Divoká svině, čili O empatii

27. 8. 2021 / Karel Dolejší

čas čtení 2 minuty

V národní přírodní rezervaci Voděradské bučiny probíhá odchyt divočáků za účelem monitoringu afrického moru prasat. Jedna z fotopastí nicméně zachytila bachyni, jak posunutím klády otevřela odchytové zařízení a vypustila lapené divočáky na svobodu.


Vědci rozebírající záznam konstatují, že si bachyně při otvírání odchytového zařízení počínala chytře a prokázala, že je schopna vcítit se do lapených příslušníků vlastního druhu a pomoci jim dostat se z bezvýchodné situace.

To je ovšem víc, než jsme mohli očekávat od Donalda Trumpa, který nechal rozdělit rodiny uprchlíků chycené na hranici a jejich nezletilé děti zavírat do klecí. Ale je to také výrazně více, než co ukázal nekonečně tvrdohlavý Joe Biden, jemuž je zjevně zcela jedno, kolik tisíc lidí bude kvůli jeho idiotskému rozhodnutí, na němž zuby nehty trvá a ještě je dalšími dílčími rozhodnutími zhoršuje, v Afghánistánu po 31. srpnu zcela zbytečně vězněno, mučeno a případně zabito.

Už od antické tradice, přinejmenším někdy od Ovidiových Proměn, si evropské lidstvo pěstuje iluzi "přirozené nadřazenosti" člověka nad zvířaty. Stále více vědeckých poznatků ale takový druhový šovinismus vyvrací. Hranice mezi člověkem a zvířetem je mnohem rozmazanější, než jsme si kdy mysleli. Člověk je stále ještě zvíře, jen "instinktivně nedovybavená bytost" (Arnold Gehlen), která si toho o sobě příliš myslí.

Slovo "bestialita" jsme zřejmě dosud používali velmi zavádějícím způsobem, poněvadž zvířata se rozhodně nechovají o nic "bestiálněji" než lidé.

Občas dokonce jednají výrazně méně "bestiálně" - když i obyčejná divoká svině dokáže v postoji k pomoci příslušníkům vlastního druhu zahanbit špičkové politiky světové velmoci.

Ale ani tím ovšem věc nekončí... Lidé například celá staletí chybně věřili, že se případná pomoc zvířat, snad s výjimkou psů, omezuje na příslušníky vlastního druhu.

0
Vytisknout
9954

Diskuse

Obsah vydání | 31. 8. 2021