Proč si Čína přeje, aby vyhrál Trump

10. 7. 2020

Další čtyři roky by mohly představovat neodolatelné příležitosti pro Peking, aby rozšířil svůj vliv ve Východní Asii a ve světě, upozorňuje Michael Schuman.

Tak jako všichni ostatní po celé zemi i ve světě zřejmě čínští lídři sledují hašteřivou prezidentskou kampaň ve Spojených státech a napjatě přemýšlejí, co pro ně znamená. Po čtyřletém vzájemném překřikování s Donaldem Trumpem by Číňané měli počítat měsíce, dny a minuty zbývající do listopadových voleb, v naději, že Bílý dům převezme (poddajnější) Demokrat, že? Nepochybně přesně tomu věří Trump. Číňané, tvítuje, "si zoufale přejí, aby Ospalý Joe Biden vyhrál prezidentské klání naplněné nevolí a spory, aby mohli pokračovat v párání Spojených států, jak to dělali po dekády, než jsem přišel já!"

To však nutně není pravda. Z pohledu Pekingu i když prezident Demokrat může obnovit předvídatelnější formu americké diplomacie, nemusí to nejlépe posloužit čínským zájmům. Ve skutečnosti další čtyři roky s Trumpem - ačkoliv zřejmě naplněné nevolí a spory - mohou pro Čínu znamenat neodolatelné příležitosti k rozšíření vlivu ve Východní Asii i ve světě.

Samozřejmě, nemůžeme s jistotou vědět, jaký výsledek preferují nejvyšší čínské kádry, nebo jestli se vůbec navzájem shodují. Žádný z kandidátů by neměl očekávat podporu listu People's Daily. Přesto ale existují náznaky. Ve vysoce neobvyklém komentáři bývalý čínský obchodní vyjednávač Lung Jung-tchu údajně řekl koncem minulého roku na konferenci v Šen-čenu: "Přejeme si, aby byl Trump znovuzvolen; byli bychom vděčni, kdyby se to stalo." Prezidentovy tvíty jsou podle něj snadno srozumitelné, takže představuje "nejlepší možnost jako oponent pro jednání". V květnu Chu Si-ťin, známý redaktor komunistické strany, který řídí list Global Times, tvítoval Trumpovi, že Číňané "si přejí vaše znovuzvolení, protože můžete udělat Ameriku výstřední a tudíž ve světě nenáviděnou. Pomáháte v Číně prosazovat jednotu." Chu dodal, že "čínští uživatelé internetu vás nazývají 'Ťien-kuo', což znamená 'pomocník při výstavbě Číny'". Lung a Chu možná nehovoří za pekingské vedení, ale žádný čínský představitel nebo postava státních médií by neriskovaly takové veřejné prohlášení, pokud by jejich názory byly ve vnitřním mocenském kruhu tabu.

Co z toho plyne? Mnozí Američané chybně věří, že Trump je první prezident, který se Číně postavil. Koneckonců jeho administrativa uvalila cla na čínský export, sankcionovala některé z nejdůležitějších čínských společností a představitelů a tlačila na Peking, aby v obchodě hrál fér - a Číňané že si přejí pokračovat? Jistě, Peking by se mnohem raději vyhnul nákladnému obchodnímu sporu se svým největším zákazníkem. Ale Trump možná do srdcí špičkových pekingských kádrů nevehnal až tolik strachu, kolik byste očekávali.

"Má určité instinkty, které se Číně nelíbí, ale má instinkty, které jsou Číně doopravdy fuk," říká Min-sin Pchej, specialista na čínskou politiku při Claremont McKenna College. "Opravdu nepovažuje Čínu za ideologického protivníka. Trumpa lze přesvědčit, pokud je cena správná."

Pro Čínu je tohle klíčové. Ačkoliv Trump někdy jednal ohledně politických a lidskoprávních témat, vůči nimž je Peking silně citlivý - naposledy podepsal zákon uvalující sankce za špatné zacházení čínské vlády s menšinovými Ujgury - on osobně často vypadal neinteresovaně, dokonce i pohrdavě. Bývalý Trumpův národněbezpečnostní poradce John Bolton v nové knize tvrdí, že Trump řekl čínskému prezidentu Si Ťin-pchingovi během obědu v Ósace, že vazební tábory budované kvůli kontrole ujgurské komunity jsou správná věc. Trump také nedávno připustil, že odložil sankce proti představitelům zapojeným do budování táborů, aby usnadnil jednání o své vytoužené obchodní dohodě s Čínou.

Trump prokázal podobnou dvojznačnost ohledně sílícího potlačování prodemokratických demonstrantů v Hongkongu. Prezident slíbil tvrdé tresty za poslední kroky Pekingu - uvalení zákona o národní bezpečnosti zaměřeného na zničení zbývajících odpůrců - a jeho ministr zahraničí Mike Pompeo učinil bojovná prohlášení a vyslovil hrozby. Ale Trumpova oddanost kauze Hongkongu často vypadá vlažně. Vloni, když ulicemi města pochodovaly miliony lidí, se vyhnul jejich podpoře. V jednu chvíli dokonce zopakoval propagandu komunistické strany, když označil protesty za "nepokoje" a čistě čínskou záležitost. "To je mezi Hongkongem a je to mezi Čínou, protože Hongkong je součástí Číny," prohlásil vloni v srpnu.

Z pohledu Číny není Trump ani tak považován za tvrdšího než ostatní američtí prezidenti, jako za jiného. Předchozí prezidenti se snažili vyvíjet na Čínu tlak v rámci pravidel současného globálního řádu; Trump preferuje jednat mimo tento systém. Například jeho předchůdci se obrátili na Světovou obchodní organizaci, aby řešili neférové čínské obchodní praktiky, přičemž mezi roky 2004-2017 podali 21 stížností (a často uspěli). Trumpova administrativa otevřeně zpochybňující WTO podala stížnosti pouze dvě, z nichž jedna byla reakcí na čínskou odvetu za Trumpova vlastní cla. Zatímco předchozí prezidenti se snažili zvítězit nad jinými mocnostmi, zejména v Evropě a Východní Asii, s podobným zájmem přinutit Čínu, aby hrála podle pravidel, Trumpův Bílý dům se natolik odcizil Evropské unii, kritizoval NATO a zahájil osobní útoky na některé z nejvlivnějších západních lídrů. Mezitím v Asii odstoupil od Transpacifického partnerství, paktu zaměřeného na upevnění amerických svazků se spojenci.

V tomto smyslu prezident s "normálnější" americkou zahraniční politikou - při níž Washington úzce spolupracuje se svými přáteli a staví se za mezinárodní normy a instituce - není pro Čínu dobrý. Nominant Demokratické strany Joe Biden již slíbil vytvořit koalici zemí zaměřenou na izolaci a konfrontování Číny. "Když se spojíme s blízkými demokraciemi, naše síla se více jak zdvojnásobí," tvrdil Biden. "Čína si nemůže dovolit ignorovat více než polovinu globální ekonomiky." To, a nikoliv Trump, představuje čínskou noční můru.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
2229

Diskuse

Obsah vydání | 14. 7. 2020