Pokud budou USA pokračovat v demontáži globálního bezpečnostního režimu, měly by být podrobeny sankcím

Svět se ocitá na prahu neregulovaného jaderného klimatu

26. 5. 2020 / Daniel Veselý

Vždy mne fascinovalo, jak česká diplomacie cupuje nekalé aktivity nepřátelských velmocí, aniž by s toutéž vervou kritizovala kontroverzní činnost jejích nominálních spojenců. Říká se tomu reálpolitika, která je ve skutečnosti jen maně skrývaným pokrytectvím poskytujícím ideologickou munici nepříliš kritickým jedincům naivně hledajícím spásu u autoritářských zemí a velmocí, jež leží mimo západní civilizační okruh. Jde o jeden ze dvou extrémů. A propos: nejsme snad pevně zakotveni v západních politických a vojenských strukturách, které, ač tu nemusí být navždy, nám zaručují bezpečnost před uměle nafukovanou hrozbou „barbarských států“ Východu? Chceme-li však žít v bezpečném světě, měli bychom se snažit poukazovat na neblahé jevy, u nichž je alespoň teoretická šance dosáhnout pozitivních výsledků.

Pravdu mají ti, kdo tvrdí, že česká diplomacie může dosáhnout dílčích či větších změn pouze jako součást většího celku, v našem případě Evropské unie nebo NATO. Vyžaduje to ovšem trpělivost a kuráž, a nikoliv jen teatrální gesta. Dosud se čeští politikové a novináři zmohli maximálně tak na dštění síry na ruské trolly a „agenty-zabijáky“ či zákeřné čínské velvyslance a byznysmany – a to ponejvíce v digitálním prostoru.

Možná se ale blýská na lepší časy – poté, co dva bývalí ministři zahraničí a stávající šéf české diplomacie napsali pro deník Právo lehce kritický text pojednávající o plánované izraelské anexi třetiny Západního břehu. Ačkoli článek obsahuje nezbytná klišé o tzv. blízkovýchodním procesu (tento proces se kvůli neutuchající izraelské kolonizaci s entuziastickou americkou podporou nachází v komatózním stavu) a chybí v něm apel na uvalení sankcí na Izrael (desítky britských poslanců včetně členů Konzervativní strany požadují, aby byl Izrael podroben sankčnímu režimu, pokud k anexi dojde), jde o první nesmělou vlaštovku. Izrael se už dávno stal mezinárodním páriou beztrestně pošlapávajícím základní práva okupované populace, zatímco staronový premiér Benjamin Netanjahu je zdiskreditovaným defraudantem systematicky demolujícím zbytky právního státu. Avšak tato první vlaštovka moc daleko nedoletěla, neboť ministr vnitra Hamáček v pondělí na Twitteru českou veřejnost uklidnil, že „pozice ČR k Izraeli zůstává neměnná“, přičemž vláda hodlá ve sněmovně „podpořit usnesení, které znovu potvrdí naši politiku k IL jako našemu klíčovému partnerovi“.

Ministerstvo zahraničí se minulý týden připojilo ke společnému prohlášení Belgie, Finska, Francie, Německa, Itálie, Lucemburska, Nizozemska, Španělska a Švédska vyjadřujícímu lítost nad plánovaným odchodem USA ze Smlouvy o otevřeném nebi (tato dohoda, již ratifikovalo více než třicet států, zaručuje transparentnost průzkumných letů ve vzdušném prostoru účastnických zemí, a zvyšuje tak vzájemnou důvěru a bezpečnost). Přestože zmíněné státy uznávají výtku americké strany o porušování dohody ze strany Ruska, pravda je taková, že Spojené státy ji také porušují.

Nicméně v minulosti se vzájemné rozpory mezi USA a Ruskem řešily jednáním u společného stolu, a nikoliv jednostranným odstupováním od závazných mezinárodních dohod. A v některých případech obě strany sporu dokázaly nalézt společnou řeč. Kreml podle svých slov od Smlouvy o otevřeném nebi odstoupit nemíní. Ačkoli se generální tajemník NATO Jens Stoltenberg domnívá, že by rozhodnutí Washingtonu mohlo zvrátit „plné dodržování“ dohody ze strany Ruské federace, šanci na úspěch nevidí ani někteří z Trumpových spolupracovníků.

Trumpův Bílý dům v průběhu tří a půl let stihl vypovědět jadernou dohodu s Íránem (JCPOA) a Smlouvu o likvidaci raket středního a krátkého doletu (INF), již patrně porušovaly jak Rusko, tak USA. Nyní se chystá vystoupit ze Smlouvy o otevřeném nebi a v ohrožení je také poslední pilíř globálního bezpečnostního režimu Nová dohoda Start, která má vypršet v únoru a kterou chce Moskva zachovat. Tato dohoda, jak přiznávají i američtí bezpečnostní experti, funguje bez větších problémů. Nicméně americký prezident Donald Trump požaduje, aby se k ní připojil i Peking. To však nedává žádný smysl, protože Nová dohoda Start omezuje atomovou výbavu obou zemí na 1550 jaderných hlavic a 700 odpalovacích zařízení, zatímco Čína disponuje asi třemi stovkami atomových zbraní. A čínští představitelé se do rozhovorů s USA a Ruskem dvakrát nehrnou, jelikož požadují, aby arzenály obou jaderných velmocí byly nejdříve redukovány na stovky. Na to však Washington ani Kreml nikdy nepřistoupí.

A aby toho nebylo málo: Trumpova vláda diskutovala o možnosti, že by provedla první jadernou zkoušku od roku 1992. Bílý dům obvinil Moskvu a Peking z toho, že tajně provádějí testy jaderných zbraní, a porušují tak Smlouvu o úplném zákazu jaderných zkoušek (CTBT), nicméně pro svá tvrzení nepředložil pádné důkazy.

Věc se má asi tak: Trumpův Bílý dům, který se přímo vyžívá v demolici fungujících mezinárodních dohod, ostatním jaderným velmocem vzkazuje, aby taky mohutně zbrojily a testovaly smrtící jaderný arzenál. Pokud bude Donald Trump opět zvolen americkým prezidentem – což nelze úplně vyloučit – svět by se snadno, třeba vinou selhání systému včasného varování, mohl proměnit v jaderné kolbiště, kde nebude vítězů, jen poražených. Koronavirová krize by byla ve světle případné jaderné konfrontace mezi sekundárními atomovými mocnostmi – Indií a Pákistánem – příjemnou procházkou rozkvetlým sadem. Válka by totiž mohla připravit o život až 125 milionů lidí a následná jaderná zima, kdy by povážlivě klesla globální teplota a srážky, by způsobila masivní hladomor.

Takže evropská diplomacie by v rámci Evropské unie měla na Trumpovy Spojené státy vyvinout obrovský tlak, aby své rozpory s Ruskou federací a Čínou vyřešily u jednacího stolu a aby dospěly ke kýženému kompromisu. Nikdo soudný přece netouží po obnovení závodů ve zbrojení a absenci globálního bezpečnostního režimu. V opačném případě by EU měla zvážit uvalení sankcí na zemi, která představuje globální riziko číslo jedna.

 

0
Vytisknout
5487

Diskuse

Obsah vydání | 2. 6. 2020