Konec hry v Gaze?

29. 7. 2025 / Derek Sayer

 

Abychom to uvedli do souvislostí, znamená to, že za poslední měsíc Izrael zabil v Gaze v průměru více lidí každý týden než 736 izraelských civilistů, kteří zahynuli během útoku Hamásu na jižní Izrael 7. října (mnozí z nich byli oběťmi izraelské „přátelské palby“) – události, která spustila a opakovaně byla použita k ospravedlnění současné „války“ Izraele.

Proboha, zastavte to!

Humanitární organizace již měsíce varují před hrozícím hladomorem, který ohrožuje životy 2,1 milionu obyvatel Gazy – nebo alespoň té části z nich, která přežila téměř dva roky bombardování izraelskou armádou – kteří nemají možnost uniknout z obklíčeného enklávy. Počet úmrtí hladem nyní exponenciálně roste, počínaje těmi nejzranitelnějšími.

Jak vysvětluje Nasrine Malik

Děti umírají jako první. V podmínkách hladovění jsou nutriční potřeby jejich rostoucích těl vyšší než u dospělých, a proto se jejich zásoby vyčerpávají rychleji. Jejich imunitní systém, který ještě není plně vyvinutý, je slabší a náchylnější k nemocem a infekcím. Průjem je smrtelný. Jejich rány se nehojí. Kojené děti nemohou být kojeny, protože jejich matky nejedí. Umírají dvakrát častěji než dospělí.

V posledních dnech se objevila záplava děsivých titulků doprovázených drastickými fotografiemi hladovějících dětí. Ve Velké Británii Guardian 23. července otiskl na titulní stránce článek s titulkem: „‚Hlad jsme zažili už dříve, ale nikdy takhle‘: nemocnice v Gaze zaplňují vyhublé děti, které trápí hlad.“ Článek doprovázela fotografie matky s umírajícím dítětem, která se zřejmě stane stejně ikonickou jako slavná fotografie Nicka Uta z války ve Vietnamu „Napalm Girl“.

Na titulní stránce pravicového populistického bulvárního deníku Daily Express byla stejná fotografie s titulkem „Proboha, zastavte to“. Doprovodný článek měl titulek „Utrpení malého Muhammada, který se drží života v pekle Gazy, je hanbou pro nás všechny“. Šéfredaktor deníku Callum Hoare napsal na „X“:

Brutální utrpení v Gaze musí skončit. Šokující snímek zachycuje Muhammada Zakariyu Ayyouba al-Matouqa, který váží stejně jako tříměsíční dítě kvůli humanitární krizi způsobené pokračujícím blokováním základní pomoci civilistům ze strany Izraele.

Španělský deník El País „ukázal pod titulkem „Hlad v Gaze vyvolává celosvětový protest za zastavení války“ ruku dítěte, které drží kůrku chleba. Indický deník Economic Times doplnil úvodník na titulní straně, v němž označil izraelské akce za „genocidu“, fotografií prázdných hrnců před poškozenou budovou. Washington Post otiskl na titulní straně článek „Masové hladovění sužuje Gazu“ a fotografii další palestinské ženy držící další vyhublého kojence.

Nahrazuje „vyváženost“ pravdu?

Západní redakce již nejsou oklamány propagandistickými videi IDF, které údajně ukazují „čelné teroristy Hamásu chlubící se svými jídly v podzemních teroristických tunelech“, zatímco se cpou čerstvým ovocem – což je dost nepravděpodobné, vzhledem k tomu, že Izrael blokuje pásmo od 2. března. Ani nekriticky nepřijímají oficiální izraelská prohlášení jako fakta, jak to většina z nich hanebně dělala v posledních dvou letech.

BBC News – která byla opakovaně a oprávněně obviňována ze systematického bagatelizování utrpení Palestinců a zamlčování izraelských válečných zločinů – vydala 24. července společné prohlášení s agenturami AFP, AP a Reuters, v němž nepřímo přiznala, že IDF skutečně používá hlad jako válečnou zbraň v Gaze. Prohlášení začíná slovy:

Jsme zoufale znepokojeni osudem našich novinářů v Gaze, kteří jsou stále méně schopni uživit sebe a své rodiny. Po mnoho měsíců byli tito nezávislí novináři očima a ušima světa v Gaze. Nyní čelí stejným zoufalým podmínkám jako ti, o nichž informují.

