Jak Rusko překrucuje debakl v Sýrii a proč

11. 12. 2024

Asi o sedm měsíců dříve Rusko zahájilo velkou kampaň leteckých úderů, vojenskou intervenci, která pomohla zachránit prezidenta Bašára al-Asada před porážkou z rukou oponentů v syrské občanské válce. Byla to show, která měla doslova zdůraznit nový vliv Ruska na Blízkém východě – součást vlny propagandy, která hrála do rukou Moskvy.

V důsledku ohromující ofenzívy vedené militanty, která odstavila Asada od moci za méně než dva týdny – tempo, které bylo samo o sobě výčitkou Putinovi, jehož zjevné přesvědčení, že totální invaze na Ukrajinu srazí Kyjev na kolena v podobně krátkém čase, bylo silně mylné – Rusko hraje tlumenější melodii.

8. prosince, kdy se objevila zpráva, že Assad je po čtvrtstoletí u moci pryč, se některé z hlavních ruských televizních programů vůbec nezmínily o Sýrii, zatímco jiné se vůbec nezmínily o roli Ruska v této zemi.

Následující den, kdy byla budoucnost Sýrie a osud ruského opěrného bodu v této zemi nejisté, se dramatickým událostem posledních dvou týdnů dostalo mnohem méně pozornosti v ruských novinách – v jejich prvních vydáních od doby, kdy se tyto zprávy objevily – než v mnoha médiích jinde.

V deníku Rossijskaja gazeta, oficiálním vládním věstníku, dominovala titulní straně obrovská fotografie a šestisloupcový článek o Putinovi a jeho autokratickém běloruském spojenci Alexandru Lukašenkovi, jak podepisují bezpečnostní pakt s titulkem, který odkazuje na bitvu ve 2. světové válce.

Sýrie byla na okraji, vedle reportáže o Kubě. A partyzánským vůdcem na fotografii na titulní straně nebyl Abu Muhammad al-Jolani, šéf USA označené teroristické skupiny Haját Tahrír aš-Šám (HTS), která vedla ofenzívu po svržení Assada – byl to Che Guevara.

Bez předchozích znalostí by si čtenář těchto novin a několika dalších nemusel uvědomit, že Rusko hrálo hlavní roli v Sýrii po téměř deset let – v zemi v centru Putinových snah postavit se Washingtonu a Západu.

Tento kontext nepřišel ani od úředníků. Kreml uvedl, že Rusko poskytlo Asadovi útočiště a politický azyl, což označil za Putinovo humanitární gesto. Ale více než 48 hodin poté, co bylo potvrzeno Asadovo svržení, ani Putin, ani ministr zahraničí Sergej Lavrov veřejně nekomentovali tento ani žádný jiný aspekt situace v Sýrii.

A zatímco Rusko se nestydělo připsat si zásluhy za Asadovo zotavení po letecké kampani Moskvy, média byla zaneprázdněna připisováním viny za jeho rychlý pád jinde – zejména samotnému Asadovi a syrským ozbrojeným silám, které se podle nich rozplynuly bez boje.

V článku v populárním bulvárním deníku MK s titulkem "Nůž máslem" mezinárodní editor Andrej Jaslavskij napsal, že neschopnost zachránit Asada byla vážnou reputační ranou pro syrské "zahraniční spojence", ale naznačil, že nemá smysl přicházet mu na pomoc na bojišti.

"Pokud by vojáci Syrské arabské armády pokračovali v tvrdohlavém odporu... Byl by tu někdo, kdo by pomohl, a důvod to udělat. Bohužel, to se nestalo."

Přidali se i ruští blogeři, kteří se zaměřují na vojenské otázky a válku na Ukrajině, přičemž někteří zdůrazňují rozpaky ruského vedení a jiní se zaměřují na syrskou vládu a armádu.

"Pád Sýrie je jakousi neuvěřitelnou kvintesencí zbabělosti a zrady okolí Bašára al-Asada a syrské elity obecně a syrské armády zvlášť," napsal na Telegramu Sergej Koljasnikov alias Zergulio.

7. prosince, kdy se zdálo, že Asadův osud je stále více zpečetěn, jak se jeho oponenti přibližovali k Damašku, našel Lavrov další častý cíl obviňování: Spojené státy, spolu s aliancí NATO.

Ve svém projevu na fóru v Dauhá naznačil, že válka v Sýrii byla součástí série "agresivních dobrodružství zahájených USA a jejich spojenci v Iráku, Libyi, Palestině... To vše je opakováním starého, velmi starého zvyku vytvářet nějaký zmatek, nějaký nepořádek a pak lovit v bahnitých vodách."

"Jsme naprosto přesvědčeni o nepřípustnosti použití teroristů jako Haját Tahrír aš-Šám k dosažení geopolitických cílů, jak se to nyní děje s organizací této ofenzívy," řekl Lavrov.

Jen o den později Moskva již o HTS nemluvila jako o teroristech. V prohlášení z 8. prosince ministerstvo zahraničí uvedlo, že Asad se rozhodl opustit svůj post a zemi po rozhovorech s "několika účastníky ozbrojeného konfliktu". A státní tiskové agentury TASS a RIA Novosti citovaly zdroj z Kremlu, který řekl, že ruští představitelé jsou "v kontaktu s představiteli ozbrojené syrské opozice, jejíž vůdci zaručili bezpečnost ruských vojenských základen a diplomatických zařízení na syrském území".

Tento posun ve formulaci a údajné bezpečnostní záruky naznačují, že hlavní motiv Ruska pro distancování se od Asada je pragmatický: Kreml si chce v Sýrii udržet co největší přítomnost, jak jen to bude možné.

Dalším důvodem, proč může být Rusko obezřetné při upozorňování na Asadův pád, je to, že se odehrál tak rychle, což je důkazem, že vůdce, který se zdá být pevně zakořeněný, může být jednoho dne rychle smeten od moci, pokud se situace změní.

Zdroj v angličtině: ZDE