29. 12. 2017 / Karel Dolejší
Producent tohoto "skvostu", společnost Star Media ZDE, patří k výkladním skříním současné ruské masmediální propagandy. Pokud například chcete pochopit podivný svařenec bělogvardějského mýtu s mýtem Velké vlastenecké války, který je úhelným kamenem svérázné ideologie donbaských separatistů, nemusíte udělat o mnoho více než shlédnout seriál Istrebitěli (Stíhači) režiséra Alexeje Muradova z produkce jmenované společnosti uváděný od roku 2013 ZDE. Dmitrij Ďužev z astrachaňské herecké rodiny ZDE v roli špičkového sovětského velitele šlechtického původu Ilji Bestuževa je sice na rozdíl od hraběnky Kolontajevové naprostým historickým nesmyslem, stejně jako zhruba poloviční zastoupení bojových pilotek v peruti provozující stíhací Jaky (v realitě ženy létaly u nočních bombardovacích perutí, u stíhacích nikdy) - nemluvě o spoustě času, který mají seriáloví hrdinové na frontě k dispozici pro milostné pletky - nicméně svévolná konstrukce vyprávějící příběh o vzestupu podezřívaného a pronásledovaného seladona se slabostí pro pravoslaví výborně otestoval "sjednocení všech vlasteneckých sil" typické pro současný ruský ultranacionalismus.
Potíž spočívá v tom, že ani "dokumentární" snímky společnosti Star Media nejsou o mnoho lepší než pseudohistorická "dramata". Příšerné propagandistické konstrukce dezinterpretující okolnosti vzniku Krymské války v krátkém seriálu Nultá světová - v počinu, který nesmírně přehání a přeceňuje význam marginálního distributivního konfliktu velmocí v 19. století - vám vůbec nepomohou pochopit, co se tehdy stalo. Pouze si uvědomíte, jakým způsobem historické události zneužívá aktuální putinská propaganda k posilování atmosféry obležené pevnosti.
Ze všech "dokumentárních" filmů Star Medií lze asi mít relativně nejméně výhrad k "dokudramatu" Kronštadt 1921, v němž tvůrci kupodivu předložili v zásadě nepřikrášlený obraz masakru povstavších námořníků, kteří původně tvořili jednu z hlavních opor bolševické revoluce. Veliká většina toho, co společnost štípá jako Baťa cvičky, ovšem nejen že nesplňuje ani ty nejmírnější nároky na nějakou faktografickou přesnost, ale nestojí ani za čas, který jako diváci vyplýtváte. Není žádný problém si to vyzkoušet na vlastní kůži: Kanál YouTube nabízí postupně značnou část filmů společnosti Star Media v původním znění s volitelnými anglickými titulky (některé tituly ovšem třeba také v italštině) ZDE. Českou televizi k tomu ovšem nepotřebujete.
Kámen úrazu vidím právě v tom, že lidé, kterým ani nestojí za to udržovat svou ruštinu (velká většina zbývajících diváků ČT je v důchodovém věku, tzn. učili se ve škole rusky mnohem důkladněji než "Husákovy děti", od nichž se již přece jen bezmezný obdiv ke kultuře okupantů neočekával; nemluvě o mladších ročnících, které i u nás televizi jakožto médium postupně opouštějí...), také sotva vynaloží úsilí na vlastní zjišťování toho, "jak to vlastně bylo". Je přece mnohem pohodlnější pasivně konzumovat hotové dabované produkty ruské propagandy mazající spotřebiteli med kolem huby než prokousávat se jurodivými texty věnovanými tématům jako "kam správně směrovat termonukleární úder proti USA" či "jak zničit tu kterou evropskou armádu" - s nimiž se nezbytně setkáte, jakmile se začnete zajímat o mediální produkci určenou pro domácí ruské publikum. A narazíte na ni zdaleka nejen v extrémistických projektech jako je Prochanovovo Zavtra ZDE, hostící i blog autora svinského textu o prospěšnosti srpnové invaze do Československa v roce 1968 Leonida Maslovského ZDE. Srovnatelné skvosty naleznete i ve vojenské příloze liberální Nězavisimoj gazety ZDE udržující mediální partnerství s kritickou rozhlasovou stanicí Echo Moskvy.
Proto nerozumím tomu, proč jsou koncesionářské poplatky využívány k dabování seriálů jako Zapomenutí vůdci do češtiny. Proč koncesionáři ČT fakticky platí za politické školení televizního publika ultranacionalistickou ruskou propagandou; místo toho, aby ten, kdo má skutečný zájem studovat putinskou mediální produkci, musel začít vlastním studiem ruštiny - a logicky přitom narazil také na to, co Kreml do výkladní skříně určené pro zahraničí z pochopitelných důvodů obvykle neinstaluje.
Převažující dopad ČT na publikum v nejstarší věkové kategorii přitom snižuje nebezpečnost podobných počinů pouze zdánlivě. Při bližším pohledu na demografické prognózy zjistíte, že lidé kolem dvaceti, které již televize příliš nezajímá, budou v České republice politicky rozhodující generací někdy kolem roku 2040.
Do té doby čeká tento stát sesuv do stále proruštější evropské "no-go zóny" vyznačující se antiracionalistickým tmářstvím, autoritářstvím, xenofobií a oligarchickou politikou cukru a biče založenou na nejnižším společném jmenovateli stádních instinktů.
Diskuse