Stále stejný politický příběh pokrytectví pokračuje v této zemi po dlouhá desetiletí s nepatrným nadechnutím kolem roku 1968 a 1989
20. 9. 2023 / Pavel Veleman
čas čtení
3 minuty
"Věnováno všem bývalým členům a bývalým sympatizantům politického hnutí "Piráti", jelikož míra pokrytectví těchto (tehdy) nadějných, mladých lidí - je až zdrcující…"
Zdá se, že v této zemi již nejsou politici od ničeho jiného, než aby četli umělé politické zdravice a jen se uměle vymezovali jeden proti druhému (většinou pouze na oko). Vlastně už to ani nikdo z širší veřejnosti nesleduje. Vždy, když vidím všechny ty politické sirotky bez lidí, bez podpory, navěky přikované ke své důležitosti, ke svým každodenním lžím, k vytěsněným pravdám reality života, které se v žádném veřejném prostoru nesmějí říct nahlas - je mi až do pláče.
Nad
promarněností naděje, nad útěkem politiků před skutečnými
problémy života lidí. A tak jim zbývá pořád a dokola jen ta
nudná, zbytečná konfrontace (nejen každou neděli v televizních
debatách). Všechny tyto politické diskusní pořady jsou ve
výsledku naprosto stejné. Pořád se potkávají stejní lidé,
veškerá témata již dopředu jasná, vše předvídatelné.
Zůstavá jen vyprázdněný svět falešnosti, předstírání,
politického marketingu, předchystaného kecu, žvástu a falešného
zájmu o občany a jejich životy.
Přiznejme
si, že stejně - jako většina z nás všech - materiálně a
ekonomicky zaměřených individuí, kdy jiný způsob života, je
odsouzen k chudobě, společenskému výsměchu a neúspěchu,
finanční bídě, se lidé ve veřejné službě hlavně zajímají
o svoji ekonomickou situaci, své platy, vztahy…
Prostě politika
pragmatismu, bez ideálu, bez budoucnosti, bez naděje, mrtvolné
čekání na ránu z milosti. A čím je situace ekologicky, sociálně, ekonomicky bezvýchodnější, tím větší je snaha kořistit a
zajistit svoji mnohdy krátkou politickou kariérou každodenní,
osobní prospěch, zvýšení životní úrovně o několik pater a zabezpečit se co nejlépe do té mrtvolné budoucnosti (přece
jen s pytlem peněz je ten konec snesitelnější) - to odporné "Kdo
nekrade, okrádá svoji rodinu" nikdy neskončilo.
A
tak je stále více zakryto to opravdu nejtěžší, reálné, těžké
až nesnesitelné žití stovek tisíc OBČANŮ v neřešitelné
bytové situaci, nemocných a zdravotně postižených občanů ČR
(příspěvek na péči zůstane až od roku 2016 stejný, ačkoliv díky
obrovské inflaci je třeba 880 Kč v prvním stupni jen asi tak na pět
obědů). A to vůbec nemluvím o lidech v naprosté bídě, o lidech na
ulici, v celoživotních exekucích mimo společnost…
A
my, pracovníci v sociální oblasti jsme si zvykli prakticky na vše,
několik "krásných bláznů" protestuje, vejdou se do 50
stanů před magistrátem, což Jurečka a Udženija dobře vědí a
jedou si své osobní příběhy a zájmy.
Ve
středu 20. 9. 2023 se pokusím na Žofíně v panelové diskuzi
možná koktavě, nervózně a zajíkavě (v tomto jsem velmi
podobný svým klientům, kteří každý den mi vyprávějí své
otřesné současné příběhy) tlumočit
bolavé, obyčejné, chudé životy nejen klientů, ale také
naštvaných, sociálních pracovníků.
Určitě to nebude z mé
strany mediálně dokonalé, ale, že se pokusím být vnitřně
pravdivý - to Vám slibuji!
5539
Diskuse