Recenze filmu NAZA – Izraelští zpravodajští důstojníci vrhají mrazivé světlo na úmrtí civilistů
10. 9. 2026
Filmový festival v Benátkách: Pod rouškou noci anonymní pracovníci diskutují o umělé inteligenci, míře chybovosti a problematických zpravodajských jednotkách v dokumentu produkovaném deníkem Guardian
Toto je znepokojivý dokument o tom, co izraelští vojenští velitelé v Gaze údajně nazývají „Naza“, což znamená vedlejší civilní ztráty – což je samo o sobě nepříjemný eufemismus. Vypočítané číslo „Naza“ představuje odhadovaný počet civilních obětí při každém vojenském úderu a možná bude mít stejný význam jako americký vojenský termín „body count“ (počet mrtvých) z doby války ve Vietnamu. Režiséry jsou Yuval Abraham a Rachel Szor, dva z tvůrců filmu No Other Land, který pojednával o útocích Izraelských obranných sil na palestinské vesnice na Západním břehu. Výkonnými producenty filmu NAZA jsou Jonathan Glazer a James Wilson a film vznikl pod produkční záštitou deníku Guardian, v němž již některé z těchto příběhů vyšly, píše z Benátek recenzent deníku Guardian Peter Bradshaw.
Má to i své mouchy: rozhovory byly vedeny pod podmínkou anonymity, ale pokud se nikoho nepodaří přesvědčit, aby ke svým slovům připojil jméno a tvář (a samozřejmě je to strašně nebezpečné), pak je dopad tohoto svědectví oslaben. I tak však film vrhá mrazivé světlo na to, co se právě teď děje v Gaze.
S tvářemi ve stínu, digitálně upraveným vzhledem a hlasy hovoří s režiséry o válce v Gaze rozčarovaní izraelští zpravodajští důstojníci a pracovníci. Dělají to poněkud tajnůstkářsky na tmavých nočních střechách Tel Avivu, sídla izraelské rozvědky, údajně z důvodu zachování novinářského tajemství – ale poskytuje to také dramatickou kulisu i atmosférické záběry města v celé jeho děsivé lhostejnosti a bezcitnosti. Občas se pohled kamery přesune k lesknoucím se bytovým domům a přiblíží záblesky prosperujícího života pouhých 60 km od Gazy.
Respondenti odmítají celý koncept „lidských štítů“. Tvrdí, že nejde o to, že by se členové Hamásu schovávali za civilisty; spíše izraelské zpravodajské služby zadaly průzkum pro útoky umělé inteligenci. Počítačový program údajně analyzuje vzorce hovorů na telefonech známých teroristů z Hamásu a zjišťuje, které z dalších desítek tisíc telefonů, které mají pod dohledem, vykazují stejné tendence – a poté zaútočí na jejich majitele, vždy v noci, v bytech, jejichž poloha je státem již podrobně zdokumentována. V jedné fázi se zmiňuje povolená míra „chybovosti“ ve výši 15 % a další respondent hovoří o očekávané míře „Naza“ ve výši 20 na každou akci – ale je zřejmé, že toto číslo je přinejmenším pružné. Civilisté v Gaze jsou považováni za tiché spoluviníky groteskního antisemitského pogromu ze 7. října a celé budovy i obrovské množství lidí mohou být vyhlazeny jedním počítačem generovaným útokem.
Jinde úředníci hovoří o logistice spojené s „očistou“ severní Gazy a o útocích odstřelovačů na civilisty z Gazy, kteří v zoufalé snaze o jídlo netuší, že překročili nějakou neviditelnou hranici do militarizované zóny. Další část filmu pojednává o zpravodajské jednotce, která je neoficiálně loajální osobně premiérovi Benjaminu Netanjahuovi a zabývá se špinavými triky podkopávajícími mezinárodní organizace pro lidská práva, které by mohly být nepřátelské vůči izraelskému politickému vedení.
Jeden z řečníků nevyhnutelně a povrchně přichází s ahistorickým srovnáním s nacismem. Ale Gaza, jakkoli je situace tam strašná, není totéž jako holocaust. Tato klamná paralela je až příliš pohotově k dispozici; bombardování Drážďan je mnohem zjevnějším srovnáním. V každém případě je utrpení Gazy zachyceno s naprostou ostrostí.
Zdroj v angličtině ZDE
Diskuse