Čeští byznys populisté z PPF nepolevují v úsilí o demontáž liberální demokracie v Evropě
25. 4. 2025
/
Albín Sybera
čas čtení
6 minut
Jak
česká oligarchická skupina PPF podala o
svátcích zázraků srbskému autokratovi Vučićovi svou svalnatou
mediální pomocnou ruku
Telekomunikační
a mediální společnosti skupiny PPF pomáhají držet pohromadě
neliberální osu od Slovenska přes Maďarsko až po Srbsko a
západní Balkán
Ačkoliv
Srbsko zůstává tradičně stranou zájmu českých médií, tak
masové demonstrace, které zahnaly do kouta srbského autokratického
prezidenta Aleksandara Vučiće a jeho vládnoucí Srbskou
progresívní stranu (SNS) přece jenom oživily nesmělý zájem o
zemi, o které se často říká, že pro západní Balkán znamená
to, co Rusko pro východní Evropu.
Česká
seriózní média od těch veřejnoprávních
až po servery sledující zahraniční dění, jako je Voxpot,
začala po právu s větší frekvencí sledovat největší
demonstrace, jaké Srbsko zažilo od pádu nacionalistického hrobaře
bývalé Jugoslávie Slobodana Miloševiće a v jejichž středu
stojí srbští studenti, kteří si zaslouží pozornost svých
vrstevníků ve střední a jihovýchodní Evropě.
Co
však jako v minulosti zůstalo docela stranou, je česká byznys
populistická stopa, kterou nejbohatší česká investiční skupina
PPF v Srbsku zasela již před více než čtyřmi lety za
života svého kontroverzního zakladatele Petra Kellnera, který, jak
i jeho četní a hlasití
obdivovatelé jako Ivo Lukačovič zdůrazňují, vystavěl
mezinárodní vzestup PPF na „odvaze“ jít dělat byznys na východ
(do Ruska a Číny) a ne na západ, kam kroky a pozornost mnoha jeho
vrstevníků v éře po pádu berlínské zdi směřovaly.
Na
začátku roku 2021 PPF spustila spolupráci s většinově
státním Telekomem Srbija, který mediální analytici v regionu
dlouhodobě
označují jako prodlouženou ruku Vučićova režimu v oblasti
telekomunikací, médií a zábavního průmyslu.
Jak
Britské listy popsaly, tak spojení PPF a Telekomu Srbija
prostřednictvím tehdejšího Telenoru provázely kontroverze,
včetně uniklé prezentace, ze které vyplývá, že si manažeři
Telekomu Srbija od spolupráce slibovali vyštípání konkureční
SBB z trhu. SBB tehdy byla součást skupiny United Group,
poslední velké mediální skupiny, která v Srbsku dává
prostor opozici.
Víceméně
stranou pozornosti českých médií pak zůstala skutečnost, že
PPF po spojení se skupinou e&, která má v zádech vládu
Spojených arabských emirátů, si v únoru celou SBB jednoduše
od United Group odkoupilo, aby o několik týdnů později, v závětří
největších křesťanských a židovských svátků, prodala část
SBB Total TV Telekomu Srbije, který tak vzápětí odstranil
nezávislé kanály N1 a Nova S ze své nabídky a ještě více
tak snížil jejich dostupnost pro většinu diváků v Srbsku.
United
Group nad hrubým postupem PPF, e& a Telekomu Srbija veřejně
vyjádřila své rozhořčení a nadto obvinila PPF z šíření
„falešných informací“ o celé transakci, ale na této malé
(velké) domů pro otřásající se režim Aleksandara Vučiće to
pravděpodobně těžko něco změní.
PPF
jako digitální emisar neliberální osy v Evropě?
Vývoj
v Srbsku bude samozřejmě mimořádně zajímavé sledovat
nejenom proto, zda se Vučićovi podaří prosadit jakousi tranzitní
vládu, kterou by dokázal ukonejšit pokračující demonstrace a
zároveň zabezpečit přežití svého kleptokratického orbitu.
Jak
již bylo řečeno, tak Srbsko je klíčovou zemí pro evropskou
integraci na západním Balkáně a její selhání může napomoci
vyvíjet tlak na samotnou existenci EU, která leží v žaludku
celému zástupu mezinárodních hráčů, Putinovou neofašistickou
mafií počínaje a Čínou a USA Donalda Trumpa konče.
Pokud
se tedy Vučićovi podaří nastolit nějakou formu tranzitní vlády,
tak by to mimo jiné mohlo znamenat, že by celý tento kolotoč, který
činí ze západního Balkánu mezinárodní třecí plochu, mohl
pokračovat, případně se vyvinout i do nějaké problematičtější
fáze. Vučić buduje dlouhodobější spolupráci nejenom se
separatistickým vůdcem Republiky Srpske Miloradem Dodikem, ale také
s maďarským autoritářem Viktorem Orbánem a jejich
slovenským abonentem Robertem Ficem. Ti dohromady tvoří už ne
nevýznamnou osou, která se potenciálně táhne od Dunaje až po
dinárská pohoří.
Velmi
se například spekuluje o navenek divoce znějící variantě, že by
se předsedou další srbské vlády mohl stát lublaňský primátor
a rodák ze srbského městečka Saraorci Zoran Jankovič (který má
ve Slovinsku podobnou pověst jakou měl třeba Pavel Bém v Praze)
a jehož blízké kontakty s Vučićem jsou špatně skrývaným
veřejným tajemstvím.
Možná
otřepanou, ale o nic méně závažnou mantrou na závěr, kterou se
PPF mimořádně úspěšně daří držet stranou širšího
mediálního zájmu, je, že Česko je prostřednictvím PPF českého
zlatého hocha Petra Kellnera (jak by se Lukačovičova óda na
Kellnerův životopis dala parafrázovat) v první linii těchto
mezinárodních mediálních válek o veřejné mínění a volební
preference.
Starou
smutnou zprávou pro všechny příznivce EU je, že pakliže
angažovanost PPF v médiích na Slovensku a Srbsku (ale také
v Česku, jak ukazuje její zájem o opanování sportovního
vysílání na úkor ČT, nemluvě o obchodech PPF s maďarskou
vládou a jejím nekonečném odchodu z Ruska připomínajícím
svou délkou tureckou telenovelu) o něčem vypovídá, tak to je, že
PPF v této první linii hájí především neliberální
zájmy. A to i přes veškerá propagandistická tvrzení PR
představitelů PPF o tom, jak se do politiky zásadně nemíchá.
3989
Diskuse