Rakouská politika za Kurze byla podobně zkorumpovaná jako jinde ve střední Evropě

15. 11. 2021

čas čtení 13 minut

Přepis Rozhovoru Britských listů č. 441.

Albín Sybera: Marcusi, vítejte. Než se vás zeptám, co se vlastně děje a co vedlo k pádu Sebastiana Kurze, můžete nám stručně říci, kde stál politicky?


Marcus How: Sebastian Kurz je v mnoha ohledech postava, která není ideologická. Přinejmenším se během své kariéry vydal na politickou cestu, takže začal na liberálně konzervativním křídle své strany, lidovců, FLP, a postupem času si vybudoval osobní profil. Byl mladý. Viděl, že je potřeba změnit to, co považoval za starou, unavenou stranu, která v politice upadala. A vytvořil si svůj osobní profil, mluvil o problémech, jako je migrace a integrace, v té době to byl umírněnější diskurz, ale v důsledku azylové krize v roce 2015 začala hodně sílit krajně pravicová Strana svobody a ti se svým populistickým programem připravovali na vládu. Kurz zde viděl příležitost posunout se doprava a posunem doprava musel zlikvidovat velkou koalici, kterou v té době měla Lidová strana se sociálními demokraty. Kterou vedl umírněný centrista. A Kurz se v podstatě spiků a svrhl šéfa své strany a převzal moc a prezentoval se veřejnosti se jako Nová naděje, která se chystala posunout stranu v některých otázkách doprava, a přitom zůstat ukotvena v establishmentu. V důsledku toho se dotkl široké škály témat, z nichž některá jsou svou povahou liberální, ale některá spíše mainstreamová, více v rámci evropského establishmentového mainstreamu.

 

Albín Sybera: To je velmi zajímavé. Kam byste ho zařadil z hlediska řekněme illiberálního populisty v zemích skupiny V4? Ve vztahu k Polsku, Maďarsku, ale také vzhledem k tomu, že oslovujeme české publikum, i ve vztahu k České republice, protože cítím určité podobnosti s odcházejícím premiérem České republiky, který je také velmi často popisován jako politik bez jakéhokoli ideologie, řekněme.

Marcus How: Mezi Kurzem a jeho protějšky ve V4 je velmi mnoho podobností, ale myslím si, že nakonec Kurz nezašel tak daleko, částečně proto, že byl omezován institucemi, částečně, možná proto, že nechtěl. Ale možná mu v tomto bodě musíme dát výhodu pochybnosti, ale tam, kde jsou podobnosti, existují v řadě bodů, z nichž první je populistická platforma. Kurz populismu používá jako způsob jak mobilizovat hlasy. Ale ve skutečnosti to není ideologicky motivovaný populismus. Je to oportunistické. Abychom byli ve volbách konkurenceschopní.

Dalším bodem je, že vytvořil, což v jeho straně, v tehdejší Lidové straně, bylo velmi nové, velmi centralizovanou formu šíření zpráv, kontrolu zpráv, jak tomu říkali. Šlo o opakované šíření zpráv, které znovu a znovu opakují stejná populistická témata. A toto fungovalo prostřednictvím koalice zájmů, která zahrnovala klíčové bulvární tiskové agentury, které byly různými způsoby kooptovány. Takže to je další důležitá část.

Také zavedli jednostranný, takzvaný většinový způsob vládnutí, což ale nutně neznamená, že měli většinu. Prostě se chovali, jako by měli většinu a předstírali, že je voliči podporují. Toho pak využívali k tomu, abyste se, jestliže ne vyloženě zmocnili státních institucí, v každém případě, abyste jejich charakter ovlivinili. Kromě toho Sebastian Kurz, což bylo v rakouské politické historii neobvyklé, nebral vůbec vážně parlament. Parlament pro něj nebyl ani tak diskusním fórem, jako spíše prodloužením vlády. V jistém smyslu tedy došlo k rozostření hranic mezi vládou a státem a vnímáním sebe sama jako jeho součásti.

Albín Sybera: To mi také přijde velmi zajímavé. Zmínil jste to také, myslím, v jednom z vašich vláken na Twitteru, kde popisujete populismus jako techniku ​​odvádění pozornosti od důležitých témat, a myslel jsem si, že to bude další zajímavý aspekt, v němž vidím řadu paralel k různým projevům populistické politiky v celém regionu. A přemýšlel jsem, zda je tohle něco, co Sebastian Kurz záměrně využíval, řekněme, nebo měl, jak jste také zmínil, spíše oportunistický přístup?

