Roky chybných kalkulací USA a NATO vedly k zoufalému nedostatku granátů na Ukrajině

22. 7. 2024

Na frontových liniích poblíž starého průmyslového města Kramatorsk vojáci v zákopech říkají, že nedostatek veledůležité munice – dělostřeleckého granátu ráže 155 milimetrů – obrátil válku ve prospěch Ruska.

Mnozí z nich obviňovali z nedostatku dodávek americký Kongres za to, že nedokázal rychle schválit balík vojenské pomoci ve výši 60 miliard dolarů, který byl schválen po měsících odkladů v dubnu. USA a evropské země se zavázaly, že pomoc je na cestě. Ale i když byly dodány čerstvé dodávky, Ukrajina je stále masivně přečíslena.

Příčiny granátové krize začaly už před lety. Mají kořeny v rozhodnutích a chybných výpočtech americké armády a jejích spojenců v NATO, ke kterým došlo dlouho před ruskou invazí v roce 2022, zjistilo vyšetřování agentury Reuters.

Desetiletí strategických, finančních a výrobních chyb hrálo mnohem větší roli v nedostatku granátů než nedávné zpoždění pomoci americkým Kongresem, zjistila agentura Reuters.

Například v letech mezi ruskou anexí Krymu v roce 2014 a invazí v roce 2022 zůstala opakovaná varování nejvyšších velitelů NATO a úředníků, kteří provozovali americké muniční továrny nebo na ně dohlíželi, z velké části bez povšimnutí. Veřejně i soukromě informovali své vlády, že alianční zbrojní průmysl je špatně vybaven na to, aby zvýšil výrobu, pokud by si to válka vyžádala. Kvůli neschopnosti reagovat na tato varování se mnoho dělostřeleckých výrobních linek v již starých továrnách ve Spojených státech a Evropě zpomalilo nebo úplně zavřelo.

"Je to problém, který se připravoval dlouho," řekl Bruce Jette, který od roku 2018 do ledna 2021 působil jako náměstek ministra americké armády pro akvizice, logistiku a technologie.

Agentura Reuters hovořila s desítkami současných i bývalých vojenských představitelů USA, Ukrajiny a Severoatlantické aliance a prostudovala tisíce stran důvěrných brífinků americké armády, veřejných dokumentů a dalších interních záznamů. Ve zprávě bylo zjištěno, že:

Výroba 155 mm granátů klesla tak dramaticky, že od léta 2014 do podzimu 2015 USA nepřidaly do svých zásob žádné nové granáty.

Výrobní vady a porušení bezpečnosti vedly k opakovaným odstávkám výrobních linek. Objev trhlin v granátech v roce 2021 snížil výrobní kapacitu na několik měsíců na polovinu.

Americké rozhodnutí změnit typ výbušniny používané v těchto granátech válečnému úsilí nepomohlo a dosud bylo drahým propadákem: Armáda utratila 147 milionů dolarů za zařízení, které nepoužívá.

A plán nahradit zastaralou továrnu ve Virginii, která vyráběla výmetné náplně pro odpalování granátů, se zpozdil o deset let za plánovaným dokončením a jeho cena se téměř zdvojnásobila. Toto zpoždění vytvořilo větší závislost USA na surovinách ze zámoří, než je veřejně známo. Jeden interní dokument americké armády z roku 2021 podrobně popisuje "zahraniční závislost" na nejméně tuctu chemikálií vyrobených v Číně a Indii, zemích s úzkými obchodními vazbami na Rusko.

Obzvláště ironické je, že americký předválečný plán na získávání výbušniny TNT ze zámoří zahrnoval kontrakty s továrnou na východní Ukrajině. Továrna byla na začátku války obsazena Ruskem.

Velká děla a granáty, které vystřelují, jsou klíčové pro schopnost Kyjeva udržet 1 000 kilometrů dlouhou frontu. Dělostřelectvo pracuje ve dne i v noci a bez ohledu na počasí. 155 mm granát a jeho ruský ekvivalent jsou považovány za klíčové, protože kombinují výbušnou sílu a prodloužený dostřel potřebný ke zničení pancíře a způsobení ztrát.

Od začátku války se dělostřelectvo ukázalo jako tak smrtící, že podle odhadů ukrajinských vojenských velitelů způsobilo více než 80 % obětí na obou stranách.

