6. 1. 2016 / Karel Dolejší
KLDR dnes odpálila termonukleární nálož o ekvivalentu zhruba 12 kt klasické trhaviny. To, že a jak k testu jaderné zbraně došlo, demonstruje selhání Obamovy administrativy hned na několika úrovních současně.
Za prvé, jde o zpravodajské selhání, protože se tak výjimečnou událost jako jaderný test nepodařilo detekovat a sledovat. Jako první jej zjistili ex post jihokorejští seismologové.
Za druhé, selhává opakovaně mezinárodní prestiž Spojených států, která byla vložena do dohody o likvidaci severokorejského vojenského jaderného programu z roku 1994.
Za třetí, selhává Obamova dohoda s Íránem o jaderném programu, údajný politický odkaz odcházejícího prezidenta, a to hned dvakrát: Osud severokorejské dohody ukazuje, že podobné dohody jsou víceméně beztrestně porušovány, takže ani Írán nemá žádnou motivaci něco dodržovat, jakmile budou zrušeny mezinárodní ekonomické sankce proti němu. (Jednou zrušené sankce by bylo politicky neobyčejně obtížné obnovit.) Kromě toho Írán již disponuje potřebným know-how, od jaderné zbraně jej tedy dělí jedna letecká zásilka vhodného štěpného materiálu z Pchjongjangu, případně přímo zásilka s jadernou náloží. Celý vachrlatý kompromis s Teheránem zahrnující nekonečné množství amerických ústupků byl tedy k ničemu.
Za čtvrté, selhává stávající globální režim kontroly proliferace jaderných zbraní. Jestliže nyní v reakci na íránský program nově rozvíjí své jaderné programy Egypt, Turecko nebo Jordánsko, na termonukleární status KLDR a neschopnost USA budou výrobou vlastní jaderné zbraně brzy reagovat přinejmenším Jižní Korea a Japonsko.
Za páté, selhává fantastická představa, že k zajištění bezpečnosti a míru ve světě stačí jen samotné diplomatické prostředky a dobrá vůle jedné strany. Jde o podobně absurdní nápad, jako dejme tomu zavázat se, že sehrajete zápas ve stolním tenise, ale s jednou rukou přivázanou za zády a použijete jen samé backhandy, zatímco protivníka necháte, aby nasadil celé spektrum úderů. Pochopitelně, že téměř s naprostou jistotou prohrajete i proti mnohem horšímu soupeři.
Diplomacie je vždy jen nástroj, v žádném případě řešení. A skutečně fundamentální zájmové rozdíly mezi státy sama o sobě nikdy zrušit nedokáže.
Diskuse