Existují pouze dvě možnosti, jak ukončit válku na Ukrajině: přijetí ruských požadavků, anebo naprostá destrukce země

13. 3. 2022 / Daniel Veselý

čas čtení 10 minut
30756

Když jsem před několika dny ve svém posledním textu uvedl, že ruská invaze na Ukrajinu se v určitých rysech podobá vzdušné kampani NATO v Kosovu, zároveň jsem napsal, že konflikt charakterizují některé aspekty irácké invaze a že vstupuje do tzv. „čečenské fáze“, tj. masivní destrukce nejen vojenských cílů a logistických „hubů“, ale i civilní zástavby. Ačkoli to převážně v českých médiích a na sociálních sítích vypadá, jako by vypukla třetí světová válka, je třeba zachovat soudnost a vycházet z daných faktů. Monitoring OSN k 11. březnu hlásí celkově 564 potvrzených civilních obětí, přičemž reálný počet bude dozajista vyšší. Úřady v obléhaném Mariupolu ke 12. březnu informují o nejméně 1582 zabitých civilistech, což monitoři OSN prozatím nebyli schopni ověřit. Civilních obětí bude bohužel nyní rapidně přibývat, a to v přímé úměře s brutalitou ruského dobývání Kyjeva.

OSN rovněž uvádí, že ruská agrese vyhnala z domovů více než 2,5 milionu lidí, z čehož 1,5 milionu dorazilo do Polska, v drtivé míře do jeho nejchudší části – dvoumilionového Podkarpatského vojvodství, kde – alespoň pokud je mi známo – nemají místní úřady ani humanitární organizace zásadní problém s poskytnutím pomoci lidem na útěku. Naopak desetimilionová Česká republika, kam dorazilo nejméně 102 000 ukrajinských běženců, je v takovém rozkladu, že musí žádat Evropskou unii o pomoc se zajištěním ubytování pro 50 tisíc osob…

Vladimir Putin a jeho šestičlenný gang nyní bezesporu usiluje o klasickou změnu režimu v Kyjevě, čehož chce dosáhnout navzdory masivní destrukci a nezměrného strádání obyčejných lidí. Rozzuřený ruský medvěd dal během prvních dnů invaze Západu dostatečně najevo, že svou kořist za žádnou cenu nepustí, když uvedl do pohotovosti jaderný arzenál.

Mám za to, že Západ a ukrajinská vláda má v této chvíli na vybranou ze dvou možností: buďto okamžitě přistoupí na požadavky interventa, tedy změní ústavu tak, aby Ukrajina nikdy nevstoupila do NATO a uzná separatistické republiky v Donbasu, kde žije převážně ruskojazyčné obyvatelstvo – jakkoli se to mnohým z nás může jevit jako šílenství, pořád je to podle mého soudu mnohem lepší alternativa k nebezpečné koketérií s atomovým ohněm. A nakonec: ukrajinský lid celému světu názorně předvedl houževnatost a hrdinství, když Rusku překazil plány na rychlé složení zbraní. Moskva totiž tyto požadavky bude postupem času zvyšovat. Anebo  Západ bude i nadále pokračovat v zasílání zbraní a vojenské techniky za stovky milionů dolarů, zatímco ukrajinská armáda a domobrana bude čelit ohromnému náporu ke všemu odhodlaného agresora?

Pokud bude realizována druhá možnost, můžeme v následujících dnech, týdnech, měsících a možná i letech očekávat další miliony uprchlíků, desítky, ba možná stovky tisíc civilních obětí, totálně zničenou Ukrajinu a globální ekonomickou krizi, jakou svět patrně ještě nezažil. OSN uvádí, že v souvislosti s ruskou invazí by mohly globální ceny potravin podražit až o 22 procent, přičemž počet podvyživených osob by se mohl v tomto a následujícím roce zvýšit o osm milionů.

V hyperglobalizované době nelze vést útočné války, aniž by přitom strádal celý svět; zvláště pak, když se proti agresorovi semkne celé západní společenství a uvalí na něj bezprecedentní sankce. Zdůrazňuji západní svět – neboť z deseti nejlidnatějších států světa podporují hospodářskou klatbu uvalenou na Ruskou federaci pouze Spojené státy. Přestože Indonésie, Nigérie, Indie a Brazílie ruský vpád na Ukrajinu odsoudily, nechtějí kráčet v šlépějích západních zemí a rozhodně nevítají ekonomický propad způsobený válkou na Ukrajině. Severní Afrika a Blízký východ jsou závislé na ruských hnojivech a pšenici, středoasijské země pak potřebují příjmy přicházející z Ruska.

Nesmyslné a nebezpečné apely na zavedení bezletové zóny nad Ukrajinou – byť jen částečné – odsuzuje téměř 80 expertů na zahraniční politiku, neboť takový krok by znamenal válku NATO s Ruskem. Riziko jaderného konfliktu by se tak povážlivě zvýšilo. Uvážíme-li, že „jen“ Spojené státy a Rusko disponují více než 90 procenty atomového arzenálu, hrozba zániku lidské civilizace by už nebyla pouhou iluzí.