Major Anton Bajev, který pomáhal koordinovat dělostřeleckou podporu frontovým jednotkám v Kreminském lese asi 60 kilometrů od Kramatorsku, říká, že nedostatek granátů v něm zanechal pocit "nahého". Řekl, že od podzimu byly zásoby starých sovětských granátů téměř pryč a 155 mm granáty docházely. Na jaře byly chvíle, kdy celá jeho brigáda měla jen čtyři granáty denně, aby pokryla nejméně tucet kilometrů území, řekl agentuře Reuters.

"Je pro mě velmi těžké být svědkem toho, jak jsou moji pěšáci ničeni, když nemohu nic dělat," řekl třicetiletý velitel.

V květnu, krátce poté, co Kongres schválil novou pomoc, ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj uvedl, že neexistují žádné zprávy o nedostatku dělostřelectva – což je hodnocení, které zpochybňují lidé na frontě. Bez ohledu na to Zelenskyj v nedávném rozhovoru vyzval západní spojence, aby poskytli více pomoci a rychleji.

Někteří vojenští analytici tvrdí, že pochybování o rozhodnutích, která vedla k zadrhnutí dodávek, je příliš zjednodušující. "Je snadné kritizovat lídry minulosti za to, že nefinancují munici konzistentně. Je jasné, že průmyslová základna by dnes byla v lepším stavu, kdyby tak učinili," řekla Cynthia Cook, která vede skupinu obranných a průmyslových iniciativ v Centru pro strategická a mezinárodní studia, washingtonském think-tanku. Klíčem je podle ní pochopit, že vždy existují kompromisy a že by existovaly zbraně nebo nástroje, které by armáda nebyla schopna financovat, pokud by modernizovala svá zařízení na výrobu munice.

Ale lord David Richards, bývalý britský náčelník generálního štábu a velitel NATO v Afghánistánu, řekl, že od konce studené války politici v západních zemích často přehlasovali rady "schopnějších velitelů NATO". Tito velitelé podle něj varovali před nebezpečím neudržování vyšších zásob dělostřelecké munice.

Místo toho, řekl Richards, politici přistoupili k tomu, co nazval "produkčním hazardem", když předpokládali, že armády mohou obnovit výrobu včas, až bude munice potřeba.

Nedávné průtahy v Kongresu zpomalily americkou vojenskou pomoc Ukrajině, řekl Doug Bush, náměstek ministra americké armády pro akvizice, logistiku a technologie. "Účinek na bojišti byl skutečný," řekl.

Bush viděl v opakovaných varováních, která nastiňovala problémy s výrobou munice, světlou stránku: Poskytla plán pro další kroky po ruské invazi.

"Měli jsme opravdu štěstí, že jsme tuto práci udělali, protože jakmile začala válka, Kongres řekl: 'Vaše továrny na munici potřebují větší pomoc, aby se vyrovnaly s náporem,' a my na to: 'Máme plán, ten, který jsme vám už dali.'"

Smrtící hazard

Na začátku války se USA a jejich spojenci zavázali, že pomohou Ukrajině nahradit její starší zbraně ze sovětské éry, které používají jinou ráži munice. Koncem loňského roku byly ukrajinské zásoby sovětských dělostřeleckých granátů – standardní dalekonosné ráže o průměru 152 mm – téměř vyčerpány. Dramatické výpadky ve výrobě srovnatelných západních 155 mm granátů spolu s neukojitelnou potřebou ukrajinských sil po munici znamenaly, že USA hledaly munici od jiných zemí a potřebovaly podstatně čerpat ze svých vlastních zásob.

Kolik 155 mm granátů mají USA v záloze, je tajné. Ale armáda, která v polovině roku 2010 vyráběla méně než 3 000 granátů měsíčně, tvrdí, že nyní vyrábí asi 36 000 granátů měsíčně. Aby armáda dosáhla svého cíle vyrábět do konce roku 2025 100 000 granátů měsíčně, Kongres nedávno schválil 6 miliard dolarů na výrobu nových granátů, modernizaci starých továren a výstavbu nových muničních závodů.

Otázkou zůstává, zda se toto úsilí ukáže jako příliš malé a příliš pozdě na zastavení ruských ofenziv. Jasné je, že zatímco Moskva se dokázala rychle přeorientovat na válečnou ekonomiku a získávat granáty od spojenců, nedostatek již způsobil, že Ukrajina je vystavena bolestivé palebné převaze.

