Putin, Trump a otřesy na politické mapě Evropy

3. 2. 2025

čas čtení 5 minut
Rozpínavost prezidentů Ruska a Spojených států je nebezpečným příkladem pro méně mocné země, které mají s Ukrajinou otevřené územní spory, upozorňuje Pilar Bonet.

Vladimir Putin otevřel Pandořinu skříňku v roce 2014 anexí Krymského poloostrova, jehož status autonomní republiky v rámci Ukrajiny byl Ruskem opakovaně uznán od rozpadu SSSR v roce 1991.

Územní ambice oznámené Donaldem Trumpem (koupě Grónska, převzetí Panamského průplavu a přetvoření Kanady jako 51. státu USA) nyní propůjčují ruskému expanzionismu novou kvalitu a jistým způsobem jej "normalizují" v rámci klubu zemí se zvláštní odpovědností za osud světa.

Ruská anexe ukrajinských území vytvořila nebezpečný precedens, ale situace by se mohla zhoršit, pokud by Trump při jakýchkoli rozhovorech o ukončení války souhlasil s Putinovými požadavky. Ruský prezident nechce "krátkou pauzu nebo příměří", ale plné mezinárodní uznání svých válečných výbojů (čtyři ukrajinské provincie plus Krym), které již spěšně preventivně zahrnul do ruské ústavy.

Nebezpečím dnes není jen Putin nebo Trump, ale příklad, který jejich činy a chvástání daly jiným méně mocným státům s územními spory, které donedávna vypadaly jako "vyhaslé sopky", ale dnes připomínají spíše něco jako "spící sopky".

Rusko nachází v Trumpovi podnět k ospravedlnění své anexe Krymu a k povzbuzování napodobitelů pod praporem "sebeurčení". "V případech, kdy se národ jako součást většího státu cítí v tomto státě nepohodlně a usiluje o sebeurčení v souladu s Chartou OSN, je větší stát povinen neodporovat ani nebránit tomuto procesu," řekl v lednu ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. "Není to to, co Španělé udělali Katalánsku, nebo Britové Skotsku."

"Sebeurčení" je v pořádku pro ostatní, ale ne v Rusku, kde verbální zpochybňování jednoty státu může být trestně potrestáno, podle legislativy přijaté v roce 2014. Za Putina Moskva zuřivě potlačovala separatisty v kavkazské republice Čečensko a dramaticky zpřísnila centralizaci země. V roce 2018 byla nadřazenost ruského jazyka ve státním vzdělávacím systému zaručena zákonem a studium národních jazyků neruských národů bylo odsunuto na úroveň dobrovolných aktivit se zkrácenou vyučovací dobou, a to i v případě, že se jedná o úřední jazyky. Putinem vedený systém, poháněný zvýšeným strachem z neruského nacionalismu, stíhá aktivisty, zakazuje sdružení, média a kulturní produkty.

Od přelomu století se ruští propagandisté snaží rozdmýchat chamtivost západních sousedů Ukrajiny zpochybňovat územní celistvost země. "Deset milionů lidí" žije ve Lvově a na územích, která "Stalin předal Ukrajině po 2. světové válce" na úkor Polska, Rumunska a Maďarska, a "lidé, kteří tam žijí – mnozí z nich, alespoň vím jistě, na 100 % – se chtějí vrátit do své historické vlasti," řekl Putin v prosinci 2023. Dodal: "A země, které ztratily tato území, sní o tom, že si je vezmou zpět."

Varšava tato tvrzení popírá a odmítá hru Kremlu. Rumunsko a Maďarsko také nemají žádné oficiální nároky, ale obě země prosazují aktivní politiku ochrany svých menšin žijících na Ukrajině (maďarská menšina hlavně v Zakarpatské provincii a rumunská menšina v Černivcích, bývalé severní Bukovině). Maďarsko také podmiňuje svůj souhlas se vstupem Ukrajiny do EU a NATO respektováním menšin. Rumuni a Bulhaři jsou důležité komunity na jihu provincie Oděsa (bývalá jižní Besarábie nebo Budžak).

Na naléhání Evropské komise Kyjev v roce 2023 (před zahájením přístupových rozhovorů) změnil svou legislativu o právech národnostních menšin, která byla v roce 2017 omezena školskými předpisy. Práva menšin, mezi něž Budapešť, Bukurešť a Sofie rozdělily národní pasy, jsou citlivou otázkou, která se stává naléhavější během volebních období a také v závislosti na intenzitě asimilační politiky Kyjeva.

U západních sousedů Ukrajiny ožívají nacionalistické síly – kdysi okrajové – a staré územní ambice. V Maďarsku László Toroczkai, vůdce Naší vlasti, v roce 2024 prohlásil, že pokud bude Ukrajina poražena Ruskem, Kyjev musí předat území Zakarpatí Maďarsku. Călin Georgescu, vítěz prvního kola prezidentských voleb v Rumunsku loni v listopadu, označil Ukrajinu v roce 2022 za "vymyšlenou zemi". Výsledek voleb byl anulován, ale Georgescu pokračuje ve svém politickém boji. V Bulharsku Kostadin Kostadinov, krajně pravicová postava sympatizující s Putinem, tento měsíc varoval, že "Ukrajina se rozpadá" a že Bulharsko si musí v budoucích mírových rozhovorech nárokovat "bulharskou Besarábii" (jižní Oděskou oblast).

Případ Ruska s Ukrajinou od roku 2014 ukázal, že i těm nejpevnějším dohodám o uznání hranic hrozí eroze, pokud se radikální nacionalistické síly dostanou k moci ve státech, které se zdály být pohodlně usazeny v jejich uznaných hranicích. A pokud by se tak stalo díky dvojímu příkladu Putina a Trumpa, politická mapa Evropy by se mohla začít třást jako sopečné pole, které se probouzí ze spánku.

Zdroj v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
292

Diskuse

Obsah vydání | 3. 2. 2025