Izraelci protestují proti válce v Gaze a nyní i proti zabíjení Palestinců

25. 4. 2025

čas čtení 8 minut

Přeživší holocaustu se v Den památky obětí holocaustu vyjádřili proti hladovění a utrpení Palestinců

Málokterý den promlouvá do duše Izraele tak hluboce jako Den památky obětí holocaustu. Když si země ve čtvrtek v tichosti připomínala 6 milionů židů vyhlazených nacisty, mnozí jako vždy opakovali stejný refrén: už nikdy více.

Ale pro některé lidi v Izraeli, kde válka v Gaze stále pustoší palestinský lid a vyhlazuje celé rodiny, mělo slovo "nikdy" více jiný význam.

Když se nejmocnější politici země, včetně premiéra Benjamina Netanjahua, ve čtvrtek ráno zúčastnili ceremoniálu v Jad Vašem, památníku holocaustu v Jeruzalémě, stáli u vchodu tři osmdesátníci, kteří přežili holocaust, a drželi vztyčenou ceduli: „Pokud jsme ztratili soucit s druhými, ztratili jsme svou lidskost.“

O  64 km dál na náměstí v centru Tel Avivu stály tisíce lidí, včetně potomků těch, kteří přežili holocaust, a v rukou držely fotografie palestinských dětí, které byly zabity od začátku války. Další desítky lidí lemovaly silnice ve městě oblečené v černém a držely prázdné hrnce symbolizující hladovění těch v Gaze.

 
 

V posledních měsících, zejména od března, kdy se zhroutilo příměří mezi Hamásem a Izraelem, zemí otřásají protesty. Tyto demonstrace hlasitě vyzývaly k ukončení války ve jménu záchrany zbývajících izraelských rukojmích, kteří zůstali v Gaze, z nichž 24 je pravděpodobně stále naživu, a k navrácení těl 35 mrtvých. Přesto se nikdo nezmíňoval o utrpení a zkáze, kterou neustálý izraelský útok přináší civilnímu obyvatelstvu Gazy.

Od 8. října 2023  bylo v Gaze zabito více než 51 000 lidí. Od obnovení války v březnu bylo zabito téměř 2 000 Palestinců. 

Lidské utrpení v Gaze zatím v hlavních izraelských médiích z velké části chybí.

Přesto se v Izraeli začíná ozývat stále více hlasů, které volají po ukončení války, aby byla zachráněna rukojmí a zastaven masakr lidských životů v Gaze. Rostoucí počet dopisů psaných armádními a leteckými záložníky, důstojníky ve výslužbě, a dokonce i důstojníky ve službě, požaduje, aby vláda ukončila válku nejen ve jménu životů Izraelců, ale i nevinných civilistů v Gaze.

Osmdesátiletá Veronika Cohenová, která přežila holocaust a narodila se v budapešťském ghettu, řekla, že přišla protestovat před Jad Vašem v den vzpomínky, protože: „Nemyslím si, že si můžeme připomínat naše utrpení, aniž bychom uznali utrpení v Gaze, smrt desítek tisíc dětí, hladomor, který probíhá v této minutě a za který jsme částečně zodpovědní. V mém srdci to zaujímá stejné místo.“

Přiznala, že je v Izraeli v menšině, pokud jde o mluvení o strašlivé ceně války pro palestinské životy. „Lidé zde vidí Palestince jako ty druhé, a proto vytvořili bariéru,“ řekla. „Podařilo se jim necítit jejich bolest a to je pro mě nepochopitelné. Mně, když čtu příběhy o jejich utrpení v Gaze, to úplně splývá s tím, jak vnímám holocaust.“

Cohenové se zalily oči slzami, když si vzpomněla, že nedávno viděla fotografii malého palestinského chlapce, kterému izraelské raketové údery v Gaze utrhly ruce. „Ve zprávách se psalo, že když se probral po operaci, první, co udělal, bylo, že se obrátil na svou matku a řekl: 'Jak tě teď obejmu?' Pro mě je to příběh o holocaustu. A proto jsme tady: abychom se snažili jakýmkoli způsobem probudit v lidech jejich bolest.“



Devětaosmdesátiletá Ruth Vleeschhouwer Falaková, která jako dítě přežila nacistickou okupaci Nizozemska, řekla, že zde stojí proto, že „kdyby se Němci ve třicátých letech hlasitě postavili proti nacistické straně, možná by nám nemohli udělat to, co nám udělali. Protestovat, to je pro mě jasné.“

„Říká se nikdy více; to znamená nikdy více pro nikoho. Za to tu opravdu stojíme,“ dodala 87letá Ilana Drukker Tokotinová, která strávila dětství v úkrytu před nacisty.

