Hej Babiš, co to meleš
24. 1. 2023 / Petr Pojar
Hej Babiš, také jsem chodil do kostela, babička byla věřící, jsem křtěný. A někdy si zajdu prohlédnout interiér, umění dřívějška (nádherné) a poslechnout varhany a chóry. Ale zkoušet ovlivnit pár procent křesťanů, těch skalních, opravdu věřících v Pánaboha a Ježíše Krista? Že jako čert vlez´do kostela, poslech´si flanďáka (to se dá párkrát za život vydržet). A pak to zkusil s pravdou? A odpuštěním? Ne. Jakože těch pár procent, co si myslí, že je Bůh v jejich sračkách zachrání, protože už nemají, kam jinam vzhlížet (v Boha však nevěří), těch pár procent možná ukecáš. A přeji Ti to. Jakoby.
Hej
Babiš, nejvíc procent jsi dostal v prvním kole prezidentských
voleb v sousední obci prolezlé volebním stářím a exekucemi.
52%. Ti chudáci už musí opravdu jen věřit tomu, že je někdo
zachrání. A ve skutečnosti žijí statečnější životy než Ty
sám. Denně se rvát o chleba. Vlky z lesů žene hlad, psal
francouzský básník Villon. Závistivci říkají, že vydírají
sociální dávky.
Hej Babiš, hovoří k Tobě bezzemek,
bezdomovec a fotr od čtyř dětí, který se vzdává všeho, i
kdykoli v budoucnu nabytého majetku a peněz, ve prospěch své
ženy, svých dětí, své rodiny. Kromě toho, co sám nepromarní.
I tak odvážné ženy žijí na naší Zemi, že si to zaslouží.
Andělé s prsy, ze kterých proudí mléko této Země. A z jejich
lůn děti, které tuto Zemi změní. Proč pořád hrneš majetek a
dereš se vzhůru? Och, tak patetické.
Hej Babiš, nechci
volit generála, v prvním kole jsem hodil svůj hlas někomu jinému.
Jeden můj kamarád šel kdysi studovat politologii, aby prý lépe
poznal svého nepřítele (je to asi patnáct let, bylo mu okolo
dvaceti). Tak hovořila jeho klukovina, mladická pubescentní
revolta. A jiní kamarádi si to šli zkusit za hranice, do ciziny.
Bez ničeho. Postavení, delegování, zajištění. Jakýchkoli
jistot. Nikdo je tam neposlal. Začínali jako manuálové bez
znalosti jazyka.
Hej Babiš, na
podzim roku 1989 mi bylo 17 let, za pár měsíců jsem měl
maturovat. A provinil jsem se, byl jsem v Pionýru a SSM, protože mi
všichni říkali, že musím. Omlouvám se za to. Omlouvám se i za
svou pubertální revoltu, když jsem chodil na náměstí cinkat
klíčema, mladý a blbý, a že jsem se opět provinil vůči
společnosti. Ne, to nebylo politické přesvědčení, pouze
klukovina. Puberta. Jak bych také mohl v tom věku o politice něco
vědět. Měl jsem v hlavě holky, atletiku a sen o Olympiádě,
maturitu a v ruce často to, co pánové v tomto věku v rukách
mívají. Za nějaké letáky mě chtěli spolu s jednou spolužačkou
vyhodit z gymplu, ale doba se naštěstí do týdne rychle změnila.
Dopadlo to pro mne dobře, měl jsem štěstí. Místo k maturitě
jít pracovat s lopatou anebo do vězení se nekonalo.
Hej
Babiš, chtěl bych hodit hlas některému ze svých dětí. Ale
musíme si odtrpět ještě i sami sebe, než zdechneme, bude po nás
veta. Tak se s tím smiř. Natolik jsme egoističtí, že ještě
nechceme odejít, my, staré struktury. Pak už bude klid.
Hej
Babiš, hodím to generálovi, protože klid a mír a hlavně
svoboda. Kdo se pravdou ohání, lže, kdo láskou, podvádí, kdo
nenávistí, tajně miluje, kdo podlézá, nevěří ani sám sobě.
Hodím to generálovi, aby jednou někdo jiný hodil do urny hlas
mému synovi, Tvému synovi, synům této Země. Mladým a schopným.
Starci by měli vládnout moudrostí, mladí mečem. Hodím to v
pátek generálovi, i když nebude mým prezident. Aby ten příští
se už nemusel zpovídat vůbec z ničeho. Anebo přespříští.
Nechť.
Nejvíc je svoboda.
Diskuse