(Ne)jde jen o „křesťanský“ kalendář?

3. 1. 2022 / Miloš Dokulil

čas čtení 5 minut
Ne že by běžně ten „západní“ (a „křesťanský“) letopočet vzbuzoval nějaký nepokoj či neklid. Třeba už tím, že to není jediný letopočet, který by byl v platnosti pro celý náš svět. Nebo tím, že když se začalo v různých zemích postupně ujímat křesťanství jako státně preferovaná náboženská víra, byl by souběžně zaváděn křesťanský letopočet.

(V antické Římské říši teprve ve 4. století, po nikajském koncilu z roku 325, zásluhou císaře Konstantina, mělo se v tomto impériu poprvé uplatnit právě křesťanství jako „vhodná víra“; ale tehdy zůstal v platnosti navyklý „pohanský“ [či anticky obvyklý] kalendář, ať již odvozený od počátku vlády panovníka, anebo – v řadě zemí – od nějaké jinak závažné události [jako bylo třeba legendární založení Říma nebo první řecká „olympiáda“].) I když se postavení křesťanské církve v římském státě hodně rychle (ještě během 4. století) stabilizovalo, automaticky to neznamenalo žádnou změnu letopočtu. Teprve zhruba dvě století po klíčovém nikajském koncilu opat Dionysius Exiguus (roku 532) začal zvažovat, jak by asi měl vypadat křesťanský kalendář. Pochopitelně – v rámci „kristologické“ tradice, vnímající pro víru jako klíčový moment velikonoční kříž na „Golgotě“ – vyšel od Velikonoc, k nimž odvozeně připojil Ježíšovo narození 30 let před těmi Velikonocemi. V souladu s tím, že římské číslice neznaly nulu, Dionysiův letopočet začínal hned jedničkou („I“). (A pak tu byly taky hned roky „př. Kr.“; čili automaticky vypadl „nultý rok“ jako výchozí. To bylo napravenou teprve zhruba o 1200 let později [roku 1740; na podnět astronoma Cassiniho]; posunutím roku -1 př. Kr. na rok “nultý” a všech navazujících let o jedničku.)


Během 20. století se začalo postupně mezi theology i historiky postupně stále více zvažovat, že mj. některé biblické zdroje propojily počátky Ježíšova života s životem jednoho z Héródů, zvaného „Veliký“ a stavitele tzv. „Druhého chrámu“. Takto by se ovšem počátky Ježíšova života musely lokalizovat do prvního desetiletí před naším „křesťanským“ letopočtem! Čili: Ježíš by se datováním narodil „před Kristem“.

A potom tu ovšem taky máme k dispozici dvě potenciálně si konkurující data: je tu 24. 12. jako datum Ježíšova narození; a je tu separátně datum 1. 1., a to jaksi „jenom“ jako začátek nového roku. Mezi oběma daty taky ovšem je mezera osmi dní. Nemluví se běžně o tom, že by křesťan měl s těmi dny počítat jako s důležitým časovým „mostem“ mezi narozením a obřízkou židovského chlapce. (Pro židovské dívky tento závažný obřad určen není. [I když stamiliony muslimských dívek v různém provedení tento obřad díky místním tradicím podstupují.]) Teprve obřízkou vstupoval nedávný novorozenec do smlouvy s Hospodinem; takže teprve potom mohl být konečně řádně kooptován do židovského společenství. Takže „dekretálně“ by Ježíšovo narození našlo své „stvrzení“ až 1. ledna?

Nehledě ovšem navíc na to, že v oněch časech před víc jak dvěma tisíciletími neexistovaly nikde žádné úředně registrované soupisy nově narozených („matriky“). Takže výjimečně lze taková data určit jen vesměs u panovníků, a to ne ve zrovna sledovaných časech vždycky.

Nejde jen o ten čas. Též pokud by se jednalo o místo narození, mohlo by být někdy problémem. U Ježíše máme několikrát písemně uvedeno, že byl „nazorejský“ či „nazaretský“ (čili z Nazareta). S „24. prosincem“ běžně ovšem spojujeme jako místo Ježíšova narození Betlém! A taky k tomu máme písemné svědectví, motivované ovšem dodatečně vzniklou potřebou, že Ježíš pocházel z rodu krále Davida. (Musíme si ovšem rekapitulovat, že v Novém zákoně jen dva evangelisté zachycují ve svých „dobrých poselstvích“ Ježíšovo narození a že tito pisatelé jsou dobou vzniku svých textů vzdáleni od takto zachyceného sdělení minimálně tři čtvrtiny století, nehledě už jak na problematickou doložitelnost pozdějších možných ústních sdělení o Ježíšově zrodu či o jeho obřízce, tak na evidentně sporné oba rodokmeny Ježíšova „pěstouna“ Josefa. [Matouš rodokmenem svůj text začíná, Lukáš takto – ve zcela odlišném scénáři – výčet výchozích předpokladů Ježíšova života završuje.])

Nemínil jsem hned po „silvestru“ zatahovat čtenářky či čtenáře do nějakých úvah o doprovodných otázkách kolem „formalit“, s nimiž žijeme, aniž jejich historický rámec žádoucím způsobem vnímáme. Ne že bychom přímo byli dědici Ježíšova odkazu, který historicky nám v přijatelné podobě zachován nebyl. A ne že bychom také ten „kristovský“ rozměr toho dávného dědictví uspokojivě ve svých životech asimilovali, pokud byl pro nás aspoň trochu člověcky „dešifrovatelný“…

1
Vytisknout
2714

Diskuse

Obsah vydání | 6. 1. 2022