Loni v říjnu náhle skončila ukrajinská ofenzíva a vojáci přešli od ostřelování k lopatám. Vojáci si pamatují rozkaz: Přestaňte útočit a začněte kopat zákopy. S omezeným dělostřelectvem ukrajinský útok skončil.

Celkem šest různých frontových jednotek vyprávělo agentuře Reuters podobné příběhy: Náhlý nedostatek dělostřelectva, který podle nich změnil průběh války.

Bez munice se však velitelé obávají, že by Rusko mohlo obsadit jejich pozice a zdecimovat ukrajinské síly.

Vysoký důstojník ukrajinského generálního štábu poskytl agentuře Reuters dříve nezveřejněná čísla, která ukazují smrtící rozdíl v dělostřelectvu. Když Ukrajina vypálila 10 000 granátů denně, bylo denně zabito 35 až 45 ukrajinských vojáků a asi 250 až 300 jich bylo zraněno. Když ale denní palba klesla na polovinu, bylo denně zabito více než 100 ukrajinských vojáků a nejméně tisíc jich bylo zraněno.

"Tyto projektily staví zeď pro naše vojáky," řekl důstojník.

Mezitím ukrajinští velitelé říkají, že na každý granát, který jejich síly vypálí, Rusko vypálí nejméně pět. Problém ještě zhoršuje skutečnost, že Ukrajina čelí kritickému a rostoucímu nedostatku vojáků ve srovnání s Ruskem.

Ještě předtím, než se zpozdilo financování od amerického Kongresu, bylo Ukrajincům americkými představiteli řečeno, že granáty nelze vyrobit dostatečně rychle, aby pokryly jejich vojenské potřeby, řekl Volodymyr Havrylov, který prvních 18 měsíců války působil jako náměstek ukrajinského ministra obrany.

"Pro naši pěchotu je velmi důležité slyšet zvuk našeho dělostřelectva každou hodinu, aby pochopili, že nejsou v poli sami a že za nimi jsou chlapi, kteří jsou připraveni je podpořit," řekl Havrylov.

V létě 2023 však američtí představitelé řekli Ukrajině, že její síly by měly být připraveny na snížené dodávky granátů v roce 2024 – sotva polovinu ze 2 milionů nábojů ráže 155 mm, které nakonec obdržely v roce 2023.

Havrylov řekl, že mu američtí představitelé řekli, že "bychom měli upravit náš přístup k válčení" a "žít" se sníženými dodávkami granátů.

Granát ráže 155 mm byl málo používán v Iráku a Afghánistánu, dvou velkých amerických válkách v tomto století, což vedlo mnoho vojenských plánovačů k přesvědčení, že tato zbraň zastarává. Tyto takzvané asymetrické války, které proti sobě postavily pravidelnou armádu supervelmoci a povstalecké nepravidelné jednotky, se však od konvenčních bojů u nás značně liší. Na Ukrajině, kde si to rozdávají dvě masové armády, je hodnota dělostřelectva potvrzena počtem obětí.

Na zářijových schůzkách američtí představitelé řekli Ukrajincům, že "musíme přejít od staré éry vojenského válčení k technologičtějším věcem," připomněl Havrylov.

Například drony hrály ve válce významnou roli, a to jak na souši, tak v Černém moři. Mnoho plánovačů se shoduje na tom, že konflikt ukázal, jak tato rostoucí technologie předznamenala důležité změny v bojové taktice a strategii.

Přesto si tuto radu vyžádalo i to, co někteří američtí a NATO představitelé označují za špatné plánování – mylné přesvědčení, že průmysl v USA a Evropě by mohl rychle zvrátit více než tři desetiletí finančních škrtů a zavírání továren, rozhoupat se k akci a masově vyrábět potřebnou munici.

"Lidé chápali riziko a my jsme to riskli, protože se předpokládalo, že průmysl by mohl růst," řekl bývalý vysoký představitel americké armády, který se v roce 2023 zúčastnil armádního přezkumu, který dokumentoval selhání při přípravě na válku. "Nemyslím si, že jsme kolektivně chápali, jak náročné by pro průmysl bylo, kdyby se otočil na pětníku."

