Americká rétorika sebezničení?

22. 7. 2024

čas čtení 11 minut
Trumpovy komentáře signalizují, že by mohl usilovat o velkou dohodu s Čínou a Ruskem podobnou Jaltě, obětovat menší státy a rozpoutat chaos, varuje Francesco Sisci.

Obecným problémem těchto amerických voleb je, že atmosféra rétorického násilí a šíření konspiračních teorií je dvousečná zbraň.

Kdokoli ji použije, bude jí také trpět, a bohužel atentát na bývalého prezidenta Donalda Trumpa a velmi bizarní interpretace pronášené v afektu – které budou bezpochyby kolovat i nadále – jsou produktem této atmosféry.

Je to Pandořina skříňka, která byla otevřena a která by měla být místo toho uzavřena, protože, ať už je to dobře nebo špatně, rozhodující otázky voleb jsou čtyři:

  • Veřejný pořádek. Lidé, střední třída, mají pocit, že kriminalita roste.
  • Imigrace.
  • Inflace.
  • Někteří lidé se domnívají, že problém je v americkém rozhodovacím procesu, který je příliš pomalý a těžkopádný.

Ve všech těchto čtyřech tématech je Trump silný. Nebýt epizody z 6. ledna 2021 – ať už ji nazýváte povstáním, zuřivým protestem nebo pokusem o převrat – kdyby nedošlo k pokusu popřít legitimitu zvolení prezidenta Joea Bidena, dnes by pravděpodobně měl Trump vítr v plachtách pro své znovuzvolení.

Trumpovy argumenty ve všech těchto čtyřech otázkách se zdají být silnější než Bidenovy. Biden a demokraté se o těchto otázkách přou, ale vždy jsou kontroverzní. Například:

  • Je tu inflace, ale je tu ekonomický růst.
  • Je tu imigrace, ale také nedostatek pracovních sil, protože ekonomika roste.
  • Kriminalita může být otázkou vnímání, protože statistiky mohou ukazovat jednu věc a opak.
  • Efektivita systému je pracná, ale vyhýbá se chybám, které by mohly věci zkomplikovat.

Klíčovým argumentem proti Trumpovi je však jeho násilná rétorika, jeho plán reformovat americký "hluboký stát" a změnit Ameriku prostřednictvím populistické rétoriky.

Kdybychom dnes tuto populistickou rétoriku odstranili, Trumpovy šance na znovuzvolení by byly mnohem vyšší.

Je tedy v Trumpově nejlepším zájmu zmírnit tón a zcela změnit svou strategii, přestat s touto populistickou rétorikou, jasně opustit konspirační teorie a posunout se do středu. Zde jsou nerozhodnutí, ti, kteří by mohli na poslední chvíli změnit názor a hlasovat pro Bidena ne proto, že by byli přesvědčeni o Bidenově programu, ale proto, že se bojí Trumpovy radikální agendy.

To by mohlo Americe pomoci znovu získat jednotu. Pokud se tak nestane, pak je legitimita demokratického procesu ohrožena. Tento proces závisí na tom, zda jsou oba kandidáti ochotni ustoupit, pokud je průzkumy negativně ovlivní.

V 60. a 70. letech 20. století byla Amerika zaplavena násilnými protesty. Došlo k sovětské infiltraci, k Černým panterům a atentátům na Martina Luthera Kinga, Roberta Kennedyho a Johna Kennedyho.

Byl to mnohem násilnější a drsnější okamžik než teď. I tehdy, navzdory těmto atentátům, americký establishment – centrální část Ameriky – našel jednotu, která pomohla překonat drama vietnamské války a zvrátit studenou válku.

Dnes, z vnějšího pohledu z Itálie, ale hlavně z Číny, kde jsem byl mnoho let, je společnost rozdělená, ale ne na úrovni násilí 60. a 70. let.

Rozdělení na vrcholu se však zdá být dramatičtější a nebezpečnější. Prezidentští kandidáti, v tomto případě Trump, se stále přou o to, zda volby v roce 2020 prohráli, nebo ne, a vrhají stín na všechny americké instituce.