Novináři ve válečných zónách snášejí mnoho útrap a strádání. Jsme hluboce znepokojeni tím, že mezi ně nyní patří i hrozba hladomoru.

Prohlášení opomnělo zmínit, že v zájmu utajení genocidní pravdy Izrael zakázal mezinárodním médiím vstup do Gazy a dosud zabil 232 místních novinářů v průběhu své současné „války“ –více než počet novinářů zabitých v americké občanské válce, první a druhé světové válce, korejské válce, válce ve Vietnamu, válkách v Jugoslávii a válce v Afghánistánu po 11. září dohromady.

Dokonce i New York Times, který během celé „války“ v Gaze neochvějně podporoval Izrael, otiskl dlouhý a usvědčující článek renomovaného izraelského odborníka na holocaust Omera Bartova s titulkem „Jsem odborník na genocidu. Poznám to, když to vidím“. Aby byl deník spravedlivý, o několik dní později otiskl komentář Bretta Stephense, který tvrdil, že „Izrael se v Gaze nedopouští genocidy“, a to nikoli v zájmu pravdy, ale „vyváženosti“.

Když se „distribuční centra pomoci“ stávají zabijáckými poli

Navzdory stále méně uvěřitelným pokusům Izraele popřít, že v Gaze panuje hladomor – nebo svalit vinu na Hamás (který podle nedávného vyšetřování USAID „nekrade pomoc“, což později potvrdili i vysocí důstojníci IDF v rozhovoru pro New York Times) nebo OSN (přičemž ignorují Izraelův vlastní zákaz UNRWA v Izraeli a na okupovaných palestinských územích a odmítání víz pro zaměstnance agentur OSN) – hráz praskla.

Na konci května pod mezinárodním tlakem Izrael povolil americkou podporovanou tzv. Gaza Humanitarian Foundation (GHF) distribuovat skromné a nevhodné balíčky s pomocí prostřednictvím čtyř center zřízených jako náhrada za více než 400 distribučních míst, která dříve provozovala UNRWA a další mezinárodní humanitární organizace. GHF je soukromá organizace, jejíž personál tvoří převážně američtí dodavatelé, kteří nemají žádné předchozí zkušenosti s poskytováním humanitární pomoci ve válečných zónách.

Benjamin Netanjahu přiznal, že povolení této „minimální“ pomoci bylo učiněno pouze proto, aby si udržel přízeň amerických politiků. Izraelský ministr pro národní bezpečnost Itamar Ben Gvir označil změnu politiky za „vážnou chybu“, zatímco ministr pro kulturní dědictví Amichay Eliyahu argumentoval, že „povolení humanitární pomoci nyní přímo poškozuje válečné úsilí o dosažení vítězství“.

8. července, po smrti pěti izraelských vojáků v přepadu Hamásu – což je kapka v moři ve srovnání s denními ztrátami na palestinských civilistech – Ben Gvir požadoval „úplnou blokádu, vojenské rozdrcení, podporu imigrace a osídlování“ a ministr financí Bezalel Smotrich vyzval Netanjahua, aby „okamžitě zastavil“ pomoc Gaze. Těžko mohli dát jasněji najevo, že smrt izraelských vojáků bude mnohonásobně zaplacena životy palestinských civilistů, ať už Ženevské úmluvy říkají cokoli.

Mimo takzvané „humanitární zóny“, do nichž bylo nuceně evakuováno přes 90 procent obyvatel Gazy, kteří nyní žijí v ubohých stanech – které izraelská armáda stále pravidelně bombarduje s tvrzením, že cílem jsou „militanti Hamásu“, přičemž však při každém útoku zabíjí a mrzačí mnohem více civilistů – se nyní nachází 82,6 procent pásma Gazy, které je pod izraelskou vojenskou kontrolou nebo pod příkazem k vysídlení. Tři z center GHF se nacházejí v ruinách Rafahu na jihu, další v Deir al-Balah ve střední Gaze.

Stovky Palestinců byly zmasakrovány, když stály v řadách na jídlo v centrech GHF nebo se snažily se k nim dostat. Podle údajů Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR) bylo k 15. červenci zabito 875 lidí, kteří se snažili získat jídlo pro své rodiny, z toho 674 v blízkosti center GHF. Tento počet již překročil 1000.

