Porodnost 1,35, 40 % deváťáků s příznaky deprese a rodiče, kteří o AI s dětmi nemluví

21. 10. 2026

 

Strach z budoucnosti a neviditelná zátěž v domácnostech

Porodnost v České republice klesla na 1,35 dítěte na ženu, což je jedna z nejnižších hodnot v Evropě (ČSÚ, Eurostat). Jak ukázala nová data ze Zprávy o rodině 2026, kterou na setkání představila Ing. Sylva Höhne z Výzkumného institutu práce a sociálních věcí (RILSA), mladí lidé i rodiče přistupují k zakládání rodiny zodpovědně a vnímají dítě jako svobodnou volbu, nikoli povinnost. Zároveň však rodiče (v šetření z 98,5 % ženy) výrazněji než bezdětní pociťují vyčerpání, obavy ze zhoršení materiálních podmínek domácnosti nebo z toho, že budou muset zajistit péči o starší či nemocné příbuzné.

K ekonomickým tlakům se přidává i psychické vyčerpání uvnitř rodin. PhDr. Eliška Kodyšová, Ph.D., a Mgr. Miroslav Líbal (Aperio a ANREVA Solution) představili výzkum zaměřený na rozdělení tzv. mentální zátěže mezi partnery. Tento „neviditelný“ soubor úkonů spojených se všímáním si potřeb, plánováním, rozhodováním a dohlížením na dokončení úkolů v domácnosti představuje významný zdroj stresu. V heterosexuálních párech přitom typicky dopadá více na ženy.

Ještě hlubší společenské tabu otevřela Mgr. Lenka Štěpánková, Ph.D., z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, která prezentovala výzkum fenoménu „rodičovské lítosti“. Výzkum se zaměřil na mateřskou lítost: jde o situace, kdy matky své děti milují a pečují o ně, ale s dnešní zkušeností a znalostmi by se už znovu pro rodičovství nerozhodly. „Výzkum ukazuje, že lítost nad rodičovstvím nevylučuje lásku a péči o děti. Formuje se často pod normativním tlakem společnosti na obraz ‚dobré matky‘, v izolaci a při ztrátě autonomie a vlastní identity. Otevírání tohoto tabu a vytvoření prostoru pro sdílení ambivalentních či negativních emocí bez odsouzení je nezbytným krokem k podpoře rodičů,“ uvedla Lenka Štěpánková.

Kdo nás poslouchá ve tři ráno? AI mění komunikaci v rodinách

Informační zahlcení, ztráta přirozené rodičovské intuice a osamělost vedou k tomu, že rodiče i děti hledají oporu v digitálním prostoru. Podle dat prezentovaných rodinnou terapeutkou Bc. Terezou Komárkovou z České asociace pro psychoterapii už 72 % amerických teenagerů ve věku 13 až 17 let vyzkoušelo konverzaci s AI společníkem (Common Sense Media, 2025) a každý třetí z nich si někdy pro vážný rozhovor vybral umělou inteligenci místo člověka. Téměř polovina amerických dětí (9–17 let) přitom s rodiči nikdy nemluvila o tom, jak s AI zacházet bezpečně (Common Sense Media, 2026), a rodiče skončili jako zdroj informací o AI a sociálních sítích u školáků základních škol až na šestém místě (GTS Alive, 6/2026, 530 žáků).

„Když si dnes nevíme rady, svěřujeme se často chatu – rodiče i děti. V praxi ale vidíme, že rodiče s dětmi řeší spíše minuty strávené u telefonu než to, co dítě v online prostoru zažilo. Mantinely přitom nejsou v telefonu, jsou v nás. Vzdáváme rodičovství příliš brzy, místo abychom děti ve světě umělé inteligence doprovázeli stejně, jako je doprovázíme třeba na dětskou oslavu a budovali tak digitální občanství“ upozornila Tereza Komárková.

Proměnu vyhledávání pomoci potvrzuje i Bc. Štěpán Jindra, šéfredaktor informačního portálu Šance Dětem, který provozuje Nadace Sirius. Než dnes rodič zvedne telefon a zavolá odborníkovi, zadá problém do vyhledávače či se zeptá AI chatbota. Portál proto neklade systémům umělé inteligence žádné překážky v přístupu ke své databázi čítající přes 1 000 odborně garantovaných článků a téměř 20 000 záznamů v odborné knihovně. „Díky Nadaci Sirius máme komfort nebýt závislí na přímé návštěvnosti webu. Neklademe AI pomocníkům žádné překážky – naopak chceme, aby pracovali s kvalitními, odborně podloženými informacemi a ty se tak dostávaly k rodičům,“ vysvětlil Štěpán Jindra.

