Channel 4 News: Británie, Francie a Německo naléhavě žádají Izrael, aby okamžitě zrušil omezení dávek pomoci do Gazy

25. 7. 2025

čas čtení 18 minut
Moderátor, Channnel 4 News, pátek 25. července 2025, 19 hodin:  Zatímco lidé v Gaze hladovějí, Británie, Francie a Německo vyzývají Izrael, aby ukončil tuto katastrofu, ale více než 200 britských poslanců nyní požaduje uznání palestinského státu.

Dobrý večer. Dnes bylo v Gaze hlášeno dalších devět úmrtí v důsledku hladomoru, zatímco evropští lídři zesílili své výzvy Izraeli, aby ukončil válku a umožnil dovoz potravin. Donald Trump však dnes večer přiletí do Británie a Keir Starmer odmítá připojit se k Francii a 200 poslancům z různých stran, kteří chtějí, aby Spojené království formálně uznalo palestinský stát. Říká, že to udělá, ale až to bude součástí cesty k dvoustátnímu řešení. Izraelská armáda říká, že povolí shoz humanitární pomoci z Jordánska a Spojených arabských emirátů, ale stále popírá, že v Gaze panuje hladomor.

Vzhledem k varováním před katastrofální hladomorem v Gaze vydaly Velká Británie, Francie a Německo společné prohlášení, v němž vyzývají k ukončení války a naléhavě žádají Izrael, aby okamžitě zrušil omezení dodávek pomoci. Sir Keir Starmer však uvedl, že uznání palestinské státnosti by mělo být součástí širší cesty k míru, a já bych vás měl varovat. Následující reportáž Jonathana Rugmana obsahuje záběry, které mohou být pro některé diváky od samého začátku znepokojující.

Reportér:  
Zoufalství v tváři této matky patří dítěti, o které se bojí, že brzy zemře. Jezanovi jsou dva roky a přežívá na stravě z lilku vařeného ve vodě, která mu musí vystačit na několik dní. Podívejte se, jak snadno se jeho ruka vejde do dlaně jeho matky. Doslova jí proklouzává mezi prsty. Rodina žije v vybombardovaných ruinách města Gaza. Všichni jsou hubení a hladoví a Jezanovi rodiče se cítí vinní, že nemohou svému synovi dát to, co nemají.

„Je mi jedno, jestli válka pokračuje, ale otevřete hranice, pusťte sem pomoc pro naše děti. Pokud tomu chlapci nedáme jídlo, možná nám brzy proklouzne mezi prsty. Možná zemře a my pro něj nedokážeme nic udělat.“


 V nedaleké nemocnici zemřely tento měsíc zatím čtyři děti na těžkou podvýživu, ale humanitární pracovníci v Gaze tvrdí, že počet vážně nemocných se za posledních čtrnáct dní ztrojnásobil. Z pomalého přílivu mrtvých se tak může stát záplava.

„Máme opravdu obavy, že se to bude zhoršovat a že nakonec bude ještě více mrtvých. Máme také obavy o pečovatele. Personál není schopen dětem poskytnout plnou a nezbytnou pomoc.“

Téměř 6000 mil daleko nejmocnější muž světa nepravdivě tvrdil, že Amerika je jedinou zemí, která poskytla Gaze pomoc.

Trump: „Dali jsme spoustu peněz. Dali jsme většinu peněz a smutné je, že kromě nás nic nedala žádná jiná země.

Reportér: Před odletem do Skotska Donald Trump neřekl nic o tom, že by přesvědčil Izrael, aby pustil dovnitř více pomoci, ani o příměří, o kterém kdysi mluvil. Nyní to bagatelizuje a vinu hází výhradně na Hamás.

Trump: „Oni se stáhli z jednání. Hamás to udělal špatně. Hamás ve skutečnosti nechtěl dohodu. Myslím, že chtějí zemřít, a to je velmi, velmi špatné. Ano.“


Reportér:  V únoru Trump hostil Emmanuela Macrona, který se nyní odtrhl, aby uznal palestinský stát. Trumpův ministr zahraničí to označil za bezohledné. Francouzi však věří, že koncept Palestiny mizí tak rychle, že je lepší ji uznat, dokud ještě mohou. Izraelský premiér na to reagoval slovy: „Důrazně to odsuzujeme. Je to odměna za teror a vytvoření odrazového můstku k zničení Izraele. Palestinci usilují o stát namísto Izraele.“

Keir Starmer dal před volbami slib, že uzná palestinský stát, ale během Macronovy návštěvy ve Velké Británii tento měsíc tak neučinil. Zdá se, že stará priorita Británie udržovat si blízké vztahy s Američany převažuje nad vším ostatním, i když Němci a Italové s tím také nesouhlasí.

