4. 8. 2023
Po třech letech přísných omezení pohybu, povinného hromadného testování a nekonečných lockdownů se čínská vláda náhle rozhodla opustit svou politiku "nulového COVIDu", která potlačila poptávku, omezila výrobu, roztrhala dodavatelské řetězce a způsobila nejvýznamnější zpomalení, které ekonomika země zaznamenala od zahájení protržních reforem v pozdních 70. letech.
V týdnech následujících po změně politiky vzrostly globální ceny ropy, mědi a dalších komodit v očekávání, že čínská poptávka vzroste. V březnu tehdejší čínský premiér Li Kche-čchiang oznámil cíl růstu reálného HDP kolem 5 % a mnoho externích analytiků předpovídalo, že půjde mnohem výše.
Zprvu některé části čínské ekonomiky skutečně rostly: K oživení solidně přispěla zadržovaná poptávka po domácím cestovním ruchu, pohostinství a maloobchodních službách. Vývoz v prvních měsících roku 2023 rostl a zdálo se, že i sužovaný trh rezidenčních nemovitostí dosáhl dna. Na konci druhého čtvrtletí však nejnovější údaje o HDP vyprávěly velmi odlišný příběh: Celkový růst byl slabý a zdálo se, že má klesající trend. Ostražití zahraniční investoři a místní vlády v Číně bez hotovosti se rozhodly nevyužít počáteční dynamiky.
Tento obrat byl významnější než typická přehnaně optimistická prognóza, která se minula cílem. Vážnost problému naznačuje pokles čínské spotřeby zboží dlouhodobé spotřeby i míry investic soukromého sektoru na zlomek dřívějších úrovní a prudce rostoucí míra úspor domácností v zemi. Tyto trendy v souhrnu odrážejí dlouhodobá ekonomická rozhodnutí lidí a silně naznačují, že v Číně se lidé a společnosti stále více obávají ztráty přístupu ke svým aktivům a upřednostňují krátkodobou likviditu před investicemi. To, že se tyto ukazatele nevrátily na předCOVIDovou normální úroveň – natož aby po znovuotevření zaznamenaly boom, jak tomu bylo ve Spojených státech a jinde – je známkou hlubokých problémů.
Ukázalo se, že první čtvrtletí roku 2020, kdy nastal nástup COVIDu, bylo pro čínské ekonomické chování bodem, odkud není návratu. Toto chování se začalo měnit v roce 2015, kdy stát rozšířil svou kontrolu: Od té doby se úspory domácností jako podíl HDP zvýšily o enormních 50 % a zůstávají na této vysoké úrovni. Spotřeba zboží dlouhodobé spotřeby v soukromém sektoru se oproti začátku roku 2015 snížila přibližně o třetinu a od znovuotevření nadále klesá, místo aby odrážela zadržovanou poptávku. Soukromé investice jsou ještě slabší, od prvního čtvrtletí roku 2015 klesly o historické dvě třetiny, včetně poklesu o 25 % od začátku pandemie. A obě tyto klíčové formy investic soukromého sektoru mají nadále klesající tendenci.
Finanční trhy a pravděpodobně i samotná čínská vláda závažnost těchto slabostí přehlédly, což pravděpodobně na několik let zpomalí růst. Říkejme tomu případ "ekonomického dlouhého COVIDu". Stejně jako pacient trpící tímto chronickým onemocněním, čínská tělesná ekonomika nezískala zpět svou vitalitu a zůstává pomalá i nyní, když akutní fáze - tři roky mimořádně přísných a nákladných opatření s nulovým COVIDem - skončila. Situace je systémová a jediný spolehlivý lék – věrohodné ujištění obyčejných Číňanů a firem, že zasahování vlády do hospodářského života má své meze – nelze poskytnout.
Hospodářský rozvoj v autoritářských režimech má tendenci sledovat předvídatelný vzorec: Období růstu, kdy režim umožňuje politicky poslušným podnikům prosperovat díky veřejné štědrosti. Jakmile si však režim zajistí podporu, začne do ekonomiky zasahovat stále svévolnějšími způsoby. Tváří v tvář nejistotě a strachu začnou domácnosti a malé podniky nakonec upřednostňovat hotovostní úspory před nelikvidními investicemi; v důsledku toho růst setrvale klesá.
Vzhledem k tomu, že Teng Siao-pching zahájil "reformy a otevírání" čínské ekonomiky v pozdních 70. letech, vedení Komunistické strany Číny záměrně odolávalo nutkání zasahovat do soukromého sektoru mnohem déle, než většina autoritářských režimů. Ale za Si Ťin-pchinga a zejména od začátku pandemie se Komunistická strana Číny vrátila k autoritářskému průměru.
V případě Číny není virus hlavní příčinou dlouhého ekonomického COVIDu v zemi: Hlavním viníkem je imunitní reakce široké veřejnosti na extrémní zásahy, které vytvořily méně dynamickou ekonomiku. Tento sestupný cyklus představuje pro americké politiky příležitost resetovat ekonomický pilíř čínské strategie Washingtonu a přijmout efektivnější a méně sebepoškozující přístup, než jaký prosazovala Trumpova administrativa a – zatím – také prosazuje Bidenova administrativa.
Zdroj v angličtině: ZDE
Diskuse