Pokud jsou zpochybněny jedny volby, budou podezřelé i ty následující a další. Proto se nedůvěřuje celé instituci amerického systému, včetně Trumpova budoucího možného zvolení.

Pokud by byl Trump zítra zvolen, pochybnosti by přetrvávaly, stejně jako se množí pochybnosti o volbách v roce 2020 a totéž by se stalo v roce 2024. Jedná se tedy o dvousečnou zbraň. Proto by bylo užitečné, aby každý znovu nastoupil na cestu sociálního a intelektuálního smíru.

Římská republika byla založena na volbě dvou konzulů, kteří vládli střídavě každý jeden den. Na konci dne jeden z nich ustoupil druhému. To je donutilo ke koordinaci.

Americký demokratický systém se svou dělbou moci zavazuje nebo by měl kandidáty zavazovat ke koordinaci. Nelegitimita jednoho znamená vlastní nelegitimitu, takže pokud Trump prohlásí Bidena za nelegitimního, vrhá to pochybnosti i na Trumpa.

To, co je v tuto chvíli důležitější než kdy jindy, je zachránit americké instituce za každou cenu. "Hluboký stát" možná nefunguje dokonale, ale zatím je zárukou relativní stability v současném světě. Pokud selže toto, selže nejen Amerika, ale selže všechno.

Rusko a Čína by měly problémy, protože hluboká americká nestabilita s sebou nese dvě rizika: Explozi Ameriky s nepředvídatelnými důsledky, nebo externalizaci vnitřních rozporů, urychlující války a konflikty. Dnes to může být proti Rusku a zítra to může být proti Číně; kdo ví, co ještě?

To otevírá nebezpečný scénář. Podle logiky Reného Girarda, oblíbeného filozofa Petera Thiela, mentora nového kandidáta na viceprezidenta, můžeme říci, že došlo k pokusu o oběť; Trumpovi byla odebrána krev z ucha.

Můžeme a měli bychom udělat tlustou čáru za násilím a hledět kupředu. Kdo zvítězí, není podstatné, dokud vyhrává americký systém.

Slova a budoucí diplomacie

Uvolněná rétorika se neomezuje jen na domácí politiku, ale nebezpečně se šíří i do zahraničí. Minulý týden Trump údajně pohrozil, že stáhne podporu Tchaj-wanu, pokud ostrov (považovaný Pekingem za povstaleckou provincii) nezaplatí více za svou obranu. Tchajpejská burza se zhroutila.

Je to o podstatě a o tom, jak ji prezentujete. Slavný rozdíl mezi broukem a motýlem je slovo, a jak by řekli scholastičtí mniši ve středověku: Nomina nuda tenemus. Slova mají význam.

Máme-li být velmi praktičtí, pokud se tento příběh vyjádří jednoduše, země v Evropě nebo Asii se mohou rozhodnout udělat právě to – uzavřít dohodu s Ruskem nebo Čínou, které požadují méně peněz na ochranu.

A pak, co udělají USA? Přijmout to? Začít válku proti bývalým spojencům, kteří jsou nyní chráněni velkými hráči, s nimiž chce Amerika uzavřít dohodu?

Existují náznaky, že tomu tak je. Hovoří se o kontinentálním obranném systému v EU; znovuzvolená předsedkyně EU Ursula von der Leyen hovořila o tom, že bude mít místopředsedkyni Komise pro obranu.

Mohou to být známky rostoucí ostražitosti vůči možným americkým tlakům nebo změnám názoru. Koneckonců, Rusko, hlavní hrozba EU, je ekonomickým trpaslíkem. Pokud by do toho EU vložila své srdce, mohla by mít brzy armádu, která by vyhladila Rusko až do Vladivostoku bez USA.

Zmatek, který Trumpovy výroky zasely, narušil křehkou rovnováhu na Tchaj-wanu, kterou Peking sám nechtěl navzdory oficiální rétorice rozbít. Tchaj-wan se nyní bojí: Bude Čínská lidová republika (ČLR) tlačit na to, aby ohnula kolísavý domácí konsensus Tchaj-wanu?