V rozhovoru pro BBC World Service 25. července vysvětlil důstojník amerických speciálních sil v záloze, bývalý člen Zelených baretů, podplukovník Anthony Aguilar, proč opustil svou práci v GHF.

„Byl jsem svědkem toho, jak izraelské obranné síly střílely do davu Palestinců,“ řekl.

„Bezpochyby jsem byl svědkem válečných zločinů izraelských obranných sil, které použily dělostřelecké granáty, minometné granáty a tankové granáty proti neozbrojeným civilistům … Nikdy jsem nebyl svědkem takové brutality a použití bezohledné a zbytečné síly proti civilnímu obyvatelstvu – neozbrojenému, hladovějícímu obyvatelstvu.“

Lži, zatracené lži a hasbara

S obviněním, že „dnes Palestinci v Gaze čelí nemožné volbě: hladovět nebo riskovat, že budou zastřeleni při zoufalé snaze sehnat jídlo pro své rodiny“, vydalo 30. června více než 240 mezinárodních charitativních organizací a nevládních organizací, včetně Oxfam, Save the Children a Amnesty International, společné prohlášení, v němž vyzvalo

okamžitého ukončení smrtícího izraelského distribučního systému (včetně takzvané Humanitární nadace pro Gazu), návratu k existujícím koordinačním mechanismům pod vedením OSN a zrušení blokády izraelské vlády na pomoc a komerční dodávky.

Velvyslanec Donalda Trumpa v Izraeli Mike Huckerbee, bývalý republikánský guvernér Arkansasu, to ví lépe. Dne 24. července zveřejnil na „X“ dvě fotografie, o nichž předpokládáme, že byly pořízeny v Gaze, ačkoli není uvedeno datum ani místo, s komentářem:

Zde jsou fotografie nákladních vozidel OSN s potravinami, které by nakrmily celou Gazu, ale místo toho hnijí! OSN je nástrojem Hamásu! Americká organizace GHF dodává potraviny ZDARMA a BEZPEČNĚ. Potraviny OSN jsou buď vypleněny Hamásem, nebo hnijí na slunci! Fotografie ze včerejška.

Huckerbee, jehož „evangelické křesťanské přesvědčení“ podle oficiálních stránek amerického velvyslanectví „zahrnuje podporu izraelské kontroly nad jejich starobylou a původní vlastí“, zjevně věří, že mezi jeho povinnosti patří i propagace izraelské hasbary. Bylo by hezké, kdyby stejný argument o rodné zemi použil i na původní obyvatele Spojených států, ale nechme to být. Práva Izraele se posuzují podle jiných měřítek.

Huckerbee také věří, že „neexistuje nic jako Palestinci“ a „neexistuje nic jako Západní břeh. Je to Judea a Samaria. Neexistuje nic jako osady. Jsou to komunity, jsou to čtvrti, jsou to města. Neexistuje nic jako okupace.“ To je samozřejmě hudba pro uši Ben Gvira, Smotriche a Netanjahua.

Mluvčí OSN Farhan Haq citoval „řadu vzájemně závislých faktorů“, které zabránily doručení pomoci OSN, i když se dostala do Gazy, včetně „byrokratických, logistických, administrativních a dalších operačních překážek uložených izraelskými úřady“ – na což si již v březnu 2024 stěžoval bývalý britský ministr zahraničí a někdejší premiér David Cameron – a „střelby, při které byli zabiti a zraněni lidé shromáždění u konvojových tras, aby vyložili humanitární pomoc“. O jednom z nedávných incidentů se zmínila Cindy McCainová, vdova po americkém senátorovi Johnu McCainovi a šéfka Světového potravinového programu:

Krátce po projetí posledním kontrolním bodem za hraničním přechodem Zikim do Gazy se konvoj setkal s velkým davem civilistů, kteří netrpělivě čekali na přístup k zoufale potřebným potravinám ... Jak se konvoj blížil, okolní dav se dostal pod palbu izraelských tanků, odstřelovačů a dalších zbraní. Jsme hluboce znepokojeni a zarmouceni touto tragickou událostí, která si vyžádala nespočet lidských životů.