Přezkum byl proveden generály ve výslužbě a vojenskými lídry pro Armádní vědeckou radu, poradní skupinu, která nabízí technické vedení vyšším úředníkům. Jako příklad uvádí další problémy, které ztěžují rozmach války: Nákladné požadavky na ochranu životního prostředí, byrokratické procesy uzavírání smluv, desetiletí nevyzpytatelného financování rozděleného Kongresu a zvyk armády přesměrovávat prostředky určené na munici do jiných programů.

"Tento stav věcí byl po léta zamlžován," uvádí se ve zprávě.

Přesto byl dobře znám mezi nejvyššími vrstvami americké armády a veliteli NATO. Tři členové studie Science Board řekli agentuře Reuters, že neschopnost připravit se na válku lze připsat téměř každému, kdo se na ní za posledních 15 let podílel: Vojenským lídrům, představitelům Pentagonu, dodavatelům a politikům obou stran.

"Nezdálo se, že by někdo měl holistický pohled na celý průmysl obranné výroby," řekl jeden z členů.

Americký prezident Joe Biden na summitu NATO uznal hloubku problému výroby munice, kterému aliance čelí. "Potřebujeme novou průmyslovou politiku na Západě," řekl Biden na tiskové konferenci. "Pro některé z nás bylo překvapením, jak jsme zaostávali."

Varování

V roce 2020, dva roky předtím, než Rusko zahájilo totální invazi na Ukrajinu, vyslal náměstek ministra americké armády Jette na misi civilního poradce. Jette nařídil poradci Josephu Amadeemu, aby navštívil americké muniční továrny a odpověděl na dvě základní otázky: Mají USA dostatek munice pro válku? A pokud ne, může se americká průmyslová základna rychle pohnout, pokud vypukne válka a bude naléhavě zapotřebí více munice?

Amadee, bývalý ředitel továren PepsiCo a Pillsbury, sloužil v armádě a později jako poradce v Iráku. Řekl, že byl zděšen tím, co našel.

Mezi místy, která navštívil, byly tři americké muniční závody, které jsou klíčové pro výrobu nábojů ráže 155 mm. Granáty obsahují výbušninu, která roztříští jejich kovové pouzdro na smrtící střepiny. Jsou vystřelovány pomocí pytlů se střelným prachem.

Tyto tři prvky – pečlivě vyrobené granáty, výbušniny a zásoby střelného prachu k odpálení projektilů – se od první světové války ukázaly jako klíčové. Zásadní jsou také efektivní výrobní linky pro montáž těchto komponentů.

Amadee řekl agentuře Reuters, že během svých turné narazil na problémy, které považoval za absurdní. V Tennessee se procházel po podlaze nové, ale nevyužité továrny za 147 milionů dolarů, která byla postavena pro použití v procesu výroby výbušnin. Části závodu doslova sbíraly pavučiny, vzpomínal.

V Pensylvánii si prohlédl zchátralou továrnu na náboje, která byla poprvé použita pro korejskou válku. V polovině roku 2010 byl armádou po léta lehce využívána a nyní pokulhávala bez financování významných modernizací. V Iowě byl informován o výrobních vadách, včetně prasklých 155 mm granátů, které na několik měsíců vyřadily z provozu jednu výrobní linku. A ve Virginii navštívil stavební projekt v hodnotě 399 milionů dolarů, který se zpozdil o deset let, výrazně překročil rozpočet a stále se potýkal s výrobou výmetných náplní potřebných k odpálení 155 mm granátu.

Amadee, jehož funkční období od roku 2018 do začátku roku 2022 zahrnovalo republikánskou i demokratickou administrativu, uvedl, že vojáci na ukrajinské frontové linii nyní platí cenu za to, že USA neudržely 155mm výrobní linky připravené na válku.

Je to scénář, kterého se kontroloři v továrnách, dodavatelé a armádní úředníci v letech před válkou otevřeně obávali, řekl Amadee.

"Pořád jsme se bavili o tom: 'Co budeme dělat, když se tady dostaneme do války? Nemůžeme to jen tak navýšit za jeden den. Jsme ve špatné situaci,'" vzpomínal.

