Proč jsem pro zavedení povinného očkování proti covidu

10. 11. 2021 / Daniel Veselý

čas čtení 7 minut

Ilustrace: Jáchym Bohumil Kartous

Když jsem se na začátku listopadu vracel do Čech ze svého útočiště v polských Běščadech, projížděl jsem Medzilaborcemi. Celý okres byl zrovna zařazen do kategorie tzv. černých okresů, kde je vysoká nálož viru v populaci. Obchody a podniky, vyjma na černo otevřené nádražní putyky, byly zavřené. Mezitím příkladně v Bratislavě prakticky neplatily žádné restrikce. A důvod? Nízká proočkovanost v okrese Medzilaborce a relativně vysoká v Bratislavě. Ano, není to věru raketová věda, jak dokládá příznivá epidemiologická situace v Portugalsku a skandinávských zemích; očkování je sice nedokonalou, avšak velice účinnou zbraní, aby se epidemie nevymkla kontrole a aby se zdravotnický systém opět nedostal na hranu kolapsu. A tristní situace v zemích s nízkou proočkovaností, kupříkladu v Bulharsku, Rumunsku, na Ukrajině či v Rusku, tuto souvislost jenom potvrzuje.

Ve skutečnosti stojí v cestě k efektivnímu boji s patogenem dvě zásadní překážky: Za prvé je to přetrvávající vakcinační apartheid, jemuž přejí velké farmaceutické korporace (a zde je na místě ostrá kritika jejich cynické benevolence tváří v tvář zbytečnému umírání v zemích s nízkými příjmy), a státy jako Velká Británie a Německo, jež ve Světové obchodní organizaci (WTO) blokují dočasné zastavení patentových práv k vakcínám proti novému koronaviru a souvisejícím technologiím. Takže ano, v souvislosti s pandemií existuje spiknutí „Big Pharma“, nicméně to je namířeno proti globálnímu Jihu, jemuž odpírá přístup k vakcínám i možnost vyrábět levnější generika. Je samozřejmě pravda, že farmaceutičtí giganti si díky pandemii přijdou na obrovské zisky, do nichž by jim dočasné zastavení duševního vlastnictví hodilo parádní vidle. A tyto zisky budou ještě vyšší, než se původně předpokládalo. Jejich hamižnost zapříčinila předčasnou smrt statisíců lidí, což však už nikoho v tomto nihilistickém světě nepobuřuje. Jenže to není žádný důkaz toho, že očkování jehož výzkum byl v naprosto drtivé míře financován z veřejných zdrojů je škodlivé, ba právě naopak.

Za druhé je to iracionální odpor části společnosti v zemích globálního Severu k proticovidové vakcinaci. Výzkumníci z časopisu The Bulletin of the Atomic Scientists definují tři trvalé globální hrozby – klimatickou krizi, hrozbu jaderného konfliktu (o tom se pro jistotu vůbec neinformuje) a "disruptivní technologie".  Třetí hrozba se názorně manifestuje na iracionálním přístupu konspirace vyznávajících antivaxerů, kteří v bohatších zemích dělají vše pro to, aby pandemie neskončila. Má to samozřejmě hlubší příčiny, které bezesporu formovala neoliberální zkušenost posledních třiceti let, kdy nám bylo neustále vtloukáno do hlavy, že zájmy jednotlivce stojí nad zájmy společnosti a že je vše zapotřebí ponechat libovůli trhu, neboť svoboda je dělat si, co se mi zamane, hlavně když to sype. Zeštíhlený stát měl stát mlčky v koutě a nemontovat se do realizace neoliberální věrouky. Ne nadarmo u nás anticovidový „disent“ symbolizuje i přední proponent „trhu bez přívlastků" Václav Klaus starší. Výsledkem je hluboká nedůvěra značné části společnosti v oficiální instituce, v politiku, média, vědu a inteligenci, tedy "čtyři kouty lží", jak je definoval proslulý protrumpovský dezinformátor Rush Limbaugh. Těmto "manipulacím" může učinit přítrž "zdravý rozum", který komplexitu zásadně se měnícího světa ani intenzivní nápor informačního smogu nepobírá, a proto se uchyluje k jednoduchému symbolismu, potažmo jednoduchým řešením. Jsou jasně vymezeny kategorie dobra a zla, ovšem nic mezi tím. 