K dnešnímu násilnému incidentu došlo navzdory ujištění izraelských úřadů, že se humanitární podmínky zlepší, včetně toho, že ozbrojené síly nebudou přítomny ani nebudou zasahovat v žádné fázi humanitárních konvojů. V blízkosti našich konvojů s humanitární pomocí by se nikdy neměly nacházet ozbrojené skupiny, jak bylo opakovaně zdůrazněno všem stranám konfliktu.

Bez splnění těchto základních podmínek nemůžeme pokračovat v poskytování životně důležité pomoci v pásmu Gazy.“

Reakce politiků

Pokud nyní klíčové části západních médií mění svůj postoj k Gaze, odpor vůči zacházení Izraele s Palestinci je ještě výraznější mezi širokou veřejností.

Průzkum provedený Pew Research Center a zveřejněný 3. června zjistil, že v 20 z 24 zkoumaných zemí má polovina dospělých nebo více negativní názor na Izrael. Mezi západními nebo západně orientovanými zeměmi Izrael vnímalo „velmi“ nebo „spíše nepříznivě“ 79 % respondentů v Japonsku, 78 % v Nizozemsku, 75 % ve Španělsku a Švédsku, 74 % v Austrálii, 72 % v Řecku, 66 % v Itálii, 64 % v Německu, 63 % ve Francii, 62 % v Polsku, 61 % ve Velké Británii, 60 % v Kanadě a Jižní Koreji a dokonce – což je pozoruhodné vzhledem k bipartisánské podpoře Izraele mezi vedením republikánské i demokratické strany – 53 % v USA.

To bylo před nedávným rozsáhlým mediálním pokrytím rostoucího hladomoru a téměř každodenních masakrů Palestinců hledajících jídlo v distribučních centrech GHF. Zaskočeni událostmi a pod obrovským tlakem svých občanů se západní politici předhánějí, aby změnili narativ.

21. července se Kanada připojila k 24 dalším západním zemím a evropskému komisaři pro rovnost, připravenost a krizové řízení v prohlášení, které Izrael ostře kritizovalo za jeho nejnovější přestupky v Gaze:

Utrpení civilistů v Gaze dosáhlo nové úrovně. Model poskytování pomoci izraelskou vládou je nebezpečný, podněcuje nestabilitu a zbavuje obyvatele Gazy lidské důstojnosti. Odsuzujeme kapkové dodávky pomoci a nelidské zabíjení civilistů, včetně dětí, kteří se snaží uspokojit své nejzákladnější potřeby, jako je voda a jídlo. Je děsivé, že při hledání pomoci bylo zabito přes 800 Palestinců. Odmítání základní humanitární pomoci civilnímu obyvatelstvu ze strany izraelské vlády je nepřijatelné. Izrael musí dodržovat své závazky podle mezinárodního humanitárního práva.

Dne 25. července vydali lídři Velké Británie, Francie a Německa další prohlášení, v němž Izraeli připomněli, že „zadržování nezbytné humanitární pomoci“ je „nepřijatelné“, a popsali situaci v Gaze jako „humanitární katastrofu“. Dodali, že „jsou připraveni přijmout další opatření na podporu okamžitého příměří a politického procesu, který povede k trvalé bezpečnosti a míru pro Izraelce, Palestince a celý region“, aniž by upřesnili, jaká opatření by to mohla být.

Keir Starmer a Emmanuel Macron by nepochybně raději zapomněli, že před dvěma měsíci, 19. května, podepsali společné prohlášení s kanadským Markem Carneyem, v němž vyzývají izraelskou vládu, „aby zastavila vojenské operace v Gaze a okamžitě umožnila vstup humanitární pomoci do Gazy“, a pohrozili: „Pokud Izrael nezastaví obnovenou vojenskou ofenzivu a nezruší omezení humanitární pomoci, přijmeme další konkrétní opatření.“ Netřeba dodávat, že žádné významné kroky podniknuty nebyly.

Čas na krytí zad je tady

Možná si uvědomují svou potenciální odpovědnost podle Ženevských úmluv za to, že neudělali vše, co bylo v jejich silách, aby zabránili genocidě – nebo alespoň válečným zločinům a zločinům proti lidskosti – v Gaze, a proto se jednotliví západní politici mezitím předhánějí v projevech své obrovské sympatie k palestinskému lidu.

