11. 12. 2024
Mezi dodatečné faktory patří špatný výcvik, nedostatek vedení malých jednotek, krize branné povinnosti a zanedbávání obnovy během let nadvlády podporované ze zahraničí.
Když Rusko a Írán stáhly podporu kvůli geopolitickým tlakům, povstalecké síly jako HTS rychle obsadily oblasti držené syrskou vládou.
Ekonomické zoufalství a Asadovo zaměření na normalizaci a obchod s drogou captagon dále narušily odhodlání armády, což vyvrcholilo katastrofální porážkou, která signalizuje slábnoucí kontrolu režimu.
Syrská armáda se rychle zhroutila způsobem, jaký jsme neviděli od pádu afghánské a jihovietnamské armády. Zpočátku měla značnou páku na vrcholu ofenzív, které potlačily povstalecké a islamistické skupiny, nyní je však baasistická armáda zdecimována, dezorganizována a v posledním tažení.
Syrská armáda, navzdory tomu, že byla podporována různými milicemi a státy, se stala samolibou, protože Asadův režim se zaměřil na okázalý životní styl na piedestalu z popela, místo aby znovu vytvořil profesionální bojovou sílu. Pád syrské armády probíhal několik let a k tomuto kolapsu přispěly různé faktory.
27. listopadu vedly povstalecké skupiny vedené HTS, islamistickou organizací, jejíž vedení bývalo napojeno na al-Kájdu, omezenou ofenzívu na venkově Aleppa. Náhle se syrská armáda zcela zhroutila a HTS a frakce rebelů brzy zcela obsadily Aleppo a syrskou vládou držené oblasti Idlibu.
Při pochodu na jih směrem k Hamá se ustupující syrská armáda pokusila koordinovat obrannou linii v hlavním městě provincie, protože Homs se stal neudržitelným. Povstalecké frakce a HTS obsadily provincii za méně než 72 hodin a začala jízda.
Syrské demokratické síly vyhnaly syrskou armádu z provincií Hasaka a Dajr az-Zaur. Drúzové vyhnali armádu ze Suwajdy a pacifikované povstalecké frakce povstaly proti armádě a vyhnaly ji z provincií Daráa a Kunejtra.
Bez íránské intervence, ruských žoldáků, letectva a speciálních jednotek syrská armáda ukázala, jak slabá a neschopná její struktura jednotek a centrální vedení ve skutečnosti byly.
Syrská armáda historicky nikdy nebyla tak silná jako jiné regionální ozbrojené síly, jako jsou armáda egyptská, izraelská, turecká a íránská.
Během bouřlivého období od Sykes-Picotovy smlouvy o rozdělení tureckých kolonií, francouzské vlády a různých vojenských diktatur, se armáda stala zkorumpovanou a za režimů Háfize a Bašára al-Asada byli alavité upřednostňováni, aby stoupali v hodnostech ve srovnání s různými jinými sektami.
Profesionalismus syrské armády byl zakotven v kontroverzních akcích, jako je masové mučení, popravy, únosy a vraždy během třicetileté okupace Libanonu baasistickou armádou.
Nedostatek profesionality a výcviku je zakotven v charakteristických rysech junt a autokratů na Blízkém východě. Ze strachu ze svržení vládnoucí elity Asadova rodina záměrně bránila růstu a výcviku vlastních sil, aby upevnila pět desetiletí trvající vládu režimu.
Poddůstojníci (NCO) jsou páteří západních armád, zejména námořní pěchoty Spojených států. Poddůstojníci mohou provádět úkoly vedení malých jednotek pro operační úspěch. Svoboda nižších poddůstojníků činit rozhodnutí na základě kritického myšlení sami umožňuje větší úspěch jednotky a příležitosti k vedení a služebnímu postupu.
Asadova syrská armáda nemá profesionalitu poddůstojníků na Západě. Nedostatek kritických rozhodovacích schopností umožnil nižším šaržím – zejména na kontrolních stanovištích – hrát roli ve významném postupu HTS a rebelů, jejichž ofenzíva v Aleppu měla být pouze omezená, ale změnila se v celostátní jízdu.
