Proč by NATO mělo vyslat posily do Pobaltí. Ihned

5. 1. 2018 / Karel Dolejší

čas čtení 4 minuty
Vzpomínáte na historky, jejichž šíření předcházelo ruské anexi Krymu? Nemyslím dlouholeté "přátelské návštěvy" moskevského exstarosty a mafiána Lužkova podněcující separatistické nálady přímo na poloostrově. Jde mi o legitimizační narativ anexe. Nejprve se začalo na oficiálních místech hovořit o tom, že Chruščovovo převedení poloostrova Ukrajině bylo údajně "nelegitimní" a Krym "vlastně zůstává ruský".


Moskevský internetový deník Lenta.ru vznikl v roce 1999 - a brzy se stal jedním z nejpopulárnějších nezávislých webových zpravodajských zdrojů v Ruské federaci. Avšak na jaře roku 2014 na přímý nátlak z Kremlu vlastník projektu, skupina Rambler Media Group, odvolal šéfredaktorku Galinu Tymčenkovou a nahradil ji Alexejem Goreslavským. Tím skončila historie nezávislé redakce - a na rozdíl od podobné situace třeba v Echu Moskvy, kde nátlak vrchnosti dosud relativně solidně ustáli, se z Lenty stala hlásná trouba režimu, nehledě na trvající status "soukromě vlastněného" média.

2. ledna publikovala Lenta.ru článek - jak o sobě sám autor říká, "představitele ruského světa", spisovatele Vladimira Veretennikova narozeného v Lotyšsku - nazvaný Как Латвия получила земли России и Белоруссии (Jak Lotyšsko získalo ruské a běloruské území) ZDE, s klíčovým výrazem "lotyšská anexe" v adrese článku.

Veretennikov text věnoval účelově "kreativní" interpretaci historie meziválečného připojení Latgalska, nejvýchodnějšího ze čtyř historických lotyšských regionů, k Lotyšsku.

Jezernaté Latgalsko se zhruba 300 000 obyvateli, z nichž dnes významnou část tvoří ruská menšina, představuje 22,5 % rozlohy lotyšského území. Latgalština, místní jazyk - který, což i Veretennikov přiznává, zde ruská carská vláda v roce 1865 zakázala, stejně jako katolické bohoslužby - vznikl pod polským vlivem v 17. století, nicméně v roce 1772 bylo Latgalsko anektováno Ruskem, které o osmdesát let později také zahájilo rusifikační kampaň. Zákaz latgalštiny byl zrušen v roce 1904, nicméně místní elity v roce 1917 na kongresu v Rezekne reagovaly na dlouholetou nucenou rusifikaci žádostí o připojení ke zbytku Lotyšska a 18. listopadu 1918 vyhlásily nezávislost na Rusku. K připojení k Lotyšsku oficiálně došlo teprve v roce 1920. Region byl ovšem již v roce 1940 okupován sovětskou armádou v důsledku rozdělení zájmových sfér mezi Třetí říší a SSSR, a sovětská moc se sem vrátila v roce 1944, kdy Latgalsko také ztratilo východní část svého území, abrenský okres.

Veretennikovův text nicméně vypráví jinou historii, než je historie trojnásobné ruské/sovětské anexe a okleštění Latgalie. V jeho podání se odjakživa jedná o "běloruské a ruské území" uměle oddělené od Ruska po I. světové válce - kdy, podle něj, Lotyšsko neprávem "anektovalo" Latgalsko a údajně nesplnilo své sliby Latgalcům.

Tak jako nelze považovat za "náhodu" publikaci textu o "oprávněnosti invaze do Československa v srpnu 1968" na webu ruské oficiální armádní televize, také Lenta, u níž se Kreml vynasnažil dostat redakční politiku pod kontrolu (podobně se ale již snaží také otevřeně diktovat personální politiku některým médiím v Norsku...), sotva publikovala Veretennikovův článek obviňující Lotyšsko z "anexe" Latgalska náhodou a zbůhdarma.

Hlavním sdělením Veretennikovova textu je špatně skrytý územní nárok vznášený vůči sousednímu suverénnímu státu, který Rusko v historii třikrát anektovalo.

Zda a jak na rozbíhající se protilotyšskou kampaň v Rusku vůbec zareaguje Evropská unie je ve hvězdách. NATO by však rozhodně mělo okamžitě reagovat vysláním posil do Pobaltí - a signalizovat Moskvě, že další propagandistické hry s "ruským světem" zahrnující tentokrát území svého členského státu nebude tolerovat.

Pokud důrazná reakce nepřijde, Moskva to může považovat de facto za zelenou svým nárokům.

0
Vytisknout
12903

Diskuse

Obsah vydání | 9. 1. 2018