Agentura Reuters přezkoumala interní armádní brífinky pro generály a nejvyšší představitele Pentagonu. Tyto brífinky rovněž odrážejí tato varování. Provozovatelé továrny na 155 mm granáty v Pensylvánii v roce 2020 řekli armádním velitelům, že bez modernizace nebudou schopni splnit "vznikající požadavky nebo válečný nárůst". Podobná "strategická aktualizace" v roce 2021 uváděla základní "kritické" nebo "okamžité" potřeby modernizace v závodech, kde se vyrábějí součásti 155 mm granátu. Informační dokument volal po "transformační změně napříč průmyslovou základnou".

Dodavatelé řekli armádě, že bez financování a modernizace se roky trvající zpoždění a poruchy v továrnách na granáty jen zhorší. Důvěrný brífink z června 2021 od dodavatele General Dynamics-OTS armádnímu generálovi poznamenal, že bez vylepšení by výroba 155 mm granátů klesla do roku 2023 o polovinu. Sloupcový graf ve stejném dokumentu ukázal, že v klíčovém kovodělném závodě bylo 83 kusů zařízení použitých k výrobě 155 mm munice více než 50 let starých. Společnost General Dynamics, která vyrábí náboje, se odmítla vyjádřit.

V USA je většina továren na výrobu munice ráže 155 mm vlastněna americkou armádou, ale provozována soukromými dodavateli. Investiční rozhodnutí leží na Pentagonu a Kongresu.

Jette, armádní úředník, který vyslal Amadeeho, aby prozkoumal americký muniční aparát, řekl, že tvrdě tlačil zevnitř systému, aby se vypořádal se zřejmým problémem. V září 2020 Jette vyšel na veřejnost a na veřejném slyšení varoval americké zákonodárce, že modernizace muničních továren může být drahá, ale že "existuje větší riziko, když se tak nestane".

Poslanec Donald Norcross, demokrat z New Jersey, který tehdy předsedal podvýboru Sněmovny reprezentantů pro taktické vzdušné a pozemní síly, zopakoval obavy Jetteho, zejména o bezpečnost továren. Na jednání poukázal na stáří zařízení. "Proč se základní funkce obranné výroby odehrávají v muzejních podmínkách?" zeptal se.

V prohlášení pro agenturu Reuters Norcross uvedl, že v roce 2019 začal zpřísňovat dohled nad armádními závody, a poznamenal, že Kongres ve fiskálním roce 2021 zvýšil rozpočtový požadavek Pentagonu na muniční zařízení o 15 % na 684 milionů dolarů.

"Nenechte se mýlit, do roku 2022 bylo třeba udělat ještě hodně práce," řekl Norcross, "ale výzva zlepšení muničních zařízení měla řadu šampionů."

Hledání zásob

Peníze nebyly jediným problémem, který potlačoval schopnost Západu připravit se na válku. V desetiletí před ruskou invazí na Ukrajinu v roce 2022 učinila americká armáda klíčové rozhodnutí o tom, jaký druh výbušniny použít pro 155 mm granát a na které dodavatele se spolehnout, zjistila agentura Reuters. Tato volba se ukázala jako nemoudrá: Nejenže zpomalila tempo produkce, ale také způsobila, že Západ měl problém rychle najít dostatek výbušnin, aby zvýšil produkci.

Toto rozhodnutí zahrnovalo odklon od používání trinitrotoluenu, lépe známého jako TNT. Výbušnina je ceněna pro svou vysokou stabilitu, tvrdí Thomas Klapotke, profesor energetiky na univerzitě v Mnichově. To znamená, že jej lze roztavit a nalít do pouzder granátů, aniž by explodoval.

Již před druhou světovou válkou byl TNT míchán s jinými méně stabilními "výbušnými plnivy", která jsou známější chemikům než laikům – v zásadě silnějším oktogenem, nazývaným HMX, nebo hexogenem, nazývaným RDX. Standardní směs používaná v dělostřeleckých granátech se od té doby téměř nezměnila, řekl Klapotke. S válkou na Ukrajině je však každá z těchto výbušnin nedostatkovým zbožím.

V lese v západním Polsku, komplex na stejném místě, kde nacistické německé okupanty postavili továrnu na podporu invaze do Sovětského svazu, nyní vyrábí tisíce tun TNT ročně. Problémem pro Ukrajinu je, že továrna, která se nachází nedaleko města Bydhošť, je poslední přežívající továrnou na TNT v Evropě nebo Severní Americe.

