Trumpovo mlčení ohledně ztráty ukrajinského území s ložisky lithia mluví za vše

3. 7. 2025

Reakce Washingtonu? Ticho po pěšině. Ztráta nevyvolala žádnou významnou reakci ze strany prezidenta Donalda Trumpa ani jeho poradců. Ukrajina a její podporovatelé, kteří doufali, že dohoda vytvoří trvalý a dlouhodobý zájem USA o Ukrajinu a její bezpečnostní budoucnost, budou jistě zklamáni.

Přestože se této události ve Spojených státech téměř nevěnovala pozornost, nabízí tři důležité poznatky o stavu války a vyhlídkách na mír v blízké budoucnosti.

Za prvé, tento neúspěch jasně připomíná, že čas není na straně Ukrajiny. Pokračování války pravděpodobně nezlepší pozici Kyjeva na bojišti ani v jednáních. Trumpova administrativa v úterý nařídila zastavení vojenské pomoci, poslední z balíčků pomoci iniciovaných Bidenovou administrativou  ale nakonec dorazí. Ukrajinská armáda již má nedostatek protiletadlových raket na ochranu svých měst před drtivými útoky ruských dronů a raket, a ukončení americké pomoci by mohlo způsobit nedostatek vojenského materiálu i v jiných oblastech.

K tomu se přidávají obavy z vysoké dezertérské míry mezi vyčerpanými ukrajinskými vojáky a situace se pro sužovaného partnera USA pravděpodobně brzy nezlepší.

Stále se ozývají hlasy, které Ukrajinu k boji vybízejí s argumentem, že Rusko je na pokraji kolapsu a že s trochou větší vojenské pomoci ze strany Evropy a Spojených států má Ukrajina šanci na vítězství. To je však pouhé přání. Putin si na Ukrajině vsadil příliš mnoho, než aby teď ustoupil, a věří, že Rusko je schopno absorbovat další bolest a v případě nutnosti i další boje. Ukrajina naopak neustále ztrácí území a s ním i cenné zdroje a ekonomický potenciál, které by mohly podpořit její rekonstrukci.

Prodlužováním bojů Kyjev hazarduje s poválečnou budoucností Ukrajiny. Čím dříve válka skončí, tím lepší podmínky dohody Ukrajina pravděpodobně získá.

Za druhé, neexistující reakce USA je symbolická pro velmi nízké postavení Ukrajiny a její války na Trumpově seznamu priorit. Když se Trump vrátil do Bílého domu, největší obavou ukrajinských příznivců bylo, že donutí Ukrajinu k faktické kapitulaci a kořist přenechá Rusku. Navzdory značnému napětí mezi ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským a Trumpem, které se projevilo katastrofálním setkáním v Oválné pracovně koncem února, k tomu nedošlo.

Nyní však Kyjev a jeho příznivci mají novou obavu: Trump o Ukrajinu téměř úplně ztratil zájem. Trump byl již frustrován marnými snahami o dosažení mírové dohody v tříletém konfliktu, než Ukrajinu z radaru Bílého domu smetla dvoutýdenní krize na Blízkém východě. Trump se nezúčastnil schůzky se Zelenským, když předčasně opustil konferenci G-7 v Kanadě, a ačkoli se oba setkali o týden později na okraj summitu NATO, ukrajinská válka byla z programu summitu zjevně vynechána, a to nemalou měrou proto, aby se zabránilo vynoření neshod mezi Spojenými státy a spojenci NATO v této otázce. O prodloužení nových balíčků vojenské pomoci Ukrajině se nemluví a dokonce i ukrajinské nabídky na nákup amerických zbraní byly přijaty s omezeným nadšením.

V tuto chvíli se Trump navzdory pravidelným příspěvkům na Truth Social zdá být spokojený s tím, že Ukrajina a Rusko budou pokračovat v boji, dokud nedosáhnou dohody samy. To není špatný výsledek pro Rusko, které má na bojišti navrch, ani pro Spojené státy, které nemají na Ukrajině žádné skutečné strategické zájmy. Kyjev však zůstává v nevýhodné pozici a navíc je to přesně výsledek, kterému měla dohoda o nerostných surovinách zabránit.