„Vždy jsme říkali, že věříme, že jedinou cestou k trvalé bezpečnosti je řešení dvou států. 
Premiér dnes hovoří s německou kancléřkou a francouzským prezidentem, ale nejvyšší prioritou musí být nyní dostat pomoc do Gazy, aby se zmírnilo utrpení.“

Dnes večer Evropané opakují výzvu Keira Starmera, aby toto utrpení skončilo, a naléhají na Izrael, aby umožnil OSN doručit pomoc a zabránil hladomoru, a na Hamás, aby odzbrojil a odstoupil od moci.

Ale tito Palestinci přišli o ženy a děti. A došlo k dalšímu izraelskému útoku. Pro tyto truchlící je diplomatické selhání světa, které nedokázalo zastavit krveprolití, téměř stejně nepochopitelné jako jejich vlastní zármutek.

Moderátor: Podívejme se nyní blíže na počet lidí, kteří zahynuli ve válce v Gaze, a na to, co se děje s pomocí, která je tam potřebná.

Za 21 měsíců od útoku Hamásu na Izrael, při kterém zahynulo kolem 1200 lidí, bylo podle tamějšího ministerstva zdravotnictví v Gaze zabito téměř 60 000 lidí a téměř 144 000 dalších bylo zraněno.

Nyní umírá hlady stále více Palestinců, podle lékařských zdrojů jich je zatím nejméně 122, z toho devět za poslední den.

OSN uvádí, že téměř 5000 z 56 000 dětí vyšetřených v první polovině července v Gaze trpí akutní podvýživou. To je 9 %, v Gaze až 16 %. Ministerstvo zdravotnictví a OSN uvádějí, že od konce května, kdy většinu distribuce pomoci převzala Gazská humanitární nadace, zemřelo při pokusu o získání pomoci nejméně 1060 lidí. Mnozí byli zastřeleni v areálech GHF nebo v jejich blízkosti.

Izrael kontroluje všechny přechody do Gazy od uvolnění úplné blokády v květnu a tvrdí, že vpustil asi 4500 nákladních vozidel a více než 800 nákladních vozidel v hodnotě čeká v Gaze na distribuci. To je mnohem méně než 500 až 600 nákladních vozidel, které podle OSN jsou denně potřebné k nakrmení 2,2 milionu obyvatel Gazy. Organizace také uvádí, že Izrael jí neumožnil přístup a odmítá zaručit bezpečný průjezd vozidlům přepravujícím humanitární pomoc přes aktivní válečnou zónu.

Před chvílí jsem hovořil s Yusrou Abu Sharekh, koordinátorkou programu pro Gazu v Mezinárodní síti pro pomoc, podporu a asistenci dětem, která sídlí v Gaze, a zeptal jsem se jí, jaký dopad má nedostatek potravin na děti, s nimiž pracuje.

Yusra Abu Sharekh: Děti v pásmu Gazy čelí velmi katastrofální situaci a za hlad a tento konflikt platí nejvyšší cenu. Například poskytujeme psychickou a psychosociální podporu dětem v pásmu Gazy, které byly vysídleny a žijí ve stanech. Moji kolegové mi před deseti dny řekli, že nemůžeme pokračovat v aktivitách vyžadujících energii, jako je běhání nebo hraní, protože děti nemají žádnou energii, aby se s námi zapojily nebo se účastnily našich aktivit. Nemáme žádné energetické sušenky ani bonbóny, které bychom těm dětem mohli dát. Minulý měsíc v červnu jsem potkala chlapce, kterému bylo 15 let, a ten mi řekl, že už dva měsíce nejedl chleba, pšeničný chleba. A řekl mi, že si k narozeninám přeje chleba, ne čokoládový dort. To není něco, co by si přálo každé dítě na světě k narozeninám. Situace v pásmu Gazy je katastrofální a nikdo si nedokáže představit, co  všichni v Gaze prožívají.

Moderátor: A co si můžete koupit a kolik to stojí?

Yusra Abu Sharekh: Ceny na trhu  za omezené zboží, které se dostane přes  kontrolní body v nárazníkové zóně, jsou pšeničná mouka a těstoviny, a to je vše. Dokážete si představit, že jeden kilogram pšeničné mouky někdy stojí 50 amerických dolarů? Nikdo v pásmu Gazy si to nemůže dovolit. Je to šílené a ceny každý den rostou.

Moderátor: A co lidé, kteří se odváží jít do distribučních center GHF?

Yusra Abu Sharekh: Distribuční centrum GHF je v nárazníkové zóně, daleko od všeho. Takže i kdyby  vysídlení lidé v jižní Gaze chtěli  tam dojít, aby dostali to nejnutnější, aby přežili, museli by jít alespoň tři hodiny. Představte si tedy situaci slabých lidí bez energie, kteří se tam chtějí dostat. Obětují své životy ne proto, že je pomoc dostupná, ale proto, že nedokážou snést pohled na své hladové děti, které prosí o jídlo.