Tamní pracovníci nyní pracují nepřetržitě. Provozuje ji státní společnost Nitro-Chem a ročně vyrobí asi 10 000 tun TNT. Společnost odmítla sdělit přesně kolik. Jeden náboj ráže 155 mm obvykle vyžaduje asi 10 kg TNT. To znamená, že 10 000 tun TNT by stačilo na přibližně 1 milion nábojů, pokud by byl každý bit použit pro 155 mm granáty.

Velká část TNT vyrobeného v Polsku je podle zaměstnanců továrny dodávána do USA. Poté se zabalí do střel s dalšími přísadami a přidá se do zmenšujících se zásob americké armády. Nejstarší granáty jsou odesílány zpět do Polska a poté na Ukrajinu.

Jen málo zemí dnes vyrábí TNT, především kvůli obavám životního prostředí z kontaminace vysoce toxickými chemikáliemi produkovanými ve výrobním procesu.

Německo uzavřelo svou poslední továrnu na TNT, Schönebeck na Labi, v roce 1990. A v Británii byla v roce 2008 uzavřena továrna na TNT v Bridgewater v Somersetu, poslední z nejméně čtyř továren na TNT v zemi, které se datují do období 2. světové války.

Když měla být továrna v Somersetu uzavřena, zpráva odborů varovala, že Británie ztratí "veškeré národní kapacity pro výrobu vojenských výbušnin". Zpráva zmiňuje nebezpečí spoléhání se na jiné dodavatele, dokonce i na spojence. Koneckonců, zpráva uvádí, že během první války v Perském zálivu v roce 1991 byly Británii odepřeny dodávky munice ráže 155 mm jedním z jejích blízkých spojenců, Belgií, kam Británie outsourcovala výrobu granátů, aby ušetřila peníze. (Obdobný problém má Británie i s tankovou municí produkovanou pro ni v Belgii - pozn. KD.)

Kromě závodu v Polsku je nyní výroba TNT soustředěna v Číně a Indii. Celní záznamy, které prozkoumala agentura Reuters, ukazují, že v letech 2023 a 2024 bylo z Indie vyvezeno nejméně 1 200 tun TNT výrobcům zbraní, kteří zásobují západní síly. Indie také dodala velké objemy výbušných plniv RDX a HMX polské společnosti Nitro-Chem.

Indie i Čína se však také snaží udržovat dobré vztahy s Ruskem. A ani jedna z nich by pravděpodobně nebyla schopna naplnit potřeby NATO, i kdyby byla ochotna. "Nedovedete si představit, jak je trh v tuto chvíli přehřátý," řekl představitel evropského obranného průmyslu. "Nejhorší věcí je v tuto chvíli celosvětový nedostatek TNT a RDX. Nedostatek těchto surovin je základním důvodem, proč v tuto chvíli nelze výrobu ještě více rozšířit."

Jeden z faktorů, který stojí za nedostatkem TNT v Americe, se datuje do prezidentského období Ronalda Reagana. Od roku 1986 nevyrobilo TNT žádné zařízení v USA. Armáda se místo toho spoléhala na dovoz.

O několik desetiletí později, v roce 2014, se armáda začala pokoušet přejít od TNT k jiné výbušné směsi s názvem IMX-101. V té době armáda uvedla, že IMX-101 je šetrnější k životnímu prostředí a méně náchylná k náhodnému výbuchu nebo teroristickému útoku.

Agentura Reuters však zjistila, že loni v létě, asi 17 měsíců po začátku války na Ukrajině, armáda v tichosti přešla zpět na TNT z důvodů nákladů a efektivity. IMX, i když je méně toxická, se také ukázala mít své vlastní ekologické stinné stránky.

V prohlášení pro agenturu Reuters armáda poprvé veřejně potvrdila, že "plán se změnil" a loni v červenci zastavila výrobu IMX-101 pro 155 mm granáty.

"Neočekávané světové události a náklady na IMX vedly armádu k opuštění IMX-101 a použití TNT, který je levnější." Dlouholeté používání IMX zpomalilo tempo výroby tak, že dělostřelecká produkce je nyní o 25 % "vyšší s TNT než s IMX," uvedla armáda.