Neschopnost udržet Trumpovu podporu a zájem o Ukrajinu by neměla být překvapením. Jedná se o slabou dohodu s nejistými podmínkami, podepsanou prezidentem, který má větší zájem o uzavírání dohod než o jejich dodržování. Nečinnost USA by však měla Kyjevu jasně ukázat, že v budoucnu je na vše sám. Prázdné dohody a další prosby nezachrání zájem a podporu USA pro Ukrajinu. Evropa může částečně zaplnit mezeru, kterou zanechalo stažení USA, ale budoucnost bezpečnosti Ukrajiny bude nyní z velké části v jejích vlastních rukou.

Nakonec mnoho nevýhod Ukrajiny v kombinaci s rostoucím nezájmem USA naznačuje, že časový harmonogram míru nyní závisí převážně na Putinovi. Ačkoli pokrok Ruska na bojišti je pomalý a nákladný z hlediska materiálu a lidských životů, moskevská armáda pokračuje v postupu vpřed, využívá slabých míst na ukrajinských liniích a postupně získává cenné území, včetně ekonomických a přírodních zdrojů.

Opakované raketové a dronové útoky Ruska na ukrajinská města jsou dalším potvrzením, že Putin válku ještě nekončí a hodlá využít svých výhod.

Evropa ani Spojené státy nemohou udělat mnoho pro to, aby tento výpočet změnily, i kdyby Trump měl zájem přimět Putina k příměří. Další sankce pravděpodobně Putina k ústupu nedonutí a omezení západní zbrojní výroby vytvoří limit pro možnosti další vojenské pomoci Ukrajině. Ukrajina sama má jen málo trumfů v rukávu. Vysoce riskantní vojenské tahy Kyjeva, jako například operace Spiderweb, mohou Moskvu něco stát, ale nebudou stačit k oslabení Putinova odhodlání.

Ale i když je Putin momentálně v sedle, i on bude připraven boje zastavit, možná dokonce až současná ofenzíva na podzim ztratí na síle. Ačkoli je logické, že Trump a jeho poradci prozatím ustoupí od každodenního zapojení do dění na Ukrajině a její války, bylo by moudré, aby podnikli některé nenákladné kroky, které zajistí, že pokud se otevře prostor pro jednání, budou připraveni ho využít.

Za prvé by Trumpova administrativa měla obnovit bilaterální setkání mezi americkými a ruskými představiteli, podobná těm, která se konala v Rijádu na začátku tohoto roku. Posílení tohoto komunikačního kanálu nyní usnadní pozdější produktivní a věcné diskuse, i když témata projednávaná v příštích několika měsících budou pouze povrchní.

Za druhé by Trump měl povzbudit Rusko a Ukrajinu, aby pokračovaly v přímém dialogu a dokonce jej zintenzivnily. Jakákoli trvalá dohoda bude nakonec muset mít podporu obou bojujících stran, takže tyto přímé rozhovory budou nezbytné pro jakékoli úsilí o dosažení mírové dohody.

A konečně, Washington bude muset získat podporu Evropy pro mírové úsilí. V minulosti to bylo obtížné, protože evropští lídři byli spíše překážkou snah o ukončení války. Nedávný summit NATO však ukázal, jak velký vliv má současná administrativa Bílého domu na evropský kontinent, který se bojí opuštění. Trumpův tým by se neměl bát využít své převahy a přimět Evropu, aby předem podpořila jakoukoli mírovou dohodu, na které se Ukrajina, Rusko a Spojené státy dohodnou.

Ačkoli to vzbudilo jen malou pozornost, obsazení ukrajinských zásob lithia na východě země Ruskem a umírněná reakce Trumpova týmu ve skutečnosti vypovídají o stavu války mezi Ukrajinou a Ruskem. S Ukrajinou v úzkých a Spojenými státy soustředěnými jinde se zdá, že tempo války určuje Putin. Krátkodobé vyhlídky na mír jsou mizivé, ale větší příležitosti pro mír mohou přijít v budoucnu, zejména pokud Washington nyní položí některé základy.

Celý článek v angličtině ZDE