27. 10. 2021
/
Uwe Ladwig
čas čtení
17 minut
Foto: Uwe Ladwig
Za oponu a zpět
Toto je začátek série epizod,
kterými chci čtenářům BL poskytnout určitý vhled do mých každodenních
zážitků západního Němce, který žil v v druhé polovině 60. a 70. let mezi
Hamburkem a Prahou, v době přísně střežených státních hranic. (UL)
Co předcházelo
V
roce 1951 jako Hamburčan jsem s otcem poprvé navštívil jeho rodiče,
kteří žili ve východním Berlíně. Bylo to po měnové reformě provedené
Západním Německem jako prostředek k oddělení Západního a Východního
Německa a v důsledku reakce na blokádu Berlína ruskou armádou. Tehdy – v
roce 1951 – existovaly SRN a NDR sotva dva roky, ale až v roce 1961
byla postavena zeď, která uzavírala Západní Berlín, a mezi oběma
německými státy ještě tehdy neexistoval žádný pás smrti. Bylo to před
povstáním východoberlínských dělníků (1953) a před oficiálním založením
Bundeswehru (1955) a východoněmecké Národní lidové armády (1956). Při
pozdějších návštěvách jsem jezdil přes přísně střežené nádraží v
Berlíně-Friedrichstrasse a dozvěděl jsem se o takzvaném "Paláci slz", o
hale odjezdů o tamním hraničním přechodu. Znal jsem tato místa
dostatečně dobře, když jsem v Hamburku v roce 1966 potkal jednu Češku...