Domnívám se tedy, že musíme přemýšlet v naprosto odlišných kategoriích, než jak jsme byli dosud zvyklí. Postvestfálský koncept národních států a jejich oprávněných aspirací na vojenskou a politickou orientaci – jakkoli to může znít cynicky a bezohledně – je ve stínu nukleárního inferna poněkud zastaralý. Koneckonců i britský premiér Boris Johnson – podobně jako americký prezident Joe Biden – chápe, že Velká Británie ani Spojené státy nemohou jít do války s jadernou velmocí, což se snažil vysvětlit rozrušené ukrajinské novinářce, která jej v slzách žádala o vyhlášení bezletové zóny.

Nešťastní Ukrajinci si dříve nebo později uvědomí, že je Západ podvedl, když je zanechal v iluzích, že jednoho dne vstoupí do Severoatlantické aliance. Vždy jim to na plná ústa řekl již před invazí – nepočítejte s naší přímou pomocí.  Skutečně netuším, zda si toto uvědomuje ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj – který se v západních politických a mediálních kruzích stal superhvězdou – když neustále žadoní o vyhlášení bezletové zóny, třebaže musí moc dobře vědět, jak se věci mají.

Chovám dokonce velké obavy, že NATO by neriskovalo atomový konflikt globálních rozměrů ani kvůli svému východnímu křídlu, tedy v případě hypotetického útoku Ruské federace na jednu z východoevropských zemí, což se mi stále jeví jako naprostá fikce. Proč? Severoatlantická aliance ve skutečnosti není defenzivním, nýbrž ofenzivním paktem – stačí vyjmenovat tři země: Srbsko, Afghánistán a Libye. 5. článek o kolektivní obraně byl aplikován pouze jednou, a to po teroristických útocích z 11. září 2001 na Spojené státy. 

Samotný raison d’être NATO je nejen podle mého soudu především o rozšiřování odbytišť pro americké zbrojařské korporace a o tučných ziscích jejich šéfů a vrcholných akcionářů. Kontraktoři paktu ještě před ruskou invazí s povděkem přijali sílící tenzi v Evropě jako skvělou příležitost k navýšení zisků – kupříkladu šéfové Raytheonu a Lockheed Martinu. Koneckonců američtí zbrojaři a jejich lobbisté už v devadesátých letech uvítali rozšiřování NATO jako skvělou příležitost k prodeji svých smrtících produktů, jak v roce 1997 informoval list New York Times. Naopak Bílý dům ignoroval apely četných amerických a ruských diplomatů varujících před expanzí NATO směrem k ruských hranicím, v čemž spatřovali zásadní ohrožení evropské bezpečnosti, třeba v roce 2008 nynější šéf CIA William Burns. Dovedu si v jasných barvách představit, že hypotetické ohrožení východního křídla NATO američtí zbrojaři oželí, pokud by alternativou bylo možné vyhlazení lidské civilizace.

Jinak je velkou tragédií, že ruské agresi na Ukrajinu šlo podle všeho předejít, když díky odposlechům CIA víme, že Vladimir Putin rozhodl o invazi na poslední chvíli, aby tím zaskočil i některé kremelské zahraničně-politické experty. Tato skutečnost by mohla alespoň částečně vysvětlit poměrně vysoké vojenské ztráty RF, jakož i pomalý postup v poli.

Vidím to tedy následovně: Jediným možným vítězem této rozsáhlé krize je vedle západních zbrojařských koncernů a fosilních korporací, Čína, která s Ruskem nedávno prohloubila vzájemnou spolupráci a vytvořila ad hoc alianci, neboť obě velmoci mají společného úhlavního nepřítele – Spojené státy. Moskva v rámci spolupráce s Pekingem hodlá investovat 118 miliard dolarů do nových rozsáhlých ropovodů a plynovodů směřujících do Číny, zatímco Země středu pokračuje v ekonomické expanzi v rámci nové hedvábné stezky. Evropa se v uplynulých letech stala nedobytnou rasistickou pevností, jež nyní s otevřenou náručí přijímá ještě více uprchlíků, než volky nevolky přijala během tzv. migrační krize, zatímco ve Středozemním moři přihlížela utonutí desítek tisíc zoufalých bytostí prchajících před konflikty, které s USA buď sama rozpoutala, anebo se na nich podílela. Je zapotřebí, aby se Evropská unie radikálně humanizovala; aby obnovila své zdravé základy, na nichž byla vybudována. Evropané by rovněž měli do Washingtonu vzkázat, ať si hledí svých vlastních problémů – trumpovští extrémisté si totiž letos brousí zuby na opětovné ovládnutí Kongresu a za dva roky na Bílý dům.

Podle mého soudu se – slovy italského filosofa Antonia Gramsciho – nacházíme v období, kdy staré ještě neumřelo, avšak nové se ještě nenarodilo. Záleží pouze na nás, jak bude vypadat náš svět, kde je i nadále největším globálním nebezpečím klimatická krize, již ruský vpád na Ukrajinu ještě akceleroval. Nutno zdůraznit, že čeští komentátoři tuto dynamickou proměnu světa vůbec nechápou, když jsou schopni vyprodukovat neuvěřitelné nesmysly a rasistické bláboly typu „obranu svobody mají USA v DNA“, zatímco „Rusové mají v krvi jed“. Nezbývá nám tedy nic jiného, než si počkat, až tito jedinci odejdou na zasloužený odpočinek a na jejich místa nastoupí mladá inspirativní novinářská krev, která se nenechala zmást fukuyamovskými fabulacemi o konci dějin.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

-1
Vytisknout
12637

Diskuse

Obsah vydání | 17. 3. 2022