Keir Starmer prohlašuje: „Utrpení a hladomor v Gaze jsou nepopsatelné a neomluvitelné. Situace je sice již delší dobu vážná, ale nyní dosáhla nového dna a nadále se zhoršuje. Jsme svědky humanitární katastrofy.“

Starmerův ministr zahraničí David Lammy říká, že je „zděšen a znechucen“ „groteskním“ útokem na hladovějící Palestince. „Nejsou to slova, která obvykle používá ministr zahraničí, který se snaží být diplomatický,“ dodává, „ale když vidíte nevinné děti, jak natahují ruce pro jídlo, a vidíte, jak jsou zastřeleny a zabity tak, jak jsme to viděli v posledních několika dnech, Británie to samozřejmě musí odsoudit.“

Australský premiér Antony Albanese lituje, že „situace v Gaze překročila nejhorší obavy světa... Gaza je v sevření humanitární katastrofy. Izraelské odepření pomoci a zabíjení civilistů, včetně dětí, kteří se snaží získat přístup k vodě a jídlu, nelze obhájit ani ignorovat.“

Šéfka zahraniční politiky EU Kaja Kallas (která 15. července prohlásila, že „EU nebude pokračovat v sankcích proti Izraeli“) protestuje, že „zabíjení civilistů hledajících pomoc v Gaze je neomluvitelné“. „Obrazy z Gazy jsou nesnesitelné,“ píše Ursula von der Leyen, předsedkyně Evropské komise. „Izrael musí splnit své sliby.“ Zástupci kanadské vlády byli ve svých odsudcích zdrženlivější – mnohem zdrženlivější než v případě, kdy odsuzují případy údajného „antisemitismu“.

Mark Carney však 24. července poznamenal, že „odmítnutí humanitární pomoci je porušením mezinárodního práva“, a prohlásil, že „Kanada odsuzuje selhání izraelské vlády při prevenci rychle se zhoršující humanitární katastrofy v Gaze“.

Ministryně zahraničních věcí Anita Anand se připojila ke svému šéfovi a zveřejnila téhož dne na „X“ následující příspěvek:

Humanitární krize v Gaze se každým dnem zhoršuje. Ženy a děti hladoví, nemají přístup k jídlu a vodě, tedy k nejzákladnějším potřebám. To je neomluvitelné a musí to skončit … Izraelská vláda musí umožnit nerušený přísun humanitární pomoci palestinským civilistům, kteří ji naléhavě potřebují.

Poslankyně Nové demokratické strany (a kandidátka na předsedkyni NDP) Heather McPherson se ptá, ne zcela bezdůvodně

Téměř 21 měsíců @NDP vyzývá Kanadu k akci: uznat palestinskou státnost, uvalit sankce, pozastavit CIFTA, zavést zbrojní embargo. V klubu 169 poslanců se za Palestinu vyslovila jen hrstka liberálů. Proč liberálové mlčí? Zbabělost? Rasismus?

Jsou to jen slova

O tomto opožděném projevu soucitu s nevinnými Palestinci ze strany politiků, kteří poslední dva roky vyzbrojují, diplomaticky podporují a potlačují domácí kritiku genocidy Izraele, je třeba říci několik věcí.

Za prvé, jakkoli tvrdá je jejich rétorika, nikdy nepoužívají slovo genocida – ani pojmy válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Důvod je zcela jasný. Učinili by tím nejen přiznání minulé spoluúčasti těchto vlád na nejhorších zločinech, jaké zná právo, ale také by se tím zavázali k okamžitému ukončení této spoluúčasti v budoucnu.

Preferovaným termínem je vždy „humanitární katastrofa“, který událost naturalizuje – přirovnává ji k jiným jevům způsobujícím hladomor, jako jsou neúrody, povodně nebo sucho – a odvádí pozornost od lidských aktérů a činů, které ji způsobily.

Za druhé, existuje systematická snaha naznačit, že teprve nyní se situace stala katastrofální. Z toho vyplývá, že dřívější podpora izraelského útoku na Gazu byla legitimní. Jak to vyjádřil jeden zmatený komentář na „X“:

„Dlouho jsem přemýšlel, proč zintenzivnění používání hladu jako zbraně hromadného ničení ze strany sionistů najednou vyvolalo bouřlivou reakci Západu, zatímco dva roky předem ohlášené a stejně ohavné masové vraždění pomocí bomb a kulek nevyvolalo stejnou bouřlivou reakci.“

Za třetí – a to je nejdůležitější –žádná z těchto prohlášení, jakkoli silně formulovaná, nebyla následována žádnými kroky, které by vyvinuly skutečný tlak na Izrael, aby změnil své chování. A protože to ví, Izrael západní protesty nadále z velké části ignoruje.

