Ukrajina je jen dalším dějištěm Putinova impéria založeného na ponižování

27. 7. 2022

čas čtení 16 minut
Valentyna mi vyprávěla, že nedlouho poté, co ruská vojska dorazila do Jahidne, její vesnice na severu Ukrajiny, přišel do její koupelny vysoký blonďatý voják. Zeptala se ho, co Rusové na Ukrajině dělají. "Chceme, abyste byli s námi," řekl jí, "abyste byli s Ruskem." 

Podle zkušenosti z vesnice Jahidne  být "s námi" znamenalo následující: Ruští vojáci nahnali asi 300 vesničanů do sklepa pod školou vedle svého dělostřelectva a udělali si z nich lidské štíty. Nejstaršímu vesničanovi bylo 96 let. "Jsme tu, abychom vás chránili," řekli jim ruští vojáci. Vesničany však ve sklepě drželi asi měsíc a deset jich zemřelo protože jim Rusové neposkytli řádnou lékařskou péči. Ostatní, včetně důchodkyně Valentyny, která žije sama, zůstali ve svých domech, které ruští vojáci vyplenili a hledali v nich peníze a kořist.

 
Do Jahidne jsem se vydal v polovině dubna, nedlouho poté, co ji osvobodila ukrajinská vojska, píše Peter Pomerancev. Vesnice není neobvyklým příkladem brutality, kterou se Rusko snaží interpretovat jako bratrství na Ukrajině. Po celou dobu války bylo být "s námi" synonymem pro zvěrstva: masové bombardování škol, domů a nemocnic, znásilňování a popravy civilistů.

Bylo také synonymem ponížení.

Ponižovat lidi znamená zneužívat svou moc nad nimi, aby se cítili bezcenní a závislí na vás. Je tedy zřejmé, že ruská armáda má v úmyslu ponížit Ukrajince, vzít jim právo na nezávislost a právo na vlastní rozhodnutí. Tato válka je aktem imperialismu, koloniální válkou, jejímž cílem je zničit právo jiného národa na existenci a podrobit si ho. Nejde však o budování impéria ve smyslu chladně promyšleného plánu na získání územních zisků a ekonomických zdrojů; je to jen další akt impéria ponížení Vladimira Putina.

Ruský prezident by rád, aby svět uvěřil, že jeho země se řídí jednotícími myšlenkami kulturní hrdosti a konzervativních hodnot, výjimečnosti a velkolepé izolace. Ve skutečnosti však Putinovo Rusko žádnou ucelenou ideologii nemá, je to jen změť rozporů: Je to sovětská nostalgie a kulturní arogance, která oslavuje ruské impérium; je to ruská etnická a křesťanská pravoslavná nadřazenost, která se nepříjemně snoubí s tím, co má být hrdostí na to, že je mozaikou etnik a vyznání.

Rusko je baštou konzervativních hodnot, avšak má přitom jednu z nejvyšších měr rozvodovosti na světě, a jeho zvukovou kulisou je kremelská televize, která  šíří a zesiluje jakýkoli kompliment nebo smířlivé gesto ze Západu - často přebírá  klipy Tuckera Carlsona, moderátora americké ultrapravicové bulvární  Fox News. Kremelská propaganda tvrdí, že Rusko si libuje v izolacionismu, přesto ale Rusko pořád hledá chválu v zahraničí a šíří ji doma.

Putinův úspěch v roli ruského prezidenta se už nějakou dobu opírá o jeho schopnost denně Rusy ponižovat a pak se tvářit, jako by cítil jejich vztek stejně jako oni, jako by on sám věděl, kam ho nasměrovat - na Západ, na Ukrajinu, kamkoli jinam než do Kremlu.

Když se však Putin sám snaží vysvětlit, proč je Rusko na Ukrajině, kolísá mezi zdánlivě velmi odlišnými výmluvami. V červnovém projevu se Putin přirovnal k Petru Velikému, který má za úkol rozšířit ruské impérium. Jindy prohlásil, že "nemáme jinou možnost" než na Ukrajině "jednat ", což donekonečna opakoval v televizi.

