První filmy na karlovarském filmovém festivalu

2. 7. 2011 / Jan Čulík

Od samého začátku se projevuje kvalita dramaturgického výběru. V sobotu dopoledne bylo možno v rámci Fóra nezávislých zhlédnout pozoruhodný, jemný film tvůrců Eleanor Burkeové a Rona Eyala Stranger Things, citlivou studii rozvíjejícího se příběhu dvou mladých lidí v jedné anglické přímořské vesnici, uprostřed přírody těsně na břehu moře. Asi pětadvacetiletá antropoložka, Angličanka Oona přicestuje do vesnice z Londýna, aby tam zlikvidovala zahradní dům, v němž žila její nedávno zemřelá matka - umělkyně. Při likvidaci zaprášeného domu plného pavučin, ale také osobních vzpomínek na dětství, se setká s mladým arabským bezdomovcem, který se jí do domu vloupal, aby tam přespal. Oba lidé jsou křehké osobnosti, těžce se potýkající s protivenstvími moderního života a postupně v sobě naleznou vzájemné sympatie a vztah. Film je lidský a normální - je pozoruhodným portrétem současné Británie. Je americko-britské provenience, financovala ho Newyorská univerzita. Určitě by zasloužil, aby ho zhlédlo větší množství diváků - je to malý klenot.

Češi se často dívají poněkud spatra na své sousedy Poláky, Polsko a polská kultura i společnost se však v poslední době stávají významným faktorem v dnešní Evropě. Pobavila graficky i tematicky drsná polská animovaná celovečerní komiksová komedie Ježek Jiří, která silně čerpá z dynamické západní tradice moderního komiksu (Bevis and Butthead), ale zároveň vytváří ironický a kritický obraz dnešní polské společnosti, zesměšňuje polský šovinismus, manipulující a úplatné politiky, nemyslivou masovou komerční zábavu, pornografii i katolictví. Poněkud vyumělkovaný, i když dobře zahraný, byl belgický film Býčí šíje, o policejním vyšetřování mafiánských spiknutí mezi pěstiteli dobytka na vlámském a belgickém venkově, do něhož se zaplete hlavní hrdina, který kdysi v důsledku brutálního útoku mladého vesničana přišel jako desetiletý kluk o varlata. Film přesvědčivě vykresluje zkorumpovanost belgických i vlámských farmářů a bourá tak představu, že by západní demokratické společnosti byly jakkoliv počestnější než "divoký východ", ovšem výchozí brutální zranění mladého chlapce, z něhož film vychází, jej proměňuje spíš v nepřesvědčivou akademickou hříčku.

Nicméně hned v prvních hodinách potvrdil karlovarský festival svou sebevědomou, profesionální dramaturgii, známou z minulých let.