Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Vir\a profesora Fialy

4. 8. 2023 / Petr Haraším

čas čtení 7 minut

Víra k nevíře

Premiér Fiala, ve víře kamarád polských katolických fanatiků a ve víře odvážný přítel maďarských sexuálních hodnot ruského ritu, už nevěří. Moment, ve výše uvedené věří celým oddaným srdcem, nevěří však ve vlastní vládnutí. Ztratil víru. Nevydržel už muka nesplnitelnosti, beznaděje a zákulisí úlisných kmotrů a ztratil víru. Už nevěří, že letošní deficit rozpočtově odpovědné vlády ekonomických jelit dopadne alespoň na hezkou čtyřku s kladným mínusem.

Navázal tak na smělé činy svazáka chemika Kalouska, kterému se dodnes odborníci smějí za léčbu bankrotu financí dvojitou recesí na úkor chudé spodiny. I tehdy nám ukazovali záda naši milí sousedé, leč Číro na Hrad mělo nahnat zpět tupé ovce do stáda pravicových hodnot. A že místo šlechtického ohozu vstoupil do vládního povozu Bača a na Hrad ulehl Ovar se zelím, za to si můžete sami, my jsme vše činili přeci pro vás skrz vás. Co se zjeví po této vládě konzervativních hochů? Možná že budeme rádi, když to bude jen nám už dobře známý Babiš a nic horšího.

Profesor potichu v pozadí vlastní strany bez náhrady ztratil víru v ekonomické pozdvižení rozvoje české ekonomiky po slavné výhře nad firemní vládou jednoho vůdce. Tolik nadějných úsměvů a signálů odvážného státníka, který čpěl dobrou zvěstí víc než lecjaký národní rek rudých trenek. Nevěří náhle tajně v Kristovu víru proevropské východní strany ODS v odpornost měny EURO a potutelně skryt za jemné narážky a stranické vytáčky občanům vzkázal, že víra v nevíru se obrátila.

Nevíra ve víru

Nevíra ve víru vlády politické změny rozpočtově odpovědných deficitů a dluhů vnuků do konce věku lidské civilizace, jak ji známe, přešla od víry k naději v moc síly pravděpodobnosti. Už nikoli pevná víra víry ve vyšší blaho, ale primitivní světská modlitba k paní Pravděpodobnosti.

Ztratila se nám víra nahrazená pravděpodobností, jež slibuje občanům vyložených ateistů, co splácejí smyšlené finanční náhrady tlustým církvím po tučných miliardách s nezbytnou Kalouskovou inflační doložkou, že velmi pravděpodobně bude lépe. Pravděpodobně bude deficit státního rozpočtu neoliberálního výkvětu ekonomie pod 300 mld.

Jako, chápete to někdo? Premiér nejvíce nejvíc rozpočtově odpovědné vlády se modlí k boží pravděpodobnosti, aby byla tak laskavá a pomohla jim k deficitu 300 mld. Kč. Ne svatá víra ke krásné kulatosti nuly, leč víra v hřích dluhu, co od roku 2020 hrnou po stovkách miliard dál a stále výš vpřed. Jen ve finančním odpustkovém právu rušení příjmu slabého státu jde o částku až 280 miliard ročně. Ročně v době krize. Víra v hloupost a naivitu občanů, že uvěří pachatelům, že ne oni, ale ony zchudlé a pohublé oběti jsou dlužné ve víře vinné, je ta jediná pravá víra dnešní vlády.

Nejen na deficit Fiala nasadil zákon pravděpodobnosti, nýbrž i inflaci pojal pravděpodobně státnicky. Přísahal s kolegyní pravděpodobností na klesající inflaci, kterou sám vládními smyšlenými skutky porazil a sebe zesměšnil. Dál vzývá pravděpodobní pravděpodobnost inflace příští rok na dvě kulatá procenta. Když ne, a ono se činěným zvýšením cen pohonných hmot, energií a laxností vlády pupkatých firem inflace jen tak nedá, tak ČNB a pravděpodobnost jsou předem vinné.