Psychika dětí jako zrcadlo přetížených rodin

Pohoda rodiny a psychický stav dětí jsou těsně propojené. Podle dat uvedených v prezentaci Veroniky Vlkové z centra Nová Trojka (zdroje: ČSÚ, NÚDZ, Eurostat) vykazuje známky depresí 40 % žáků 9. tříd. Terapeutka Mgr. Jana Divoká upozornila, že na děti těžce dopadá kumulace globálních krizí, tlak na školní výkon i sociální stres ze sítí. V terapeutické praxi se to projevuje snižující se frustrační tolerancí, sebepoškozováním mezi dětmi a možnou vlnou disociativních poruch, kdy mysl dítěte v reakci na silný stres či dlouhodobou psychickou zátěž „odpojí“ určité pocity nebo vnímání okolního světa jako obranný mechanismus.

Nárůst závažných stavů eviduje také Rodičovská linka. Podle její vedoucí Mgr. Kateřiny Schmidové rodiče nejčastěji potřebují stabilizaci v akutní krizi a tvorbu krizového plánu (například při sebepoškozování či sebevražedných tendencích dítěte), konzultaci a nasměrování i srozumitelné odborné informace, potýkají se s pocity selhání a viny a narážejí na nedostupnost a omezené kapacity poradenských, terénních, terapeutických a psychiatrických služeb.

Od flexibilních úvazků po pravidla pro AI: 5 pilířů podpory pro české rodiny

Účastníci kulatého stolu se shodli, že ulevit přetíženým rodičům a podpořit duševní zdraví dětí nelze jedním izolovaným krokem. Závěrečná doporučení odborníků proto míří napříč systémem – od pracovního trhu až po každodenní komunikaci v rodinách:

1)      Předvídatelný stát a flexibilní trh práce: Aby mladí lidé neodkládali rodičovství z obav o materiální zajištění, potřebují předvídatelné a stabilní prostředí a dostupné služby. Zásadní je také podpora zaměstnavatelů k rozšiřování flexibilních úvazků pro pečující.

2)      Férové sdílení „neviditelné práce“ mezi partnery: Nestačí jen omezit tzv. mateřský gatekeeping a delegovat úkoly na muže, protože reálnou zodpovědnost za plánování a kontrolu pak ženy nesou dál. Řešením je podpora vlastní iniciativy mužů a rozvoj partnerské komunikace, například skrze kurzy PREP a chystaný vzdělávací modul pro lepší sdílení mentální zátěže v projektu Rovnováha v péči.

3)      Rodičovství bez tlaku a dostupná odborná pomoc: Je nutné posilovat rodičovskou sebejistotu, snižovat tlak na naplňování idealizovaných standardů péče a detabuizovat náročné emoce včetně vyhoření a rodičovské lítosti. Na systémové úrovni je pak nezbytné zvýšit dostupnost preventivních, krizových, terapeutických a psychiatrických služeb pro rodiny.

4)      Digitální rovnováha a doprovázení dětí v éře AI: Zákazy technologií ze strachu učí děti skrývat problémy. Terapeuti proto rodičům doporučují místo počítání minut u obrazovky vést s dětmi otevřený rozhovor o tom, k čemu AI využívají, sledovat varovné změny ve spánku či chování a v náročných situacích uplatňovat přijetí, hravost, zvídavost a empatii (tzv. přístup PACE) místo rychlých soudů. Pro nejmenší děti je pak klíčové zajistit dostupnost programů bez obrazovek.

5)      Rodinné centrum není jen „herna s kávou“, ale základní záchranná síť obce:
Aby rodiče na tyto výzvy nezůstávali v anonymitě měst a obcí sami, potřebují v místě bydliště dostupnou oporu dříve, než se běžné starosti promění v hlubokou krizi. Jak na příkladech dobré praxe ukázaly Veronika Vlková z pražského centra Nová Trojka a zástupkyně Centra pro rodinu Ráj v Pavlovicích u Přerova, právě rodinná a komunitní centra dokážou v praxi fungovat jako víceúrovňová síť prevence: propojují bezpečný prostor bez obrazovek, mezigenerační setkávání, vzdělávání s hlídáním dětí i včasné psychologické poradenství a spolupráci s OSPOD. Mohou také do lokalit přinášet nutnou odbornou podporu sdílením

Psycholožka Simona Hoskovcová v této souvislosti připomněla, že odolnost rodin se opírá o připravenost a sounáležitost, přičemž silná komunita nevzniká až ve chvílích krize, ale musí se budovat dlouho předtím. Připomněla také důležitost vnímání optimismu a naděje, které je paradoxně silně přítomné právě v zemích, kde probíhají závažné krize. Účastníci kulatého stolu v závěru vyzvali zákonodárce, ministerstva a obce, aby rodinná centra přestali vnímat jako pouhý volnočasový kroužek nebo hernu s kávou, ukotvili je v legislativě jako základní preventivní infrastrukturu obcí – stejně důležitou občanskou vybavenost, jako je základní škola nebo pošta – a zajistili jim víceleté systémové financování, přičemž podle Centra pro rodinu Ráj investice do prevence šetří státu miliony korun v primární a sekundární péči.

Zdroje:

Záznam kulatého stolu: https://videoarchiv.psp.cz/playa.php?cast=5689

Prezentace jednotlivých přednášejících