Tak jak to je? Není to ani jedno, ani druhé. Putin rád předvádí obě strany dramatu ponížení: od zuřivého odporu věčně utlačovaného Rus, až po úředstírání, že je  Petr Veliký. To mu umožňuje apelovat na hluboce zakořeněný pocit ponížení Rusů, které lidem způsobuje sám Kreml, a následně si ho kompenzovat. Je to představení, které využívá koloběhu ponížení a agrese, jenž definuje životní zkušenost v Rusku, a nyní je jeho dějištěm Ukrajina.

Když se Rusko v květnu stáhlo ze západní Ukrajiny, aby se přeskupilo a zahájilo druhou fázi války  na východě, ztratilo více než 10 000 vojáků a obrovské množství materiálu. Téměř všem bylo jasné, že utrpělo velkou porážku.

V následujících týdnech se zdálo, že Putin a jeho generálové jsou zcela spokojeni s tím, že dál  posílají vojáky do předních linií jen jako potravu pro děla. Kreml sice nevyhlásil celostátní odvody, které by byly pravděpodobně nepopulární, ale objevily se iniciativy, které měly lidi povzbudit k tomu, aby se přihlásili do vlky na Ukrajině. Vysoký počet mrtvých mezi vojáky z etnických menšin naznačuje, že se v neúměrně velkém počtu hlásí právě muži z etnických menšin na frontu.

Putin ve svých projevech často používá jazyk "rodiny", přičemž Rusko je pro ostatní země starším bratrem. Je to rétorický nástroj, který Putin používá i v souvislosti s Ukrajinou. Ukrajina je marnotratný příbuzný, který se musí vrátit do rodiny, který musí být opět "s námi".

A existuje mnoho dalších členů této velké a komplikované rodiny. Podle vesničanů, s nimiž jsem v Jahidne mluvil, tam přišli s invazí jak etničtí Rusové, tak etničtí Tuvané. Valentyna říká, že to byli opilí a hladoví Tuvané, kteří vyplenili její dům a roztrhali obrazy na stěnách. Místní obyvatelé vzpomínají, jak etničtí Rusové tvrdili, že jsou tam proto, aby "chránili" Ukrajince před vojáky asijské menšiny, i když všichni byli součástí jedné armády. (Toto rasistické rámování by se nemělo zaměňovat se skutečným vyšetřováním toho, kdo je zodpovědný za týránícivilistů).

Tuvinci jsou asijská menšina z nejchudší oblasti Ruska. Byl to buddhistický, kočovný národ. Sovětský režim získal kontrolu nad jejich regionem ve 20. a 30. letech 20. století a v roce 1944 jej připojil k SSSR. Sověti přinutili kočovníky žít v kolchozech, vzdát se buddhistické víry a tradic a změnit způsob stravování a oblékání. Odpor byl potlačen: Osm procent Tuvinců trpělo politickými represemi, jako bylo věznění, popravy a vyhnanství. V dnešní době se tuvanská komunita potýká s chronickým alkoholismem a rozpadem rodin: Více než 68 procent dětí se rodí mimo manželství.

Tuvané nejsou jediným kolonizovaným národem, který Rusko na Ukrajině zneužívá. Čečence, etnickou menšinu z Kavkazu, využívá ruská armáda k náhlým útokům a k zastrašování civilistů - čečenské úderné oddíly se na Ukrajině nechvalně proslavily tím, že na internetu zveřejňují videa, jak postupují a obsazují nová města. Samozřejmě také vědí, jaké to je být obětí ruského útoku: Když Čečenci v 90. letech a na počátku nového tisíciletí usilovali o nezávislost, jejich města a vesnice byly kobercově bombardovány prezidentem Borisem Jelcinem a poté Putinem.

V "rodině" jsou etničtí Rusové známí jako "starší bratr", ale to neznamená, že jsou ušetřeni ponižování. Ať už jde o byrokraty a policisty, kteří vyhrožují a uplácejí občany a podniky, o frašku s účastí ve zmanipulovaných volbách, nebo o plíživý strach, že vás mohou zatknout, pokud se odvážíte vystoupit proti Kremlu - nebo pokud nějaký byrokrat prostě chce vaši firmu - žít v Putinově Rusku znamená snášet každodenní ponížení, že vám vládne zlodějská třída, která bere peníze a životy vlastním lidem.