Moderátor:  Mluvil jsem také s Joanne Perry, chiruržkou z organizace Lékaři bez hranic, která v současné době pracuje v nemocnici Al Hilo v Gaze a léčí předčasně narozené děti. Zeptala jsem se jí na podmínky v Gaze a v její nemocnici.

Joanne Perry: Katastrofální je to nejlepší slovo, které to vystihuje. Je nedostatek jídla. Je nedostatek paliva. Je nedostatek zdravotnického materiálu a vybavení a všechny tyto faktory dohromady velmi ztěžují poskytování zdravotní péče zranitelným skupinám obyvatelstva.

Moderátor: Jaké jsou dopady nedostatku jídla na pacienty a personál?

Joanne Perry: Bohužel, v minulém týdnu byly tři dny, kdy nemocnice, kterou podporujeme, nedostala jídlo pro pacienty ani pro personál, který pracuje v 24hodinových směnách. Organizace, která obvykle dodává jídlo, také vyčerpala své zásoby. Naši zaměstnanci MSF přišli dva dny do práce bez jídla a dělali, co mohli, aby poskytli péči pacientům v nemocnici, ale přesto 48 hodin nejedli.

Moderátor:  A co nedostatek vybavení?

Joanne Perry: Tento problém existuje již dlouho, ale od 2. března se zhoršil. Od začátku obléhání a nedostatečné pomoci, která přichází několikrát denně, máme krátké výpadky elektřiny, někdy i delší. Naše děti na neonatální JIP, které jsou na ventilátorech, ztratí s výpadkem elektřiny zdroj kyslíku a minulý týden i tento týden bohužel zemřely. Pokaždé zemřelo jedno dítě, které kvůli nedostatku kyslíku nepřežilo.

Moderátor: A  můžete mi  říct, jaké nemoci se objevují v důsledku hladovění? Lidé stále mluví o  možném dosažení  bod zlomu, kdy  týdny a týdny nedostatku a podvýživy náhle vyvrcholí. Je to tak? Můžete to zkusit vysvětlit?

Joanne Perry:  No, morálně je pro nás v terénu zlomovým bodem vidět lidi bez jídla a hladovějící, a to ne kvůli suchu nebo národní katastrofě, ale kvůli blokádě potravinové pomoci. Míra podvýživy se v posledních týdnech zdvojnásobila v zařízeních, kde pracujeme. Podvyživení lidé jsou náchylnější k infekcím, trpí anémií. U dětí se objevují nejrůznější komplikace. Podvýživa ovlivní jejich dlouhodobý kognitivní a fyzický vývoj.

Moderátor: V Izraeli stále mnoho lidí tvrdí, že nedostatek je přeháněn a že byly poskytnuty miliony jídel. Co byste jim řekla o skutečné situaci na místě?

Joanne Perry:  Upřímně bych si přála, aby to byla pravda. Pro obyvatelstvo není dostatek jídla. Poslední hodnocení OSN ukazuje, že 86 % rodin nemá dostatek jídla. Stačí projet městem Gaza a uvidíte, že je tam jen velmi málo stánků. A co tam je? Velmi málo jídla.

* * * 

Moderátor: Více než 200 britských poslanců z různých politických stran podepsalo dopis, v němž požadují, aby premiér uznal Palestinu jako stát. Nyní je tu se mnou poslankyně za labouristickou stranu Stella Creasy, jedna z těch, kteří dopis podepsali. Palestinu již uznalo 147 zemí. Jaký rozdíl udělá další bezmocné gesto Británie?

Stella Creasy: Nemyslím si, že by to bylo bezvýznamné gesto. Nemyslím si ani, že je to jediné řešení, které potřebujeme, ale jde o to prolomit diplomatickou patovou situaci, ve které se nyní nacházíme. Nikdo nemůže zůstat lhostejný k obrázkům a příběhům, které přicházejí z Gazy od OSN. Je třeba něco udělat, aby se změnila situace, ve které se nacházíme od března, kdy selhalo příměří. Já jsem vlastně někdo, kdo v roce 2014 hlasoval pro to, aby tato země uznala Palestinu. Domnívám se, že je to již dlouho potřebné, protože by to tak mělo být. Chtěla bych uznat stát Palestina v hranicích před rokem 1967 jako součást řešení dvou států, protože jsem přesvědčena, že řešení dvou států je jediným způsobem, jak zajistit bezpečný Izrael a svobodnou Palestinu. Součástí tohoto řešení musí být dva státy. Myslím si, že prezident Macron velmi výstižně poukázal na to, že místo čekání na příměří je třeba napětí zmírnit, aby bylo možné dosáhnout příměří a řešení, které oběma národům zajistí dlouhodobou budoucnost.

