Fašismus nastává, když většině vyhovuje žít bez osobnosti

11. 2. 2026

Marcello Clerici není do vražd zapleten, je přílišný zbabělec, jen se dívá oknem auta. Profesor, se kterým jsem donedávna obědval a vedl krátké rozhovory je právě teď brutálně bodán lidmi v civilu. Jeho žena, která utíká, křičí hrůzou, pozná Clericiho, vběhne do lesa a padá. Je do Anny zamilovaný. Nemůže ji zabít. Není vůbec vrah. Vystopovat, očichat, nahlásit se, pronásledovat. Sleduj. Jen ji sleduje, jak umírá. A v jeho rybím pohledu se nic neodráží.

"Konformistu" jsem viděla mnohokrát a vždycky jako by to bylo poprvé. A vždy – jako by to bylo natočeno pokud ne dnes, tak včera. Všechno tam je tak zásadní a bolestně relevantní.

Bertolucci měl 29 let, když tento film natočil. Pouze vstoupil do Komunistické strany a zkoumal fašismus jako fenomén. Pro člověka s kulturou, který se narodil v roce 1941 v Itálii, je pravděpodobně těžké obejít fašismus jako fenomén. "Fašismus je stav mysli."

"Přemýšlel jsi někdy, co vede lidi ke spolupráci s námi? Pro některé je to strach, pro většinu peníze. Pravá víra ve fašismus je velmi vzácná. Všechno je s tebou špatně. Žádný z těchto motivů ti nesedí."

Marcello Clerici má velmi jednoduchý motiv – chce "normální život". Měl ošklivé dětství plné sexuálního zneužívání, špatné dědičnosti, škodlivého prostředí, odporné matky na morfiu, duševně nemocného otce, hory komplexů a traumat, a Clerici ze všeho nejvíc chce být normální. Aby bylo všechno jako u lidí. A fašismus je novým normálem. Co může být normálnějšího než fašismus v Mussoliniho Itálii?

Bertolucci nezkoumal komunismus, který má stejné kořeny, znaky, mateřská znaménka jako fašistický nový normál. Jsou to velmi příbuzná náboženství. Ze subjektivních důvodů ho komunismus příliš nezajímal, později se od politiky a ideologií odklonil a nazýval se "skeptickým amatérským buddhistou". Ale jakákoli totalitní ideologie je založena a potvrzována právě na masové normálnosti, nikoli na výlučnosti, jedinečnosti, nesouhlasu, zvláštnosti a oddělenosti. Fašismus je vždy strach z nezávislého myšlení, vlastního názoru, myšlení, slov v jednoduchosti, nadměrného poznání. Čím méně víš, tím lépe spíš.

Proto je každá diktatura silná. Lidé se stávají normálními. Myslet, jak se říká, jednat, jak říkají, žít tak, jak to má být. Spát spánkem spravedlivých, když jsou lidé zabíjeni a mučeni. Taková normálnost nás spojuje. Podle této logiky by diktatury měly být věčné, ve skutečnosti nekončí. Tady se to hojí, tam se to láme. Jsou také místa na planetě, kde se to vždy rozbije. "Drazí sirotci, vaše hroby byly vykopány."

"První setkání sedmnáctiletého Dugina s Jižany se konalo koncem 70. let."Vstoupím a vidím, že na lavičce, v šatně, sedí mladý muž, velmi tlustý, relativně vysoký, 120–125 kilogramů, v tričku s oholenou hlavou. Modré šílené oči, jako kat ve "Zjevených zjeveních" (román Andreje Platonova - BL). A kromě trička má na sobě vojácké harémové kalhoty a žabky na bosých nohou, kalhoty má svázané kravatami. Uvědomil jsem si, že je to tak hipsterský vtip, že člověk jako by vzdoroval obecně přijímaným pravidlům. Otočil se ke mně: "Jsem fašista, věřím ti. Věřím vám, Führere. Chci tě následovat. "Pověsíme všechny," vzpomínal Džemal" (Ilja Veňavkin, "Chrám války. Lidé a jejich myšlenky, které umožnily ruskou invazi na Ukrajinu").

Jeden ze současných kandidátů na Oscara, pan Nikdo vs. Putin, jasně ukazuje, jak funguje masová normálnost v nové fašistické realitě. Město Karabaš v Čeljabinské oblasti, kde místní učitel Pavel Talankin zaznamenal, co se dělo po zahájení plnohodnotné invaze do Ruska, tuto skutečnost jen zhušťuje.

Karabaš, se svou vysokou úmrtností a nemocemi způsobenými dlouhodobým znečištěním půdy, ovzduší a vody, jedno z ruských míst ekologické katastrofy, hrdinsky podporuje "speciální vojenskou operaci", navíc ne tolik z vlastní vůle, ale na příkaz výše zmíněných. Město, kde děti dýchají rtuť a olovo, se aktivně podílí na "demilitarizaci a denacifikaci Ukrajiny". Ačkoliv místní učitelé se tato slova ještě nenaučili správně vyslovovat. Žádná logika nedokáže vysvětlit, proč tito dospělí necítí tolik soucitu se svými dětmi a jak se stalo, že se ruská škola stala jedním z hlavních pilířů banditského režimu. A také ruská kultura.

Film cituje úryvek z kteréhosi Putinova projevu, kde říká, že války nevyhrávají vojáci, ale učitelé. Tento odporný strašák nikdy nevyhraje žádnou válku (jak víte, Donald Trump vyhrál všechny války v rámci Nobelovy ceny). Tento hmyz však velmi účinně zavedl systém masového ničení osobnosti. Samozřejmě, nezačal z ničeho nic. Měli dobré učitele i předchůdce.

Fašismus je stále období, kdy většině je lépe bez osobnosti. Je to stav mysli.

"Šupinatooký,

s třesoucím se Jonášem v lůně

V útrobách rybího vězení,

v stísněné dravé krevní komoře

Je to děsivé a není tam nic, co by se dalo dýchat

ve stavu svých biobuněk

Ve společnosti Býků

krev pod velením turbínového mozku

Brzy se vrátíš

spolknut, pohlcen davem?

Brzy se ponoříš bez návratu?

Až na dno Bible?"

Sergej Stratanovskij, "Leviatan", 1982

Zdroj v ukrajinštině: ZDE