Dokonce i historický slib Emmanuela Macrona uznat palestinský stát – sice převážně symbolické gesto, ale přesto významné – byl napaden Donaldem Trumpem a Británie a Kanada, které se kdysi zdály připraveny se k němu připojit, nyní údajně ztrácejí odvahu ze strachu, že rozhněvají USA.

Není to tak, že by mezinárodní společenství nemělo k dispozici dostatek zbraní, aby donutilo neposlušné státy k poslušnosti. Apartheidní Jihoafrická republika byla vyloučena z OSN a podrobena přísným ekonomickým, sportovním a kulturním sankcím a bojkotům, které nakonec tento systém srazily na kolena. První válka v Perském zálivu proti Iráku byla vedena pod záštitou OSN a druhá „koalicí ochotných“ vedenou NATO. Nejviditelnějším současným příkladem takové mezinárodní akce – která ostře kontrastuje s zbabělým vyhýbáním se jakýmkoli smysluplným krokům k zastavení izraelského masakru v Gaze – byla koordinovaná reakce na ruskou invazi na Ukrajinu, která byla doprovázena vlnou sankcí.

Ať už jsou důvody jakékoli – geopolitické, ekonomické nebo rasistické – nepodniknout proti Izraeli srovnatelné kroky je volba. Naše volba.

Naše genocida

Tváří v tvář rozsáhlému odsouzení ze strany Západu Netanjahu nyní souhlasil s povolením shazování pomoci do Gazy a denními desetihodinovými „humanitárními přestávkami“ ve třech oblastech pásma, aby konvoje OSN a další humanitární organizace mohly bezpečně distribuovat potraviny a léky. Stejně jako při svém předchozím obratu v květnu vysvětlil, že vzhledem k mezinárodní reakci musí Izrael „nadále umožňovat vstup minimálního množství humanitární pomoci“. Považuji to za čistě taktický ústup, podobně jako Netanjahuovo dřívější přijetí dvou dohod o příměří pod tlakem USA, které následně porušil. Izraelcům dále ujistil, že „budeme pokračovat v boji, budeme pokračovat v akci, dokud nedosáhneme všech našich válečných cílů – dokud nedosáhneme úplného vítězství“. Jeho základní cíle se nezměnily.

28. července, den po Netanjahuově oznámení, přední izraelská organizace pro lidská práva B'Tselem oznámila na sociálních médiích zveřejnění zprávy s názvem Naše genocida. Nešetřila slovy ani nebrala servítky:

Izrael páchá v Gaze genocidu. Zní to neuvěřitelně. Ale je to pravda.

Izrael podniká záměrné a koordinované kroky k zničení Palestinců v pásmu Gazy. Výslovná prohlášení izraelských představitelů v kombinaci s důslednou politikou destruktivních útoků a dalších praktik směřujících k vyhlazení bezpochyby dokazují, že cílem Izraele je celé obyvatelstvo Gazy.

Celá města jsou srovnána se zemí, systematicky ničená je zdravotnická, vzdělávací, náboženská a kulturní infrastruktura, 2 miliony Palestinců jsou násilně vysídleny s cílem vyhnat je z Gazy a samozřejmě dochází k masovému hladovění a zabíjení – to vše představuje jasný pokus o zničení obyvatelstva Gazy a nastolení tak katastrofálních životních podmínek, že palestinská společnost tam nemůže dále existovat.

To je přesná definice genocidy.

Pokračovali:

Mezinárodní společenství nejenže selhalo ve své povinnosti zastavit zvěrstva, ale vedoucí představitelé západního světa, zejména Spojených států a Evropy, nesou také odpovědnost tím, že poskytují podporu, která umožňuje Izraeli páchat destruktivní činy. Je povinností mezinárodního společenství zastavit genocidu, kterou Izrael páchá v Gaze ...

Toto je naše genocida a my ji musíme zastavit.

Izraelská genocida. A genocida Západu.