Anebo se USA pokusí toto nedorozumění napravit tím, že posunou hranice strategické nejednoznačnosti, čímž přimějí ČLR, aby ztratila tvář, a povedou k tomu, že se věci vymknou kontrole?

Na Tchaj-wanu jsou lidé, kteří se právem či neprávem domnívají, že USA po druhé světové válce zradily čínské nacionalisty tím, že je nepodpořily proti komunistům. Myslí si také, že USA zradily Tchajpej znovu, když se během studené války přitulily k ČLR.

Tito lidé vydělali s Čínou spoustu peněz a věřili, že Peking je spolehlivější než Washington. Tvrdí tedy, že je lepší mít dohodu přímo s Pekingem.

To by mělo důsledky pro celou Asii. Teoreticky to vytváří příležitosti pro Čínu, ale mohlo by to také znamenat, že Japonsko, Vietnam a Indie by mohly vzít věci do vlastních rukou a vytvořit protičínskou alianci nezávislou na USA.

Není to tak, že bez USA se asijské země Číně jen tak vzdají. Je to mnohem složitější. Japonsko historicky nebylo nikdy napadeno Čínou, tak proč by tomu mělo být nyní? Indie je na tom stejně a Vietnam bojoval se severními nájezdníky po tisíce let.

Tyto tři země samy o sobě mají větší počet obyvatel a podobnou ekonomickou a technologickou váhu, aby mohly čelit Číně. Teoreticky by se mohli obejít bez USA.

USA jsou centrem aliancí a zdrženlivostí vůči alternativním regionálním obranným geometriím. Jejich přítomnost je užitečná v EU, Asii a Rusku nebo Číně, které by jinak mohly čelit agresivnějšímu prostředí.

Trump nyní otevřel brány novému myšlení v regionu i ve světě. Lze džina vrátit zpět do láhve? A pokud ano, jak?

Velkolepé nabídky

Hovoří se o tom, že Trump chce s Čínou a Ruskem uskutečnit jakousi jaltskou velkou dohodu a obětovat menší státy.

Pokud by tomu tak bylo, rozpoutalo by to období chaosu. Mnoho menších zemí by se pokusilo uzavřít své vlastní dohody s Číňany nebo Rusy. Následovat by mohly čistky a povstání v mnoha zemích.

Situace je velmi odlišná od situace na Jaltě v roce 1944 (kdy si USA, SSSR a Velká Británie mezi sebou rozdělily svět krátce před rozpadem Německa a Japonska). Pak USA dostaly víc, než s čím začaly; tentokrát by to bylo mnohem méně.

A čím by mohly být USA bez svého současného impéria? V Asii by se Japonsko, Jižní Korea, Vietnam, Indie a Indonésie, které by se prodaly Číně, mohly obrátit proti USA a velké dohodě.

Trumpovo prohlášení o Tchaj-wanu má v sobě zrnko pravdy. Výdaje na obranu a rozmístění lidí jsou známkou vaší nezávislosti a závazku k nezávislosti. Pokud USA platí za vaše boje, mnozí to mohou špatně pochopit – nechcete snad svou nezávislost? Věříte, že USA jsou nepřítel? O tom by měla rozhodnout každá země.

USA mohou zemím pomoci, ale vést válku místo nich je špatné. Národní vojáci mohou brzy uvěřit, že jejich problémy jsou na straně Američanů, nikoliv nepřítele, jak se to stalo v minulosti v mnoha oblastech s arogantní přítomností americké armády. USA mohou vypadat jako koloniální mocnost, což nejsou. Odtud se může mnoho věcí pokazit.

Praktický vzkaz pro každou zemi je stejný: Vzchopte se a rozhodněte se. To však podtrhuje smysl USA pro zodpovědnost a svobodu. Jde o globální bezpečnost, jejímž nezbytným opěrným bodem je Amerika.

Zapomínání na starosti a obavy světa však oslabuje všechny, počínaje tím, kdo může ztratit nejvíc – USA.

Zdroj v angličtině: ZDE

-1
Vytisknout
2661

Diskuse

Obsah vydání | 25. 7. 2024