Moderátor: Odváží se Keith Starmer v této věci odporovat Donaldu Trumpovi?

Stella Creasy: Nemyslím si, že jde o odpor vůči Donaldu Trumpovi, stejně jako si nemyslím, že jde o to, co dělá Evropa. Každý vidí, že je třeba najít řešení, jak tuto patovou situaci vyřešit. Keir to řekl dobře, ale Keir také vyrazil do terénu a spolupracuje se svými evropskými protějšky. Setkává se s lidmi, jako je prezident Macron. Na konferenci příští týden budeme hrát ústřední roli. Jako poslanci říkáme, pojďme do toho, protože pokud je to to, co vyřeší tuto patovou situaci, je to vítaná věc. A Keir sám řekl, že souhlasí s tím, že bychom měli uznat Palestinu.

Moderátor:  Ale Británie vždycky dělá to, co řekne Amerika.

Stella Creasy: Nemělo by to být podle rozmaru Hamásu, prezidenta Netanjahua nebo dokonce Donalda Trumpa. Jde o to, co funguje, aby se to pohnulo. Říkáme, že je třeba pokračovat, protože je nutné jednat rychle.

Moderátor:  Ano, ale není to to, co by řekl palestinský zástupce v OSN? Jsou to jen slova. To, co děláte. Nic nemobilizujete. Nemluvíte o mírových silách. Nemluvíte o intervenci, jen velebíte Izrael, aby přestal, a Izrael se o Británii nestará.

Stella Creasy: Říkám, že to není jediné řešení, ale je to způsob, jak prolomit patovou situaci, abychom mohli přistoupit k nějakým řešením. Pojďme si o některých z nich promluvit. Právě jste mluvil o pomoci a naléhavé potřebě pomoci, my máme v regionu kapacity. Nyní se uvažuje o  leteckých shozích. Použijme drony, protože víme, že v jiných částech světa, kde byl hlad, byly drony vyzkoušeny k dopravě pomoci a k rychlé dopravě pomoci. Britské vojenské letectvo by to mohlo dělat, ale musíme se sejít u jednacího stolu.

Moderátor:   Šílené, že?

Stella Creasy: Je to přesně to, co nám technologie umožňuje.

Moderátor:   Ale nejlepší způsob, jak dostat pomoc, je samozřejmě po silnici. Víte, jsou tam silnice, jsou tam nákladní auta. Tak se dostane pomoc. Když řeknete, že vezmeme malé balíčky, neumožňujete tím blokádu?

Stella Creasy:  Ne, je to naopak, Krishnane. To se stalo v Sýrii, ale diplomacie a technologie znemožnily, aby se to podařilo. Nyní se technologie a diplomacie posunuly dál. My, jako Spojené království, budeme hrát vedoucí roli   v dodání této tak zoufale potřebné pomoci. Víme, že pomoc je v současné době ničena, protože hnije. Víme, že tato vláda vyčlenila dalších 60 milionů liber na pomoc. Využijme tuto technologii. Prolomme tuto patovou situaci. Dostaňme tam pomoc a vraťme na stůl řešení dvou států. Podpořme ty hlasy v izraelské a palestinské občanské společnosti, které jsou rozhořčené nad svým politickým vedením, které je zklamalo. Měli bychom sankcionovat kohokoli, kdo obhajuje válečné zločiny.

Moderátor:  Měli bychom sankcionovat více lidí v izraelské vládě? Měli bychom zastavit všechny dodávky zbraní?

Stella Creasy:  Jsem někdo, kdo otevřeně vyjádřil obavy, že pokud dokážeme vysledovat ukradené mobilní telefony do jiných zemí, měli bychom být schopni vysledovat součástky v prodeji pro stíhačky  F-35, takže rozhodně existují věci, které můžeme udělat, ale v zásadě se na ty obrázky nemůžeme dívat. Nemůžeme vidět zkázu, která se odehrává v Gaze. Nemůžeme mluvit s rodinami rukojmích, které stále čekají na návrat svých blízkých, a myslet si, že naši političtí představitelé dělají vše, co je v jejich silách. Prezident Macron to velmi přesvědčivě zdůraznil a nyní to vidíte v celém parlamentu. Nejedná se o stranickou otázku. Poslanci říkají ano, rozhodně,

Moderátor: Myslíte si, že by to měl Keir Starmer říct Donaldovi Trumpovi tento víkend?

Stella Creasy: Myslím, že Keith Starmer to Donaldovi Trumpovi řekne. Vlastně si myslím, že Keir si je dobře vědom síly emocí a také má na tuto situaci velmi silný názor. Nezajímá mě obviňování. Zajímá mě, co vyřeší tuto patovou situaci, protože ty děti si zaslouží, abychom se za ně postavili.

0
Vytisknout
1496

Diskuse

Obsah vydání | 25. 7. 2025