Už před válkou se IMX potýkala s problémy, zjistila agentura Reuters. Poté, co armáda postavila továrnu v Tennessee za 147 milionů dolarů, aby zpracovávala odpad pro tento program, zařízení nevyužila. Důvod: Namísto toho, aby armáda vyráběla prekurzor chemikálií IMX na domácím trhu, jak bylo plánováno, dovážela chemikálie, čímž podle záznamů o smlouvách a současných i bývalých představitelů negovala potřebu čističky odpadních vod.

Představitel armádního nákupu Bush řekl, že nevyužité zařízení IMX je "pojistkou" a dodal: "V určitém okamžiku ho použijeme."

V důsledku všech těchto rozhodnutí se armáda stala z velké části závislou na dodávkách TNT z Polska. A armádní nouzové plány zahrnovaly spoléhání se na další zařízení: Továrnu na TNT na východní Ukrajině.

V roce 2021 začaly USA dovážet TNT z této továrny v Rubižnem v Luhanské oblasti v rámci dlouhodobé dohody v hodnotě 188 milionů dolarů. Osoba obeznámená s touto záležitostí uvedla, že USA před začátkem války dovezly asi 500 tun TNT. V roce 2022 však bylo zařízení rychle dobyto Rusy. Ukrajinské síly je zničily, než ustoupily.

Spojené státy oznámily plány na výstavbu vlastní továrny na TNT v hodnotě 650 milionů dolarů. Dokončení bude trvat nejméně dva roky.

Hledání válečné základny

Koncem května v ukrajinském bunkru nedaleko fronty panovalo mezi veliteli brigád vysoké napětí. Rusko bylo v ofenzivě. Na řadě obrazovek se objevilo video z dronů, které zachycovalo úsek frontové linie severně od druhého největšího ukrajinského města Charkova.

10. května Rusko zahájilo překvapivý útok, prolomilo chatrnou pohraniční obranu a během devíti dnů obsadilo více než 700 kilometrů čtverečních. Brigáda držela linii podél dvacetikilometrového sektoru severně od města Lypci.

Velitel dělostřelectva seděl stranou a sledoval další záběr – radar ukazující klikatou dráhu dvou ruských dronů Orlan. Drony monitorovaly ukrajinské pozice a přivolávaly salvy smrtící ruské dělostřelecké palby.

Plukovník Ihor Obolenskyj, který brigádě velí, řekl, že "souboj dělostřelectva mezi nepřítelem a námi" je neustálý. Poté, co byly na frontu urychleně dopraveny nové zásoby, aby pomohly odrazit postup, Obolenskyj řekl, že má v tuto chvíli dostatek 155 mm nábojů.

Ale byl tu jiný problém. Odpálení dělostřeleckého granátu vyžaduje střelný prach, pohonnou látku, která se nabíjí samostatně a po odpálení granát vystřelí. A aby ukrajinská děla zasáhla nepřátelské pozice, musí střílet ze svých 155 mm děl na plný dostřel – asi 25 kilometrů.

Střelný prach, dodávaný v takzvaných "velkých trubkách", byl nedostatkovým zbožím. "Máme spoustu projektilů, ale ne mnoho velkých trubek," řekl. To znamenalo, že dostřel jeho děl byl omezený.

Nedostatek střelného prachu představuje pro ukrajinské síly – a pro Západ – další zoufalý problém. Vyrábí se z nitrocelulózy, sloučeniny vytvořené zpracováním přírodních celulózových vláken, jako je bavlna, kyselinou dusičnou. Tento proces je obtížný a nebezpečný.

Stejně jako v případě továren TNT, západní země strávily roky od konce studené války zavíráním továren na výrobu prachu. Poslední ve Velké Británii byly uzavřeny v roce 1998 a závody v Rumunsku v roce 2004 a v Bergeracu ve Francii v roce 2007, to vše kvůli nedostatečným objednávkám. Německá společnost Rheinmetall si ponechala výrobu prachu v bavorském Aschau a ve švýcarském Wimmisu, ale tyto závody nejsou schopny pokrýt současnou poptávku.

Jediná nitrocelulózová továrna americké armády se nachází na venkově ve Virginii. Elektrárna byla otevřena v roce 1941, a přestože je stále v provozu, nedávné dokumenty armádního rozpočtu říkají, že továrna "překročila svou životnost" a poruchy jsou na denním pořádku. Nedávná porucha zařízení způsobila, že jedna výrobní linka byla uzavřena na šest týdnů, uvedla osoba obeznámená s touto záležitostí. "Místo je velmi křehké," řekl o závodu.

