Vina a nevina v případu břeclavské lži

28. 5. 2012 / Boris Cvek

čas čtení 3 minuty

Asi největší šok minulého týdne pro mne bylo oznámení, že údajný brutální útok Romů na patnáctiletého chlapce se nestal, protože chlapec se zranil při "akrobatickém" předvádění se před vrstevníky a bál se prý matce přiznat pravdu. Je to zvláštní a napadlo mne v souvislosti s tím mnoho myšlenek.

Nejde jenom o to, že událost byla předčasně medializovaná a že byla některými médii podávána jako hotová věc a různí rasisté se toho chopili a uspořádali v Břeclavi protiromskou demonstraci. To by snad mohlo být i přínosné do budoucnosti a velmi bych doporučil romským organizacím podat v této věci žaloby proti některým masmédiím. Je to také dokonalý případ českého rasismu a připravenosti odsoudit Romy za cokoli špatného, co se pouze zdá, že by mohli spáchat. Co mne však děsí, je to, že patnáctiletý kluk se při zranění vymlouvá na to, že ho zmlátili Romové. To se mi nezdá ani trochu pravděpodobné. Nejlepší výmluvou pro případ takového zranění je přece říci, že se to stalo nějakou nešťastnou náhodou, že člověk pro něco lezl, něco hledal a spadl při tom. To, že se ve skutečnosti pubertálně předváděl a riskoval při tom život, to nemusí nakonec být ani odhaleno. Ostatně ono pubertální předvádění bohužel nějak patří k dospívání asi většinky chlapců a při troše smůly se to mohlo stát komukoli z nás, včetně mne když jsem různě "blbnul" jako dítě. Udělat z něčeho takového útok Romů, a právě Romů, musí znamenat, že chlapec očekával, že v očích jeho matky bude tato výmluva ta nejlepší (nechci uvažovat o tom, že by mu to mohla poradit sama matka ex post, která k tomu mohla mít nějaké další důvody, třeba potřebu se zviditelnit). Další rovina problému je to, že z určité klukoviny, a ta lež v zásadě byla klukovinou, se najednou musela medializací stát dost hrozná kazajka. Představte si, že v patnácti letech víte, že na vaší lži stojí zmatení celé veřejnosti, demonstrace, prohlášení starosti a div ne lynčování nevinných lidí. Je ostatně zvláštní, že matka, policie, novináři, veřejnost brali tak dlouho tak vážně něco, co stálo pouze na výpovědi jednoho vážně zraněného chlapce. Vysvobození nakonec přišlo s tím, že ten kluk neobstál na detektoru lži a přiznal se. Mohlo se však také stát, že ve vyhrocené situaci by mohl ublížit sám sobě, nebo že by se pod tíhou zapírání a strachu z blamáže nakonec zbláznil. Jestli je tady někdo vinen, pak jsou to ti, kdo připustili, aby se z klukoviny stala v očích veřejnosti téměř rasově motivovaná vražda a aby se rozpoutaly emoce na hranici lynče. Tu vinu nesou média. Kluk, který lhal, je ve srovnání s touto vinou zcela nevinný.

0
Vytisknout
16189

Diskuse

Obsah vydání | 30. 5. 2012