Marcus How: Myslím, že to bylo tak trochu obojího. Chci říct, jedna věc, kterou dělal, bylo to, že kdykoli měl Kurz doma problémy, víte, například v posledních šesti měsících nebo i před více než půl rokem, vznikl problém s vyšetřováním korupce lidí kolem Kurze. A kdykoli došlo k eskalaci této situace, Kurz velmi často odjel do zahraničí a vytvořil v zahraničí nějaké drama, takže například odjel do Izraele s dánským premiérem, aby uprostřed pandemie projednali otevření centra pro vývoj vakcín v Rakousku. A pak jsme měli problém s distribucí vakcín a Kurz kolem toho dělal velký povyk na evropské scéně. Nebylo to k ničemu, ale bylo to užitečné odvádění pozornosti od problémů doma. Pak tu byl také navrhovaný nákup vakcín Sputnik z kterého taky nic nebylo, a Kurz provedl mnoho takových reklamních eskapád, které jsou formou taktiky. Takže Kurz je velmi dobrý taktik a taktiku uplatňuje především prostřednictvím komunikace. Chybí mu ale strategie, která by skutečně řešila například dlouhodobý dopad pandemie na ekonomiku a co to znamená pro zaměstnanost. Co to znamená pro rozpočet země, kdo pandemii zaplatí, a to jsou otázky, které Kurz ve skutečnosti neřešil a jen se celou dobu zabýval různými reklamními eskapádami, aby si u voličů upevnil svou popularitu.

Albín Sybera: Používal Kurz tuto taktiku také k tomu, aby odvedl pozornost od svých kontroverzních kroků, když došlo na politické jmenování lidí v byznysu?

Marcus How: To podezření existuje. Situace s Kurzem je to, že jde ovyšetřování korupce v jeho nejužším kruhu a v jeho první koalici, kterou vedl s krajně pravicovou Stranou svobody, kdy se ve skutečnosti pokoušeli zlikvidovat politický systém, aby z politiky vyloučili sociální demokraty. Sociální demokraté byli po mnoho desetiletí kvazi institucionální přítomností a jedním z Kurzových cílů bylo vyloučit je z politiky.

V rámci toho máte různé státní nebo polostátní podniky v Rakousku a Kurz spolu s Strana svobody v té době dávali funkce v těchto podnicích svým stoupencům, a jak jsme viděli při vyšetřování, v některých případech šlo o politické jmenování lidí, kteří pro tyto role neměli kvalifikaci. Jedním z podezření ve vyšetřování je, že členové že ministři byli systematicky podpláceni hazardním průmyslem v Rakousku, což je monopol, ale za ním stojí soukromé zájmy. A pak tu byl také problém s médii a v důsledku toho kupování si mediálních magnátů za to, že se v médiích vládě dostane příznivých článků, a vláda tak bude schopna ovlivňovat veřejný diskurs. A pak měl také Kurz kolem sebe takovou síť obchodních zájmů, která zahrnovala různé oligarchy. Byli to rakouští oligarchové, nebo alespoň velmi bohatí lidé. Někteří z nich byli staří hráči, někteří z nich byli novější, a je otázkou, do jaké míry mohlo v těchto kruzích dojít k trestným činům. To, co nyní vidíme, je s ohledem na obchodní zájmy Kurzova systému pouze špičkou ledovce.

Albín Sybera: Když vás poslouchám, zdá se mi, že se vynořuje další paralela, kterou bych vyzdvihl a kterou bych popsal jako politickou likvidaci sociální demokracie v regionu. Souhlasíte se mnou, nebo si myslíte, že je to jen výsledek konkurenčního boje v politice?

Marcus How: Je to určitě tak a je docela dobře zdokumentováno, že Kurz měl opravdu už dost velkých koalic se sociálními demokraty a myslel si, že Lidová strana musí s ním ve vedení začít znovu. Pokud měl strategii, dlouhodobou vizi, chtěl v podstatě vyloučit sociální demokraty z politického systému a byl připraven vstoupit do koalice s kteroukoli stranou, kterou potřeboval, aby si zajistil většinu. Začalo to u krajně pravicové Strany svobody a později se přesunul k zeleným.

