Osvoboďte Juliana Assange: Snowden, Varoufakis, Corbyn a Tariq Ali promluvili před slyšením o vydání Assange do USA

27. 10. 2021

TARIQ ALI: Julian v podstatě odhalil takzvanou válku proti terorismu, která začala po 11. září, trvala 20 let, vedla k šesti válkám, milionům mrtvých, bilionům promrhaných peněz. To je jediná bilance této války. Nikde se nevykoupila ani nepřinesla nic dobrého, jak jsme se naposledy přesvědčili v Afghánistánu.

    Co tedy říkáme lidem, jako je Chelsea Manningová a Julian, který je hlavním terčem probíhajících právních a soudních brutalit, když odhalují věci, o nichž každý ví, že jsou pravdivé, protože některé z nich jsou zachycené na videu - Američané bombardují irácké rodiny, zcela nevinné - zcela nevinné - smějí se tomu a jsou nahráni, jak je zabíjejí? To je velký vtip. No, pro miliony lidí, kteří zemřeli v arabském světě od začátku této dvacetileté války, to velký vtip není. A Julian by měl být vlastně hrdinou. Není první. A jestli si oni myslí, že jeho potrestání tímto mstivým a trestajícím způsobem změní postoj lidí k tomu, aby vystupovali a říkali pravdu, tak se mýlí. ...

    Julian má smůlu, že se ho zmocnil právě tento stát a jeho různé aparáty, aby se zavděčil Spojeným státům americkým. Nikdy neměl být držen ve vězení na kauci. Neměl by být nyní ve vězení a čekat na soudní proces o vydání. Měl by být propuštěn. A doufám, že akty jako Belmarshský tribunál k tomu přispějí.

JEREMY CORBYN: Julian Assange zaplatil velmi vysokou cenu za své celoživotní odhodlání odhalovat pravdu. Proč? Je to proto, že má nějakou představu, že se odhalováním pravdy proslaví? Nebo je to něco mnohem silnějšího a morálnějšího, víra, že odhalováním pravdy můžete zachránit životy, zastavit války a zajistit řádné fungování demokracie tím, že všechny veřejné činitele, ať už zvolené, nebo nezvolené, poháníte k veřejné odpovědnosti?

    A proto je role Juliana Assange v tom všem tak důležitá. Jeho informace odhalily nepoctivost obklopující tvrzení o Iráku. Jeho informace odhalily nepoctivost pokračujícího zpravodajství o Iráku po roce 2003 se zatajenými informacemi o počtech lidí, kteří v Iráku zemřeli v důsledku "přátelské palby", ale také nebezpečí, které pro všechny novináře, pro každého, kdo věří ve svobodu slova, představuje koncept tzv. embedded journalist - reportéra, vyslaného do kasáren nebo kamkoli jinam, aby vytvářel zprávy, které se líbí armádě.

    Takže ti z nás, kteří chtějí žít v mírovém světě a nevěří, že opakování Iráku přinese něco jiného než ještě horší důsledky, než měl tento konlikt, jsou zde proto, že chtějí podpořit Juliana Assange v jeho statečnosti, kterou prokázal, a v ceně, kterou za tuto statečnost již zaplatil, když zajistil, aby se celý svět dozvěděl pravdu.

    YANIS VAROUFAKIS: Jeden mladý muž v Austrálii měl kdysi dávno, dávno předtím, než jsme se dozvěděli o WikiLeaks, nápad: nápad využít technologie Velkého bratra k vytvoření velkého digitálního druhu zrcadla, které by se otáčelo do tváře Velkého bratra, abychom mohli sledovat, jak nás sleduje - trochu jako když se otáčí zrcadlo do tváře Medúzy. Na této myšlence je založena organizace WikiLeaks.

    Vzpomínám si, jak jsem s Julianem strávil velmi dlouhou noc na ekvádorské ambasádě v Knightsbridge, když mě vyzval, abych mu pomohl rozluštit a přepsat rozhovor mezi úředníky Mezinárodního měnového fondu. Poté, co jsem v předchozím roce s těmito lidmi strávil velmi dlouhou dobu jednáním, byl poslech jejich záznamu, který Julian obstaral prostřednictvím WikiLeaks - prostřednictvím této slepé, digitální poštovní schránky, skvělým zážitkem. Bylo to tak osvobozující, protože jsem najednou na vlastní uši slyšel tytéž úředníky, kteří fakticky souhlasili se vším, co říkali lidé v Řecku, co jsme říkali my, co jsem jim říkal já.

   Samozřejmě, WikiLeaks vykonaly mnohem důležitější práci, než jen odhalit pravdu o tom, že Mezinárodní měnový fond věděl, že páchá zločiny proti řeckému lidu a dalším národům, v Latinské Americe a tak dále, a přitom je páchal dále. WikiLeaks a Julian, jak víme, byli pronásledováni za to, že světu, zejména liberálům, demokratům, toryům, sociálním demokratům, odhalili zločiny proti lidskosti, které páchali námi zvolení vůdci, naším jménem, za našimi zády. To je důvod, proč ho nyní pomalu zabíjejí.

   Poselstvím Belmarshova tribunálu tedy nesmí být jen podpora Juliana nebo výzva k jeho propuštění. Ne, my jsme tribunál. Zločince, kteří Juliana zabíjejí, soudíme v době, kdy spolu mluvíme, za zločiny proti lidskosti, nejen za zločin pomalé vraždy Juliana Assange. Jste zločinci a my vás budeme stíhat až na konec světa za zločiny, které pácháte po celém světě proti lidskosti, a zároveň pomalu vraždíte Juliana Assange a další whistleblowery, kteří vaše zločiny odhalují.

