Rozpadající se íránská osa odporu: Nebezpečí pro Nicoláse Madura

25. 10. 2024

Mnozí se domnívají, že režim ve Venezuele se neobává žádného vnějšího vývoje, vzhledem k jeho naprosté lhostejnosti k mezinárodním sankcím a globálnímu odsouzení, naposledy v reakci na vykonstruované volební vítězství, které bylo odmítnuto prakticky celým demokratickým světem.

Kolaps íránské Osy odporu – jejímž klíčovým čestným členem je Venezuela – se však ukáže jako tvrdý test odhodlání vnitřního kruhu Nicoláse Madura.

Od té doby, co se v roce 1999 dostal k moci Madurův předchůdce Hugo Chávez, se Venezuela a Írán navzájem považují za něco mnohem víc než jen za partnery a spojence. Samozvaná "G2" vytrvale hledala způsoby, jak si navzájem zachraňovat své ekonomiky, a tak se společně chránit před dopady západních sankcí proti jejich ropným sektorům.

Ale zatímco Írán byl Madurovým užitečným mentorem v tom, jak efektivně obejít sankce, realita je taková, že se těmto dvěma zemím nikdy nepodařilo zvýšit objem obchodu na smysluplnou úroveň.

Hnací silou jejich románku byla neochvějná oddanost sdílené ideologii – zpochybňování toho, co popisují jako americký imperialismus. Nejde jen o pragmatické sladění zájmů, ale o základní, duchovní pouto, které se odráží v zahraniční politice obou vlád.

Když Chávez v roce 2013 zemřel, tehdejší íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád vyvolal bouři prohlášením, že se Chávez vrátí, aby ve světě nastolil mír a spravedlnost po boku Ježíše Krista a skrytého imáma. Na oplátku, když íránský prezident Ebráhím Raísí zemřel při havárii vrtulníku na začátku tohoto roku, Maduro vzdal hold "vynikající lidské bytosti" a "bezvýhradnému příteli naší země".

Írán poskytl rozsáhlou vojenskou podporu, aby pomohl Caracasu upevnit svou pozici a projektovat svou moc v regionu – vyzbrojil ho bezpilotními letouny, raketami a dalším vybavením, k jehož nasazení byla Venezuela velmi blízko, když si letos nárokovala území Guyany.

Írán rovněž poskytuje know-how v oblasti kontrašpionáže a mučení Madurově kontrarozvědce DGCIM a dalším silám odpovědným za represe.

Aby se Venezuela za tuto laskavost odvděčila, dala své území k dispozici íránským agentům, kteří plánují atentáty na americké představitele jako odvetu za zabití velitele jednotek Kuds íránských revolučních gard Kásima Sulejmáního. Islámské revoluční gardy jsou již mnoho let hluboce zakořeněny ve venezuelských bezpečnostních službách a s velkým efektem sdílejí své odborné znalosti v oblasti přežití režimu.

Jejich vztah byl produktivní a vzájemně se posiloval, ale události posledních několika týdnů otřásly jeho základy.

Íránská moc a vliv se spoléhají na hrozbu odvety proti Izraeli a jeho spojencům prostřednictvím rozsáhlé sítě zástupných sil na Blízkém východě, včetně Hizballáhu, Hamásu a Húsiů. Ale tato síť se hroutí rychleji, než si téměř kdokoli myslel, že je možné, a Teherán se ocitá v neuvěřitelně obtížné pozici bez dobrých možností, jak se znovu prosadit.

Izrael může ještě čelit neúspěchům nyní, když byla zahájena nejistá pozemní operace a čelí válce na několika frontách, ale v každém případě se íránská osa ukázala jako extrémně zranitelná.

To je pro Madura problém, protože pokud se z G2 stane G1, ztratí jednu věc, která ho dosud chránila a držela u moci – důvěru svého vnitřního kruhu.

Venezuelský režim nevděčí za svou dlouhověkost podpoře veřejnosti – průzkumy veřejného mínění ukazují, že lidé ve Venezuele v drtivé většině nenávidí Madura a utrpení, které jim způsobil.

Režim přežil, protože extrémně malá skupina dobře postavených vojenských "elit" těžila z Madurova patronátu. Domnívají se, že jejich zájmům nejlépe poslouží jeho setrvání v úřadu. Historie nám však říká, že umožňovatelé tohoto druhu se zbaví svého patrona v okamžiku, kdy pocítí, že už nemá spolehlivou cestu k zachování jejich pozice.

Tato cesta je jasná, dokud se Venezuela může počítat do omezeného bratrstva autoritářských států, které společně prosazují své právo držet se u moci tváří v tvář masové opozici. Ale ve světě, ve kterém ani íránská teokratická vláda – zdánlivě mnohem odolnější a mocnější než režim v Caracasu – nedokáže ochránit své životní zájmy, co to znamená pro relativně nešťastnou Madurovu administrativu?

Nemůže být pochyb o tom, že někteří loajalisté v paláci Miraflores se na sebe budou tento týden dívat a přemýšlet, zda nenastal čas podniknout preventivní opatření. To by měl být vážný důvod k obavám, pokud se jmenujete Nicolás Maduro.

Zdroj v angličtině: ZDE