Může NATO přežít afghánský debakl?

25. 8. 2021

Počátkem května evropské země čekaly na odpověď amerického prezidenta Joea Bidena, zda se bude držet časového plánu stahování z Afghánistánu stanoveného předchůdcem. Tehdy se ministři zahraničí EU setkali v Bruselu, aby diskutovali o situaci. Ze zápisu je zřejmé, že šťastní nebyli, napsal Dave Keating.

Existoval konsensus ohledně potřeby železné garance Talibánu ohledně závazku dodržovat příměří a politické řešení - ještě předtím, než dojde ke stažení vojáků. Ministři prohlásili, že důsledky nepřipraveného stahování by byly v Evropě pociťovány více než ve Spojených státech, představovaly by "přímou hrozbu klíčovým evropským bezpečnostním zájmům" a "spustili příliv masové migrace do Evropy".

Přesto se Evropané cítili zcela bezmocní. Za kanálem La Manche britští politici, kteří po brexitu už nemají své místo v evropské radě ministrů, soukromě vyjadřovali stejné obavy jako evropské protějšky, ale také byli bezmocní. Takže k jaké akci se rozhodly Brusel a Londýn s ohledem na tato vážná znepokojení? K žádné. Prostě čekaly, až jim prezident Biden sdělí, co budou dělat.

(Kdyby toto obvinění z naprosté pasivity bylo pravdivé, Británie, Turecko a další země by se nesnažily zorganizovat pokračování afghánské mise bez Američanů - pozn. KD.)

Dvakrát poprvé

Afghánská mise znamená pro NATO dvě novinky: Poprvé některá země aktivovala čl. 5 ohledně závazku ke vzájemné obraně - a o dvacet let později NATO poprvé prohrálo válku. Když v roce 2001 americký prezident Bush aktivoval čl. 5 kvůli teroristickým útokům, bylo to právně pochybné, protože útok na USA provedla teroristická organizace se základnou v Afghánistánu spíše než afghánská vláda samotná. Ale rozkaz byl bez pochyb vykonán, dokonce i tehdejším francouzským prezidentem Jacquesem Chiracem. Jak tvrdí současný francouzský prezident, tehdy panovalo přesvědčení, že al-Kájda představuje hrozbu i pro Francii a je třeba ji zničit.

Al-Kájda byla v zásadě zničena během pouhého měsíce. (Talibán, radikální Hakkáního síť - kde začínal jako dobrovolník Usáma bin Ládin - nyní pověřená zajišťováním bezpečnosti v Kábulu i al-Kájda mají společnou historii. Všechny tři zmíněné organizace přežily intervenci NATO, přesně jak plánovaly, z velké části díky pomoci Pákistánu - a existují do dnešních dnů. Podle expertů na terorismus se po nedávném otevření afghánských věznic Talibánem během pár týdnů operační kapacita al-Kájdy v regionu přinejmenším zdvojnásobila - pozn. KD.)

Ale místo aby misi ukončila, Bushova administrativa plná neokonzervativců rozhodla změnit cíl. Byly vytvořeny síly nazvané International Security Assistance Force a členové NATO spolu s novou afghánskou vládou bojovali proti povstání Talibánu. Prezidenti Biden a Macron tvrdili, že cílem mise nikdy nebylo "budování národa", ale to představuje prvotřídní historický revizionismus.

Ve zpětném pohledu zaráží, že evropští členové bez otázek podstoupili toto "dotvarování mise" ze strany Bushovy administrativy. A o dvacet let později se stejní členové NATO cítili bezmocní a opět následovali amerického prezidenta při neuspořádaném stahování.

Evropské trauma

Výsledný obraz zoufalých lidí visících na evakuujících amerických vojenských letadlech a padajících z oblohy byl ještě horší než záběry z pádu Saigonu v roce 1975. Ale důsledky mohou být ještě mnohem horší. Vietnam byla americká válka demoralizující jeden národ. Afghánistán je misí NATO a její selhání demoralizuje dva kontinenty. Nejen že USA opustily Afghánce, s nimiž spolupracovaly v posledních dvou dekádách, ale také nechaly ve štychu evropské země, které se snaží evakuovat své občany a ty, kdo s nimi spolupracovali. Po Trumpovi a po této zkušenosti zbývá z evropské důvěry k Washingtonu jen málo. Jak může NATO, které je v zásadě americkým vojenským protektorátem nad Evropou, jež spoléhá jen na důvěru, za těchto podmínek přežít ve stávající formě?

"Toto je největší debakl, jaký NATO utrpělo od svého založení," prohlásil Armin Laschet, lídr středopravicové CDU, který má po záříjových volbách nahradit Merkelovou v kancléřském křesle. "Po této záchranné misi budeme hovořit o příčinách a vyvozených důsledcích - provedeme v Německu analýzu chyb bez jakýchkoliv tabu, s našimi spojenci a mezinárodním společenstvím," řekl Laschet.

Evropští členové NATO zažili samozřejmě v minulosti ještě jedno ponížení, během rozpadu Jugoslávie v 90. letech. Rozdíl zde nicméně spočívá v tom, že po původních evropský selháních byly tyto války nakonec NATO "vyhrány", když na pomoc přispěchaly USA. V tomto smyslu NATO zafungovalo jako to, čím je - americký vojenský protektorát v Evropě. Selhání v Afghánistánu však představuje mnohem větší výzvu, protože NATO zde nezafungovalo ani jako aliance, ani jako protektorát. Amerika prohrála válku a stáhla sebou do porážky ostatní členy NATO.

Podrobnosti v angličtině: ZDE