 EDWARD SNOWDEN: Děkuji mnohokrát. Je mi potěšením být s vámi. Je těžké tu být. Bylo vyprávěno tolik příběhů. Bylo tu tolik kritiky. Bylo tu tolik podvodů. A kam nás to přivedlo? Bylo to konstruktivní? Je to vítězství pro nás, pro stát, pro lidstvo, pro naše práva?

    Když jsem v roce 2013 vystoupil s odhaleními o masivním špehování NSA, řekl jsem, že důvod, proč jsem vystoupil, je ten, že máme právo vědět, co se s námi děje a co naším jménem dělají naše vlády. A když se podíváte na svět od té doby, zdá se, že tento trend se zrychluje. Máme ještě toto právo? Máme vůbec nějaká práva, když je nebráníme? No, dnes vidíme někoho, kdo se postavil na obranu tohoto práva, kdo toto právo agresivně obhajoval, a to za extrémní cenu. A je načase, abychom jeho práva bránili.

    Jsme svědky vraždy, která projde bez komentáře. A chci říci, že je pro mě těžké pochopit podívanou na tisk  "vyspělého světa", který s plným vědomím napomáhá zločinu nejen proti tomuto člověku, ale i proti našemu veřejnému zájmu. Nicméně v této chvíli to vidíme všichni. Všichni to cítíme.

    Všude, kam se podíváme, od Afghánistánu po ekonomiku, od pandemie po všudypřítomný dohled, se zjevné stalo nevyslovitelným. A nevyslovitelným se to stalo proto, že pravda o našich poměrech by mohla být brána jako důkaz při obhajobě jednání těch, kteří jsou v nemilosti. A v očích amerického státu málokdo představuje tuto třídu, větší objekt nenávisti, než osoba Juliana Assange. Byl obviněn jako politický zločinec - což docela dobře chápu, ale byl obviněn jako nejčistší druh politického zločince, protože se dopustil přestupku tím, že si vybral špatnou stranu.

    Obvinění jsou naprosto nepřikrášlenou právní fikcí. Říká se nám, abychom věřili, že stát má tyto pravomoci nad tím, co se smí říkat a co se nesmí říkat, co se smí a nesmí říkat. Ale co se stane, když to dovolíme? Kam to povede? Co jsme my? Lze o nás říci, že jsme svobodní, když i naše moc vyjadřovat se, chápat fakta našeho světa, může být ohrožena a my se díváme skrze závoj na to, co by mohla být ta fakta, ale není nám dovoleno si je osvojit?

    Julian Assange se s tím nesmířil. A obvinění proti němu se redukuje na obvinění ze spáchání trestného činu žurnalistiky prvního stupně, což znamená, když se na to podíváme aplikovaně jinde, stejný druh zveřejnění utajovaných materiálů, jaký vidíme v New York Times nebo Washington Post, umocněný spiknutím za účelem dosažení téhož, je prostě odhalení nepohodlné pravdy. Něco však Juliana Assange odlišuje od největších novinářů naší doby, a to je jeho nezávislost. Julian Assange není člověk, který si nechá jen tak lehce říct ne.

    Vzpomínám si na případ z roku 2013, kdy jsem odhalil důkazy o masovém špehování NSA, které vláda mé země zkonstruovala; aparát masového sledování, celý systém, který se rozprostíral po celém světě a na němž se podílely Austrálie, Nový Zéland, Kanada a samozřejmě Spojené království. A když noviny všech těchto zemí začaly tyto věci zveřejňovat, mezi noviny, které měly archivované materiály původně k dispozici, patřil i The Guardian, který sídlil ve Spojeném království, a stále sídlí. A vzpomínám si, že jsem četl článek - samozřejmě jsem u toho nebyl osobně, mám to z druhé ruky - kdo ví, na co se můžeme spolehnout, na stav žurnalistiky, jaký je dnes? Obrátil se na něj britský stát, který řekl: "Dobře, dobře, užili jste si své. Už jste toho udělali dost. Teď je čas přestat." A z Guardianu museli poslat své archivní materiály do Spojených států, do partnerské publikace, protože už nevěřili, že je bezpečné pokračovat v jejich vydávání. A měli pravdu. Agenti britského státu se vydali do deníku Guardian. Zničili jejich přenosné počítače. Mají to všechno natočené, jak přikládají úhlové brusky k počítačovým čipům a snaží se vymazat jakoukoli stopu po tom, že tyto příběhy byly napsány v prostředí redakce.

    Juliana to neodradilo a nikdy neodradí. Když proti člověku provedete takovou úroveň sledování, jaká byla zjevně prováděna a je prováděna i dnes proti Julianu Assangeovi, pochopíte alespoň něco o jeho charakteru. Pochopíte, kde je bod zlomu. Víte, co bude třeba udělat, aby se ohnul. A on se neohnul. Zlomí se dřív, než se zlomí. Důsledně a nepřetržitě se odvažuje říkat nevyslovitelné, tváří v tvář opozici, tváří v tvář moci. A to je pozoruhodná a vzácná věc. To je důvod, proč dnes Julian Assange sedí ve vězení.

    Kdybyste milovali pravdu, jako to myslím má každý z vás - neposlouchali byste to, nedívali byste se na to, neúčastnili byste se toho, nezajímalo by vás to, pokud by vám něco ve vás neříkalo, že se tu děje něco důležitého. A pokud vás zajímá, co si myslím, tak ano, jste zločinec stejné kategorie jako Julian Assange. To, co vás v očích státu odlišuje, co vás od něj odděluje, to je pouze míra zločinosti. Sdílíme stejnou vinu. Každý z nás se podílí na zločinu. A jsme neobviněnými spolupachateli v jeho snaze vztyčit lucernu v síni moci.

 

 

Celý článek v angličtině ZDE