Podle baasistických zákonů jsou všichni muži povinni sloužit v syrské armádě několik let. Tato politika byla nepopulární, ale syrská občanská válka situaci zhoršila.
Více než 100 000 vojáků buď dezertovalo, nebo přešlo na druhous tranu a vytvořilo Svobodnou syrskou armádu. Asad, ochotný použít jakékoli metody, aby zůstal králem popela, použil taktiku kobercového bombardování, aby se pokusil povstání brutálně potlačit.
Byly použity barelové bomby a nervový plyn a ruské kobercové bombardování zhoršilo největší uprchlickou krizi dneška.
Téměř sedm milionů Syřanů ze země s 25 000 000 obyvateli zůstává jako uprchlíci v Turecku, Libanonu, Jordánsku, Iráku a Evropě. Asad, navzdory rokům vyjednávání, nechtěl uprchlíky repatriovat a ti se obávali mučení ze strany baasistů při návratu do Sýrie.
Nucené odvody, které již čelily demografické krizi, by se brzy obrátily proti nim, zvláště když se země, většinově sunnitská, vzbouřila a Asad již nedokázal udržet alavitskou komunitu daleko od armády. S Ruskem zaneprázdněným Ukrajinou, s Hizballáhem a Íránem mimo boj, bylo nevyhnutelné, že syrská armáda bude čelit prekérní situaci.
Asadova výhodná pozice od roku 2016 do podzimu 2024 nebyla způsobena jeho vedením nebo mocí, ale přímou intervencí ruské armády, která byla doplněna proxy milicemi IRGC a Hizballáhem z Libanonu.
Krytí neúnavnými ruskými nálety a zkušené milice Hizballáhu a IRGC z Iráku a Afghánistánu, které zaplnily významné ztráty syrské armády, pomohly zatlačit povstalecké síly směrem k enklávě Idlib. Zanedbat více než osm let na rekonstrukci syrské armády bylo jednou z největších Asadových chyb, když se geopolitická krajina rychle měnila.
Ruská invaze na Ukrajinu zatěžuje jeho vojenská aktiva tam, kde Rusko již nemůže udržovat zahraniční operace. S více než 700 000 oběťmi, stažením Černomořské flotily z Krymu a kolísavou ekonomikou pod sankcemi si Kreml nemohl dovolit poslat Asadovi žádnou podstatnou podporu.
Íránská stínová válka s Izraelem se také obrátila proti mulláhům. Hamás a Hizballáh utrpěly kritické ztráty, IDF zlikvidovaly mnoho důstojníků IRGC a izraelské letectvo ukázalo, že má převahu nad íránskou protivzdušnou obranou.
Syrská armáda nemohla zaplnit bývalé íránské pozice, nahradit Hizballáh a Rusko a převzít kontrolní stanoviště, a proto poskytla HTS, SDF, povstaleckým skupinám a ISIS prostor operovat a bez překážky prorazit.
Vedle nedostatku dodatečné podpory již Sýrie čelila strašlivé ekonomické krizi. Zatímco Asadova rodina a elitní vládní úředníci sklízeli plody, zbývající lidé v zemi ne – což vyvolalo nesouhlas a hněv.
Hodnota syrské libry rychle klesala, životní úroveň se během mrazivých let konfliktu nikdy nezlepšila a zemětřesení v severní Sýrii a nedostatečná reakce vlády jen zhoršily nelibost.
Zaměření se na normalizaci a obchod s drogou captagon namísto zlepšení sociálních služeb v Sýrii jen oslabilo motivaci syrské armády k boji a iluze další ruské a íránské vojenské intervence držela armádu před kolapsem – dokud nenastal.
Syrská armáda, zdecimovaná a poražená, představuje poslední pozůstatek brutální moci Bašára al-Asada nejen nad Sýrií, ale i nad Libanonem a regionem, který trpěl jeho uprchlickou krizí a obchodem s drogami. Bez motivace, profesionálního rozhodování v malých jednotkách a íránské a ruské pomoci utrpěli baasisté více ponižující porážku a kolaps, než jaké jsme viděli v Afghánistánu a Vietnamu.
Zdroj v angličtině: ZDE
Diskuse