V roce 2012 armáda podepsala dohodu o jejím nahrazení moderní továrnou, která by byla mnohem efektivnější, bezpečnější a šetrnější k životnímu prostředí. Nové zařízení by také snížilo závislost na zahraničních dodavatelích. Měla být otevřena kolem roku 2015 a stála asi 245 milionů dolarů.

Projekt výroby nitrocelulózy je však o deset let pozadu a náklady se vyšplhaly na 399 milionů dolarů. Interní armádní záznamy a záznamy federálních soudů obviňují ze zpoždění a překročení nákladů nekompetentnost dodavatelů a subdodavatelů. Subdodavatel Fluor Federal Solutions zaplatil 14,5 milionu dolarů za urovnání poplatků americké Komise pro cenné papíry a burzy souvisejících s projektem. Společnost Fluor a dodavatel BAE Systems OSI odmítly záležitost komentovat s odkazem na probíhající soudní spor v této záležitosti.

Armáda uvedla, že nová továrna na nitrocelulózu je "v závěrečné fázi uvádění do provozu a kvalifikace". Zatím však nevyrábí velké množství nitrocelulózy pro vojenské použití. Proces "ověření" – vytvoření správné chemické směsi – by mohl trvat roky, uvedli lidé obeznámení s touto záležitostí. Armáda uvedla, že doufá, že proces bude dokončen do prosince. Uvedla, že zpoždění nemělo "žádný dopad" na ukrajinské válečné úsilí, protože původní továrna stále funguje.

Rusko mezitím rozšiřuje několik továren na střelný prach, které pocházejí přinejmenším z 2. světové války. Továrna ve městě Kazaň kdysi vyráběla střelný prach pro Kateřinu Velikou. I poté, co po rozpadu SSSR klesla poptávka, se Rusku podařilo udržet v provozu své závody v Permu a Tambově, částečně díky diverzifikaci dodávek tekuté nitrocelulózy pro civilní použití jako barvy nebo laky.

V rozhovoru pro agenturu Reuters admirál Rob Bauer, předseda vojenského výboru NATO, uvedl, že Rusko ukázalo, že dokáže rychle přijmout válečnou ekonomiku a "nařídit svému průmyslu, aby upřednostnil válku na Ukrajině". Výzvou, které západní demokracie čelí, je podle něj ukázat, že i ony dokážou zorganizovat své obrovské průmyslové zdroje.

V Evropě se začíná vyplácet snaha o navýšení nabídky 155 mm. Celková výroba granátů nyní převyšuje produkci USA a podle představitele NATO je aliance na cestě k tomu, aby letos vyrobila 2 miliony granátů. "Děláme pokroky, ale nejsme spokojeni s rozsahem výzvy," řekl úředník.

V USA vzala armáda v dubnu reportéry na prohlídku nedávno zmodernizované továrny na výrobu granátů ve Scrantonu v Pensylvánii. Tam úředníci předvedli nové moderní soustružnické obráběcí stroje z Jižní Koreje. Některé byly ještě ve smršťovací fólii.

A v květnu ministr armády slavnostně otevřel nejmodernější zařízení poblíž Dallasu, které se bude při výrobě 155 mm granátů do značné míry spoléhat na roboty.

Přesto se neočekává, že by tyto nové stroje začaly vyrábět granáty dříve než na podzim. I když by celková měsíční produkce v USA mohla do konce roku vyskočit z 36 000 na 60 000 kusů, neočekává se, že by dosáhla cíle 100 000 kusů dříve než za dalších 18 měsíců.

Ukrajinští vojáci, kteří jsou zpět na frontové linii, doufají, že jejich úsilí bude fungovat – a to rychle.

Jeden poručík, který velel dělu v jižní Doněcké oblasti, řekl agentuře Reuters, že po celé měsíce střílel tak zřídka, že se Rusové ani neobtěžovali ostřelovat jeho pozici. Nové dodávky dorazily, řekl, ale obává se, že přišly příliš pozdě a příliš málo na to, aby zastavily Rusy.

"To, co máme, je stále almužna," řekl Oleksander. "Ustupujeme vesnici za vesnicí, dokud nedorazíme do našich domovů."

Zdroj v angličtině: ZDE