V tomto systému musí i magnáti žít v nejistotě, že je zítra někdo, kdo je Putinovi blíž než oni, může připravit o veškeré jejich bohatství. Kultura ponížení sahá hluboko do společnosti. Sexuální obtěžování je na denním pořádku. Zákon z roku 2017 dekriminalizoval některé případy domácího násilí na ženách a dětech. V armádě se rozmáhá extrémní šikana.

Postava otce v této rodině je samozřejmě autoritářská. Více než tři čtvrtiny Rusů se domnívají, že k řízení země potřebují "silnou ruku", což je běžná fráze označující vůdce, který bude svůj lid chránit i násilně ukázňovat a kterou kremelská propaganda často používá k popisu Putina.

Při popisu Ukrajiny Putin často používá stejný diskurz. Odvolává se na ruská klišé, která zbožšťují Kyjev, hlavní město Ukrajiny, jako "matku všech ruských měst", a pak se na tuto idealizovanou "matku" oboří, když "ona" nedělá to, co on chce. Jen několik týdnů před invazí, během tiskové konference s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem, Putin řekl, že Ukrajina by měla prostě plnit "svou povinnost -  ty má krasavice" a "smířit se s tím", což bylo všeobecně vnímáno jako narážka na text o znásilnění.

Možná je popis ruského impéria jako rodiny vlastně výstižný. Rodina, která je hluboce nešťastná a zneužívaná, v níž se traumata vrství na sebe a někteří členové jsou vyčleněni pro větší utrpení, někteří pro menší, ale trpí všichni; ti, kteří se cítí neschopni odejít, nechtějí, aby někdo utekl.

Po Ruskem podporovaném povstání na východě Ukrajiny v roce 2014 Kreml proměnil separatistické oblasti Doněcka a Luhanska v ztraumatizované sovětské území, s mládežnickými skupinami v sovětském stylu, s propagandistickými průvody se sovětskými vlajkami a s pochody zajatých ukrajinských vojáků ulicemi. Tentokrát Rusko na Ukrajině opakuje sovětské masové deportace, zadržování a násilná zmizení intelektuálů a aktivistů, kteří podporují ukrajinskou suverenitu. Ponížení lidé si mohou jen těžko představit budoucnost, když si znovu a znovu přehrávají stará traumata. Nenecháme vás vyjít vstříc budoucnosti, říká Kreml Ukrajincům, chceme, abyste uvízli v minulosti, kterou my sami nejsme schopni překonat.

Kremelská propaganda úspěšně sublimuje pocit ponížení na Západ. Podle Denise Volkova, který je od roku 2014 ředitelem výzkumné společnosti Levada Center, Rusové tvrdí, že nebýt Ukrajiny, Západ by si našel další záminku k ponížení Ruska prostřednictvím sankcí a dalších opatření. Z nejnovějšího průzkumu společnosti Levada vyplývá, že válku podporuje 75 % Rusů. Tato podpora je však spíše případem lidí, kteří jsou tak zdrceni státem,  že dělají vše, co jim nařídí, tvrdí sociolog Lev Gudkov. Objektivnější statistikou je televizní sledovanost politických talk show. Nejvyšší sledovanost mají pořady jako "Nedělní večer s Vladimirem Solovjovem" a "60 minut", kde moderátoři a hosté často vyzývají ke zničení ukrajinské nezávislosti.

Proč tomu tak je?

Současný anglický psychoanalytik Adam Phillips ve svém zkoumání ponížení v London Review of Books píše, že pro psychické přežití ponižovaných je nutné, aby "ponižovali druhé, aby ostatní zažívali to, co oni", a "aby trauma zranitelnosti proměnili v triumf všemocné kontroly". Pachatel si svůj sadismus užívá; oběť, aby se vyrovnala s ponížením, se může naučit užívat si to také a stát se masochistou, než se stane sadistickou vůči ostatním.

Putinova manipulace s cyklem ponižování a agrese je nedílnou součástí jeho psychologického ovládání Ruska. Tato manipulace vypadá tak, že legislativně kriminalizuje odpor k válce a zároveň apeluje na solidaritu v boji proti Západu. Jak se dopad ekonomických sankcí valí napříč Ruskem, kremelská propaganda vyzývá Rusy, aby ukázali, jak jsou tvrdí: Nepřežili snad v minulosti velké zkoušky? Tyto výzvy k houževnatosti mohou mít odezvu - lidé se mohou naučit definovat sami sebe tím, že přežijí bolest do té míry, že z ní získají určité uspokojení.