Dějiny ukazují, že fenomén očkování čelil dezinformacím od samotného začátku. Už koncem 18. století, kdy začala být aplikována vakcína proti neštovicím, se šířily nesmysly, jako že tato vakcína z vás udělá krávu. Řada rozumnějších bagatelizátorů covidu přitom uznává nesmírný přínos očkování při potírání obrny, neštovic, tyfu, záškrtu, černého kašle apod., ale s "experimentální" vakcínou proti covidu, kterou si už nechaly aplikovat miliardy lidí, aniž by umírali či hromadně trpěli vedlejšími účinky, nechtějí mít nic do činění.

Já jednoduše nechápu myšlenkové pochody sveřepých odmítačů očkování, když je to jednoznačně účinný nástroj k regulaci viru; nikoliv magická stříbrná kulka, ale aspoň něco. Proč se mnohem více obávají vakcíny než viru, který si podle různých odhadů ve skutečnosti vyžádal 10, 16 nebo až 18 a půl milionu životů, nehledě na miliony dalších případů dlouhého covidu? Co nabízejí oni? Zrušení veškerých opatření a neustálé promořování? Ale vždyť tyto pokusy už tu byly. Vzpomínáte si ještě na brazilský Manaus? Nadto tato strategie poskytuje viru příznivé klima pro vytváření dalších mutací s destruktivním potenciálem, které mohou ještě více snížit účinnost vakcín.

Je zavedení povinného očkování proti covidu příliš drastickým zásahem do osobních svobod, jak mnozí tvrdí? Bidenova vláda nedávno přišla s návrhem povinného očkování v podnicích, kde pracuje alespoň sto zaměstnanců. Odvolací soud však dal na republikánské politiky, soukromé firmy a náboženské lídry a Bidenův plán dočasně zablokoval. Je nutno zdůraznit, že program povinné vakcinace zahrnuje také alternativu pravidelného testování, které by si ovšem neočkovaní museli platit ze svého. Pokud je toto vážným ohrožením jejich občanských svobod, jak k tomu pak přijdou ti, kdo pro sebe a společnost něco udělali, a nechali se očkovat, aby zbytečně neplýtvali zdravotnickými silami ani nákladnými léčebnými procedurami? Nezodpovědné chování některých zavilých anticovidových „disidentů“ je přece taky ohrožuje, takže čí svoboda je tu více okleštěna, když už o ní neustále hovoří jako o nejvyšší hodnotě?

Jestliže zažíváme katastrofu veřejného zdraví, nemůžeme se soudnou myslí protiepidemická opatření považovat za brutální omezování osobní svobody nebo dokonce za fašismus; každý se musí nějakým způsobem omezit či přizpůsobit, abychom nemuseli živořit v neustálých obavách z lockdownů a náporu ve zdravotnictví a plácat se v tom bůhvíjak dlouho. Prakticky mizivé restrikce v Portugalsku a skandinávských zemích jsou jednoznačným důkazem toho, že tudy vede cesta; když to ovšem jde dobrovolně. Lidé v těchto zemích také očividně neskáčou na špek dezinformacím, klíčové je proto efektivní školství a systém vzdělávání. Chápu, že kdyby v českém prostředí přišla česká vláda s obměnou Bidenova plánu, tvrdě by narazila. Problematické by bylo i zavedení povinného očkování (zahrnující alternativu v podobě pravidelného testování za své) alespoň v „esenciálních provozech“ – ve zdravotnictví, pečovatelských službách, školství, policejních a požárních sborech, potravinářství apod. – jenže jak jinak se z toho vyhrabat?

 

 

2
Vytisknout
13147

Diskuse

Obsah vydání | 16. 11. 2021