Profesor ukrytý ve stínu nevíry ve víru tuší s velkou mírou pravděpodobnosti studovaného historika, že jeho vláda se zapíše do historie jako hrobař ekonomiky, nemilosrdný vrah malých a středních firem, kterým se táákmoc naslibuje před každým volebním kláním.

Nikoli EET ničilo malé a střední firmy po stovkách, jak v poslanecké sněmovně spílavě pělo vadné ekonomické duo Stanjura & Skopeček. To současná víra ve škrcení ekonomiky láme vaz tisícům malých a středních firem bez náhrady.

Po vládě pravé konzervativní pravice tady zůstanou předražené supermarkety, zemědělské molochy ničící půdu živitelku a fosilní oligopol s radostí uhasí slunce a utiší vítr, aby jim neušla ani koruna. Proto pod takty oplzlé dechovky na scénu míří kmotr Zajíček a bytový lichvář Rafaj, a že to rozbité, co rozbíjeli, dnes opraví a spraví, jen to občany bude něco stát.

Víru neoliberální víry ve správnou cestu docela jako hodně jako narušil nehezký rozhovor na iDnes zde s docentkou Švihlíkovou, který je smutnou sondou do trvající české politické a ekonomické domácí zbabělosti. Ta zbabělost nás však ročně stojí bilion korun.

Volený, nebo vybraný dráb, politik či manažer dcery zahraniční matky umně švihá bičem české poddané po ohnutém hřbetu, aby v zahraničí vypadal jako dobrý politik, jako dobrý ekonom, jako bezmyšlenkovitý exekutor, no prostě takový ideál člověka dnešní doby. Čím menší plat pro zaměstnance, tím větší odvážný drsný hrdina, jenž si zaslouží poškrábkat za ouškem či na bříšku.

Vláda smutného Fialy, Petra Fialy, nad zemí voliči jemu rozhodně nesvěřenou, je už ve stejné morální křeči, jako vláda jeho ideového předchůdce Jakeše, Milouše Jakeše. S úsměvem tvrdí, jako soudruh u kremelského stolu, že Fiala, Petr Fiala vše zvládne, zařídí a porazí, nicméně stejně jako Jakeš, Milouš Jakeš, jen pravděpodobně doufá, že občan věří v nevíru v sebe a ve víru, že vše dovoleno, vše možno.

Nelze se pak divit reakci stranického ÚV vedeného Bendou, že malá bílá brněnská fotka je jen neškodným koloritem pravé konzervativní vlády. A Jurečkova nadšeně rasistická politika, za kterou by na Západě vyletěl nejen z vlády, dokazuje neskutečnou sprostotu dnešní pravice posledního pomazání. Jak jsme byli pozadu za Jakeše, Miloše Jakeše, tak jsme pozadu za Fialy, Petra Fialy. Vaňková má sedět ve vazbě s vírou, že to bude jen pár let a Jurečka jezdit v kombajnu po poli, ostatně na víc nikdy neměl.

Víra je víra

Ať už totálně nebo maličko méně jsme byli až po rudé uši zalezlí v komunistické rezervaci, bohužel místo pořádné změny jsme jednu rezervaci vyměnili za druhou, jedny soudruhy za soudruhy druhé, leč ideály moci, peněz a slávy silnějšího jsme plně zachovali. To vše po 34 letech experimentu, kdy se prasácká morálka moci strany a vlády soudruhů rozmělnila do deseti přikázání oligopolu a politické oligarchie.

S upřímnou vírou v těžkou práci pro občany a jen v zájmu jejich premiér s klidem víry ve vyšší dobro podepíše hanebnou smlouvu s polským hnědým pánem v neprospěch českého státu a českých strádajících lidí. V témž zájmu lidu a se stejnou zbabělostí se kdysi podepisovali dopisy zvané zvací.

Minulí soudruzi i dnešní politici se vyznačují totožnou politickou, ekonomickou a morální servilitou směrem ven a agresivní nadutostí směrem dovnitř.

Haraším Petr Orlau

Mlžným pohledem nevidomého z veřejných zdrojů

Česká politická scéna