Kreml se samozřejmě vyhýbá jakýmkoli náznakům, že je sám zdrojem veškeré bolesti, ať už v současnosti, nebo v minulosti. V Rusku neexistují žádné významné veřejné památníky v podobě muzeí nebo filmů, soch nebo otevřených archivů, které by připomínaly, jak Sovětský svaz sadisticky vyvražďoval své občany v gulazích a kolonizoval a utlačoval jiná území a národy - některé školní učebnice v Rusku oslavují Stalina jako "efektivního manažera".

Rusko jistě není jedinou zemí s historií kolonialismu a vnitřních represí. V jiných zemích jsou však tyto dějiny obvykle součástí aktivní debaty. V Rusku se zdá, že v mainstreamovém diskurzu není nic, co by se snažilo dát minulosti smysl, převzít za ni odpovědnost nebo si představit jinou cestu vpřed.

Aby Rusko mělo šanci vyrovnat se samo se sebou, bude nutné se s touto historií konfrontovat a dostat ji do povědomí veřejnosti - prostřednictvím televizních pořadů nebo veřejných památníků a vzdělávacích projektů. Přiznání vlastní role v tomto cyklu ponižování a agrese však brání samotná kultura ponižování: Ponižovaní mají pocit, že nic nemohou dělat, tak proč by se měli cítit zodpovědní?

Mezitím je třeba zmírnit hrozbu, kterou Rusko představuje - pro Ukrajinu i pro svět - hned.

Putin nedávno prohlásil, že existují pouze dva typy zemí:  "Buď je země suverénní, nebo je to kolonie." To je logika vnitřního ponížení promítnutá do geopolitiky. Pro ty, kteří jsou chronicky ponižováni a na oplátku ponižují jiné, je představa, že by velké i malé země mohly mít práva, nemožná: Svět je rozdělen na ty, kteří dominují, a na ty, kteří jsou dominováni.

Putin se nesnaží jen rozbít Ukrajinu, ale využívá energetické závislosti k tomu, aby přiměl Evropany pokleknout před ruskými požadavky, a donedávna držel v ukrajinských přístavech jako rukojmí více než 22 milionů tun obilí, které svět potřebuje.

Tváří v tvář takovým hrozbám může být lákavé pokusit se Rusko uchlácholit. Redakce deníku The New York Times uvedla, že Ukrajina bude pravděpodobně muset přijmout územní kompromisy. Macron prohlásil, že Západ by se měl vyhnout ponižování Ruska. Takové návrhy jsou v zásadě chybné: Rusko se cítí ponížené zevnitř, nikoliv z vnucených vnějších důvodů. Rozmazlování Putinova režimu znamená pouze účast na tomto cyklu. Pokud toužíte po trvalé bezpečnosti a svobodě, nelze dopřávat sluchu zneužívajícím partnerům a predátorům. Jedinou možností je omezit zdroje závislosti.

Pro Ukrajinu to znamená bránit svou suverenitu na bojišti a při jednáních se ujistit, že je v pozici síly. Spojené státy a další spojenci musí Ukrajinu k tomuto účelu nadále vyzbrojovat. Přestat s tím nebo polevit v tempu je jen pozvánkou k dalšímu násilí a zneužívání.

Pro zbytek světa to znamená, že už nebudeme tolik závislí na dodávkách potravin z Ruska a že Ukrajina bude moci opět vyvážet vlastní obilí a hnojiva. Dohoda, na níž se obě země dohodly, že Ukrajina obnoví vývoz obilí, je vítanou událostí, ale ukázala křehkost závislosti světa na dobré vůli Ruska, zejména poté, co den po uzavření dohody zasáhly ruské raketové údery jižní přístav Oděsa.

Zbytková závislost znamená být vždy zranitelný vůči ruskému cyklu ponižování a agrese. "Chceme, abyste byli s námi," řekl ruský voják Valentyně. My však víme, co "s námi" ve skutečnosti znamená.

Pro Evropu to znamená vymanit se z energetické závislosti. I když to může být krátkodobě drahé, v dlouhodobém horizontu to bude znamenat skutečnou ekonomickou bezpečnost.

Zdroj v angličtině: ZDE

3
Vytisknout
6616

Diskuse

Obsah vydání | 29. 7. 2022