Myslím, že Kurz sociálním demokratům nedůvěřuje a tato nedůvěra je v rakouské politice poměrně hluboce zakořeněna, protože Lidová strana a sociální demokraté ve 20. a 30. letech byli úhlavními nepřáteli. To pak vedlo k totalitě. Po druhé světové válce potřebovali spolupracovat, aby zajistili životaschopnost rakouského státu. Kdysi však byli nepřáteli a prolévali krev. A takže to fungovalo tak, že obě tyto strany, které si mezi sebou v poválečném období rrozdělily v Rakousku politický systém, v určitém smyslu jednaly jako určitá forma kontroly nad druhou a myslím, že Kurz, svým způsobem, je historickým pokračováním rakouské Lidové strany. Kurz je součástí této rovnice. Takže k sociálním demokratům má hlubokou nedůvěru a sám s nimi měl negativní zkušenost, když byl ministrem ve velké koalici. Takže to byl jeho primární cíl, je zlikvidovat, takže to je samozřejmě rozdíl oproti České republice. Sociální demokraté nebyli kooptováni, jako je kooptoval Babiš, Kurz je v Rakousku nekooptoval. Moc si přál, aby je úplně vyřadil ze hry.

Albín Sybera: Ještě máme čas na jednu otázku, a když už jsme se dotkli Strany zelených v Rakousku, a jestli se mohu ještě jednou zmínit o české politice: Čeští významní populističtí politici, jako je Miloš Zeman nebo Andrej Babiš, velmi často vyjadřují klimaskeptické názory nebo dokonce kritizují Evropskou unii nebo Brusel za strategii související s klimatem. Řekl byste, že Sebastian Kurz musí respektovat rakouskou Stranu zelených jako hlavní politickou sílu? Nebo si myslíte, že by se také uchýlil ke kritice ekologické strategie? Aby, řekněme, navázal spojenectví napříč regionem s populistickými politiky, jako jsou čeští, ale také maďarští politikové?

Marcus How: Rakousko má nyní už dlouhou tradici vývoje obnovitelné energie. Rakousko udělalo v tomto ohledu už v devadesátých letech 20. století první kroky, pokud jde o vodní energii, jaderná energie byla už na konci sedmdesátých let mimo hru.Existuje tu tedy ekologické hnutí, které je poměrně hluboce zakořeněno v rakouské společnosti i v politickém systému a Lidová strana to do jisté míry respektuje. V některých otázkách je však více ambivalentní a Kurz byl obzvláště ambivalentní. Přestože byli v koalici se Zelenými a připravovali strategie, které by se daly popsat jako průkopnické, různé daně a zlevnění vnitrostátní veřejné dopravy, v jiných otázkách. Kurz opakuje starý klimaskeptický diskurz. Takže například opakoval tu mantru, že politika změny klimatu je kompromisem mezi ekonomikou a životním prostředím. Ale to je něco, co patří daleko do osmdesátých let, do let devadesátých. Takže v tomto smyslu si myslím, že se snaží oslovit pravicovější část spektra a část lidí také v průmyslovém sektoru, kteří nechtějí v politice klimatu zacházet příliš daleko.

Albín Sybera: No, tohle je pořád jeden aspekt, který se dost liší od české politiky, kde je debata o životním prostředí stále na velmi nízké úrovni, řekl bych, ale protože nám dochází čas, poslední otázka velmi stručně. Jaká je vaše předpověď pro nejbližší budoucnost v rakouské politice?

Marcus How: To je velmi otevřená otázka. Na scéně je nejistota. Otázkou opravdu je, co se stane s Kurzem. Má ve své straně mocné aktéry, krajské hejtmany, kteří jsou stále proti němu. Otázkou v Rakousku nyní je, zda se Kurz bude moci vůbec vrátit jako Spitzenkandidat a znovu se stát kancléřem. V tuto chvíli se to zdá méně pravděpodobné, protože vyšetřování korupce pokračuje a stále se objevují nová odhalení, a tak je otázkou, kdyby byly nové volby, zda by mohl kandidovat na kancléře s obviněním z korupce na krku a s možností, že bude odsouzen. To je velká otázka pro jeho stranu. A také to znamená, že potenciální koaliční partneři nemají manévrovací prostor, protože by bylo volební sebevraždou oznámit, že vstoupíme do koalice s kancléřem, který čelí trestnímu stíhání. V příštích šesti měsících uvidíme, jak se věci vyvinou. Zda vláda Strany zelených zústane pohromadě.

Albín Sybera: Děkuji mnohokrát.




0
Vytisknout
11404

Diskuse

Obsah vydání | 10. 12. 2021