytečné kapacity? Kam jde tato energie? Zaměstnancům? Pro obyvatele z regionu? K zákazníkům? Další výzva, která vyvstane z progresivní decentralizace dodávek elektřiny, nebude technologická, ale politická. Vzniká tak nový problém, který by mohl vést k odstranění základů pro velké dodavatele energií – ve prospěch decentralizovaných řešení.

Hype, deziluze, Divoký západ

Jasný obrázek skutečného problému se objeví, když se podíváte na výroční konferenci o klimatu. Zatímco na COP26 v Glasgow v roce 2021 bylo 25 000 účastníků, v roce 2022 jich do Sharm el-Sheikh přišlo 40 000. V Dubaji na COP28 jich loni bylo již 85 000. Možné zdvojnásobení počtu účastníků za rok a také investice na hlavu. Pokrok v technologii, průlom ve vědě, snížení výrobních nákladů a politická opatření ke snížení byrokracie pro zrychlené schvalování jdou na mezinárodní úrovni ruku v ruce.
I když tato čísla nejsou absolutní, vykreslují jasný obrázek: rychlost se zvyšuje. Podle Mezinárodní energetické agentury (IEA) klesly náklady na baterie za méně než 15 let o 90 procent a do roku 2030 se očekává pokles cen o dalších 40 procent.
Zákon exponenciálního zrychlení ukazuje konstantní vzorec: humbuk, deziluze, divoký západ díky náhlému pokroku a průlomům. Přesto nás tento starý vzor vždy překvapí.

Klima je kapitalismus

Protože klima už není Greta Thunberg a ideologie, klima je kapitalismus. Je to o podnikání a konkurenceschopnosti. Německo a Evropa trpí reaktivním a částečně reakčním kapitalismem, který se zaměřuje na studie a expertizy z minulosti. Věčné hledání dokonalé odpovědi na špatnou otázku.
Nechápejte mě špatně, jde o změnu vědomí a jednání s okolím, ale za deset let bude slovo „udržitelnost“ stále více mizet z našeho slovníku. Jde o efektivitu (zdrojů). Čína a Spojené arabské emiráty investují biliony do zelené budoucnosti. Ne kvůli jejich hodnotám a ideologiím, ale protože prostě chápou, že ropa a plyn už brzy nebudou konkurenceschopné. Jakmile je možné slunce skladovat a distribuovat, následují extrémně nízké náklady na energii. Klimatický cíl ano, ale především konkurenční výhoda pro tyto regiony, která by zase – ode dneška – znamenala konkurenční nevýhodu pro Německo.

Technologie místo ideologie

Protože vývoj globální energetické transformace dělá takový pokrok, Německo si musí dávat pozor, aby neztratilo kontakt – a odklonilo se od politicko-idealistické energetické politiky k technologicko-kapitalistické. Pro politiku to znamená vytvářet rámcové podmínky a pobídky namísto předpisů a požadavků.
Nedávno jsem byl popsán jako „technologický utopista“. Moje teze jsou provokativní a ostré. Na to bych rád odpověděl střízlivě svým názorem, že stagnace či dokonce zpětný vývoj v technice a vědě by byla dost nepravděpodobná teze. Přechod na nové technologické formy energie, jako je slunce a vítr, není ideologickým opatřením pro změnu klimatu, ale spíše základem podnikatelské existence a budoucí konkurenceschopnosti Německa.
Za deset let decentralizované struktury, technologický a vědecký pokrok a účinky masivní expanze stlačí mezní náklady na energii k nule. Velkým rizikem pro Německo by ve skutečnosti mohlo být to, že globální ceny energie budou rychle příliš nízké – protože ekologie je ekonomika.
 

Připravil Milan Lelek.

0
Vytisknout
2044

Diskuse

Obsah vydání | 14. 8. 2024