Ragnarok 2012? Jak pro koho

30. 1. 2012 / Ivan Větvička

V posledních měsících se stále větší oblibě těší debaty a úvahy o konci světa, který je prý v mayském kalendáři stanoven na letošní rok. Hysterie sice ještě nedosáhla takové míry jako v roce 1910, kdy Země proletěla ohonem Halleyovy komety a vyděšení pozemšťané v očekávání katastrofy skupovali kyslíkové lahve, přesto leckomu v mozku hlodá červíček pochybností: co kydž ti Mayové měli pravdu? A jakou podobu na sebe zkáza vezme? Nastane ragnarok -- osudná bitva bohů a bestií, která rozmetala starý svět v severské Eddě, rozbije naši planetu asteroid, vypukne epidemie nebo třetí světová válka? Elegantní odpověď nabídli v 10. století našeho letopočtu samotní Mayové v době zániku své první říše na území dnešní Guatemaly a Hondurasu: opustili svá města a s nimi pravděpodobně i splečenskou elitu. Pro mayský establishment se tak zhroutil svět moci a požitků.

Nevíme, proč to tehdy udělali. Mayská architektura a umění dosáhly vrcholu v 8. toletí našeho letopočtu a již v následujícím století nastal úpadek klasické říše, který během několika generací vyústil v úplný zánik státu a záhadný odchod z měst. Úpadek provázely vzpoury proti vládě kněží. Přestalo náboženství poskytovat lidem útěchu? Nevycházely astrologické předpovědi? Potýkali se s hospodářskou krizí? Nedařilo se kněžím usmířit bohy, nebo vládnoucí vrstva žádala ,,jenom" neúnosně velké prostředky na stavbu chrámů, výzkum vesmíru či na prosté vlastní obžerství? Lidem se pravděpodobně nedařilo prosadit reformu ani revolucí, proto se místo bezvýsledných (?) krvavých (?) střetů rozhodli odejít z měst do džungle. Nedokázali změnit chování vládnoucí vrstvy ani ji porazit, a tak ji opustili. V úrodné krajině a teplém podnebí se mohli snadno uživit i bez draze zaplacených přímluv vysokého duchovenstva, zvláště když civilizaci nezavrhli zcela a v nových vesnicích si uchovali relativně vyspělé zemědělství.

Může se to stát i u nás?

Občané České republiky nejsou se svým establishmentem (podle slovníku cizích slov: ,,souborem osob a institucí, které ve společnosti zaujímají vlivné postavení") spokojení. Pod rukama neprůhledného, značně uzavřeného propletence politiků, úředníků, podnikatelů a zločinců stát ztrácí půdu, nerostné suroviny a strategické podniky, v ohrožení jsou i lesy a s nimi zákonitě i vodní zdroje. Státní aparát se zbývajícím majetkem republiky ani s vybranými daněmi nenakládá jako dobrý hospodář. Korupční aféry obvykle končí bez trestu a v době všeobecného šetření a zvyšování daní občas proskočí zpráva o pohádkových platech úředníků, jejich poradců či vysloužilých politických trafikantů. Inteligence tomuto stavu přihlíží a většinou mlčí, pokud nejsou bezprostředně ohrožena hubená akademická korýtka.

Takoví lidé jsou národu platní jako Mayům rozežraný velekněz v letech neúrody. V tomto neradostném stavu se česká elita nachází v době, kdy se velká část světa potýká s hospodářskou recesí, Evropská unie prochází měnovou krizí a nikdo zatím neví, jak z toho ven. Lidská beznaděj se snadno může obrátit proti vládnoucí vrstvě, která není schopna situaci řešit, ať už kvůli objektivní bezradnosti, nebo postranním zájmům vlivných skupin a jedinců. Demokratickými volbami se nám ani za 20 let nepodařilo vládnoucí chobotnici zkrotit do podoby užitečného domácího zvířete, (jímž by v kultivované zemi měla být). Způsobili jsme si to sami, když jsme stále volili tatáž chapadla, která na nás v podobě politických stran a stále stejných politiků vystrkuje. Během desetiletí spokojeného růstu a prorůstání chobotnice nabobtnala do podoby nezvladatelného kalmara, který se na požádání dobrovolně nevzdá výhodného postavení. Máme ho tedy zastřelit? Kalmara může porazit jenom ještě větší dravec, revoluce není řešení, místo jedné obludy by dosadila další, pravděpodobně ještě horší.

Zdivočení národa

Můžeme svůj establishment alespoň opustit jako Mayové? Nebylo by to jednoduché. Tajemným indiánům nezvyklý počin usnadnily dva faktory: 1) Mayové ve svých městech téměř nebydleli, byla to střediska náboženství a státní správy. Většina lidí žila v okolních vesnicích. Když odešli z jedné vesnice a založili druhou mimo dosah státní represe, nemuseli měnit způsob obživy. 2) Měli kam odejít, husté osídlení bylo v Americe pouze ostrůvkovité. Češi se nemohou sebrat a jít někam pryč, na většině planety je obsazeno. Nemůžeme od našeho establishmentu fyzicky odejít jako staří Mayové, můžeme však vládnoucí vrstvu neschopnou prospět státu ignorovat, přestat používat peníze a nezaplatit daně. Jednotlivé neplatiče může establishment snadno potrestat, ale celý národ? Navíc vládní neschopností trpí i silový aparát státu, zejména armáda, a tak se může stát, že vojsko bude místo násilného vybírání daní louskat buráky (nebo sázet brambory, dovážet burské oříšky si v epoše rozvratu nebudeme moci dovolit). Vzhledem k tomu, že nemůžeme prchnout z jejich dosahu, je postoj policie a armády v případě bojkotu vládnoucí vrstvy rozhodující. Kdyby se k němu připojily, najal by si establishment žoldnéře? A platil by je ze svého, až by vyschly erární rezervy?

Nebo by se křečci rozutekli a chroupali zásoby uložené v bezpečných švýcarských norách? A co by se dělo s námi, s řadovými občany? Pokud bychom nezemřeli v občanské válce, k níž by mohlo dojít, a nezvolili si novou vládu, čekal by nás život v občinách, směnný obchod, úpadek zdravotní péče, potíže s loupežníky a lokálními usurpátory... Vrátili bychom se do 9. -- 10. století, kdy Přemyslovci sjednocovali český stát (a shodou okolností zanikla první mayská říše). Mohli by se přeživší těšit na ,,šťastný život primitivů"? Pravděpodobně ne.

Pokud by takový rozklad postihl jenom Česko

u republiku, přišla by k nám zjednat ,,pořádek" vojska okolních zemí -- ve strachu, aby se společenská nákaza nerozšířila k nim. A kdyby se do podobného stavu dostala celá Evropa? Stále by tu zbývalo dost bohatství, které by lákalo nájezdníky zdaleka. Ani Mayové po opuštění měst nežili v klidu a míru, na jejich území ze severu vpadli Toltékové a vyspělejší, ale dezorganizovaný národ přemohli.

Vládnoucí vrstva má nejvyšší čas si uvědomit, že není nepostradatelná. Bude-li v horšících se časech dávat najevo jenom neschopnost, sebestřednost a zkorumpovanost, nemusí být jenom svržena, může být i opuštěna. Není to neproveditelná utopie, Mayové to dokázali. Osobně bych se však raději dožil domestikace vládnoucí chobotnice než zdivočení národa.