Přesto se těch několik málo lidí, kteří se snažili vnést hlas Gazy do protiválečných protestů, pravidelně setkávalo s tvrdým odporem, ne-li přímo násilím ze strany policie. Poté, co jen za poslední měsíc zemřelo v Gaze více než 500 dětí, rozhodlo se progresivní hnutí Izraelců a Palestinců Standing Together uspořádat v Den památky obětí holocaustu protiválečný protest, který byl věnován především dětem, které Izrael v Gaze zbytečně zabil, a také izraelským rukojmím, kteří jsou stále drženi v zajetí.

Poté, co skupina požádala o povolení, jí však policie sdělila, že má zakázáno vyvěšovat plakáty s dětmi zabitými v Gaze a zakázány jsou i některé výrazy, jako například „etnické čistky“. Nebylo to poprvé, co aktivisté čelili takovému nátlaku; při jiných protestech policie pravidelně zabavovala plakáty s tvářemi zabitých žen a dětí v Gaze nebo je rozháněla násilím.

„Na tomto pokusu umlčet jakoukoli zmínku o Gaze nebylo nic nového - jediný rozdíl tentokrát spočíval v tom, že to policie hloupě dala písemně,“ řekl Alon-Lee Green, spoluředitel organizace Standing Together. Skupina nejenže zákaz úspěšně napadla u soudu, ale poté také začala vybírat příspěvky na umístění fotografií dětských obětí války v Gaze na plakáty a autobusové zastávky po celém centrálním Izraeli, kterých je již téměř 200 a jejich počet se stále zvyšuje.

„Mezi mnoha lidmi zde panovala naprostá neochota zabývat se lidskými náklady války v Gaze, dokonce i hněv na každého, kdo vyjadřuje empatii s Palestinci, ale myslím, že poté, co vláda válku znovu zahájila, se něco začíná měnit,“ řekl Green. „Toto zabíjení se děje na zemi, kterou sdílíme, a vlastníma rukama. Jak to můžeme dále ignorovat?“

Ve čtvrtek večer se na stejném náměstí, kde už několik měsíců probíhají protesty proti rukojmím, shromáždily tisíce lidí, kteří drželi v rukou fotografie dětí v Gaze; baculatých miminek, chichotajících se batolat a celých rodin sourozenců, kteří se drželi za ruce, když seděli ve svých nejlepších oblečcích, všichni zabití za posledních 18 měsíců.

„Je nesnesitelné vidět tváře těchto dětí, které jsme zabili. Nijak se neliší od mých dětí, ,“ řekla Noa Firstová, 46letá umělkyně, která se protestu zúčastnila, a v ruce svírala fotografii holčičky D'na Khatib. „Moji prarodiče utekli před holocaustem z Německa, jsem tak ráda, že v tento památný den nežijí a nevidí, co se z Izraele stalo.“

Na tyto protesty se však objevily i niterné a nepřátelské reakce.

Když se v Tel Avivu shromáždilo asi 50 lidí, kteří se v tichosti postavili do řady s prázdnými hrnci, aby protestovali proti pokračující izraelské blokádě Gazy, která již více než 50 dní brání přísunu veškerých potravin, vody a léků na palestinské území, setkali se s lhostejností a hněvem. „Zrádci,“ křičel na ně hlasitě jeden muž, zatímco jiný na protest hlasitě nadával. „Všichni byste měli být v Gaze,“ křičel.

Mezi účastníky, kteří drželi ceduli s nápisem „hladovění je válečný zločin“, byla i Shira Geffenová, oceňovaná izraelská herečka a filmařka. „V Izraeli chtějí lidé ignorovat, že to my jsme zodpovědní nejen za zabíjení Palestinců bombami, ale také za hlad. Ale čím víc se na naše protesty zlobí a čím víc se nás policie snaží umlčet, tím hlasitěji budeme křičet.“

Zdroj v angličtině ZDE

1
Vytisknout
554

Diskuse

Obsah vydání | 25. 4. 2025