V oblasti zahraniční politiky Biden zcela selhal

13. 1. 2025

čas čtení 6 minut

V jiné době by byl odcházející prezident Biden skvělým vůdcem studené války. Místo toho se jeho působení neslo ve znamení chyb, naivity a přílišné opatrnosti
, míní komentátor Simon Tisdall

Stejně jako jeho 44 předchůdců se Biden údajně obává o své „místo v dějinách“. Dělají to všichni prezidenti. Zavání to ješitností. Dělají před svým odchodem přednášky, věnují peníze nadacím, budují knihovny, píší paměti. Slávu si pletou s trvalým významem.

Čeho tedy Biden dosáhl a přetrvá to? Jeho domácí úspěchy jsou působivé. Oživil pandemií postiženou ekonomiku, vytvořil 16 milionů pracovních míst, zvýšil mzdy, nové podniky a výdaje na infrastrukturu, snížil počet vražd. Jeho zákon o snížení inflace snížil náklady na zdravotní péči a dal 400 miliard dolarů na řešení klimatické krize. Americké akciové trhy jsou na vzestupu.

 

Sotva se jedná o národní „katastrofu“, jak tvrdí jeho nástupce Donald Trump. Přesto byl Biden sám sobě největším nepřítelem. Dopad vysoké inflace na voliče bagatelizoval. Popíral svůj fyzický a duševní úpadek a usiloval o druhé funkční období poté, co v roce 2020 naznačil, že o něj usilovat nebude. Trval na tom, že dokáže porazit Trumpa, navzdory jeho strašlivým číslům v průzkumech, a pak neochotně dal Kamale Harrisové propustku. Nyní je v Trumpově éře jen přestávkou. Trump dost možná promarní ekonomické zisky posledních čtyř let. Také v zahraniční politice by mohl mnohé problémy ještě zhoršit. Rozdíl je v tom, že v mezinárodních záležitostech Bidenův odkaz je na hraně katastrofy.

Na to, že se Biden stylizuje do role odborníka na zahraniční politiku, je jeho celkový výkon děsivý. Začalo to v Afghánistánu v roce 2021, kde urychlil ostudný ústup, který započal Trump. Výsledkem byla obrovská zrada: vytrvalého afghánského lidu a amerických, britských a NATO vojáků, kteří za 20 let konfliktu zaplatili životem. Biden pošetile odmítl pravděpodobnost úplného převzetí moci Talibanem.

Bidenova chyba pokračovala i v případě Ukrajiny. Americké zpravodajské služby správně předpověděly plnohodnotnou invazi Vladimira Putina, ačkoli vážně přecenily ruské schopnosti. Kdyby Biden v lednu 2022 Putina soukromě varoval, že NATO bude jakýkoli útok považovat za ohrožení kolektivní bezpečnosti Evropy (což se stalo a děje) - a že za takových okolností bude aliance Ukrajinu bránit - opravdu někdo věří, že by Putin do toho šel?

Ale Biden, který dodal Putinovu jaderným výhrůžkám neoprávněnou váhu, přihlížel, jak invaze pokračuje, a pak začal rozčileně dodávat vojenskou pomoc až pozdě. O téměř tři roky později, s desítkami tisíc mrtvých a zraněných civilistů, zničenou zemí a stovkami miliard dolarů vynaložených na americkou a evropskou pomoc, Rusko získává půdu pod nohama, zatímco Ukrajina pomalu vykrvácí.

Bidenova naivita a přílišná opatrnost společně zvětšily pravděpodobně ještě větší pohromu po zvěrstvech teroristů z Hamásu 7. října 2023. Benjamin Netanjahu, bezskrupulózní izraelský premiér, ho opakovaně doběhl. Netanjahu využil Bidenovy silné proizraelské loajality a pustil se do toho, ohledně čehož se OSN, mezinárodní soudy a organizace na ochranu lidských práv obávají, že jde o záměrnou vyhlazovací kampaň proti Palestincům v Gaze.

Netanjahu opakovaně ignoroval Bidenovy červené linie, například v otázce Rafahu a humanitární pomoci, a současně těžil z rekordních dodávek amerických zbraní. Drze rozšířil válku do Libanonu a do Sýrie a zatáhl americké síly do přímé konfrontace s Íránem. Netanjahu a jeho krajně pravicoví spojenci zůstávají největší překážkou dohody o příměří a rukojmích v Gaze, po které Bílý dům touží. Bidena měl  Netanjahu za hlupáka. A co hůř, učinil z USA účastníka genocidy. 

Biden věřil, že Netanjahu chce mír. Taková naivita nebude brzy zapomenuta ani odpuštěna.

Biden se zavázal, že oživí jadernou dohodu Západu s Íránem, a nikam se nedostal. V době, kdy rostl jaderný raketový arzenál Severní Koreje, nečinně přihlížel. Kvůli vraždě Jamala Khashoggiho očernil Mohammeda bin Salmana, pak potřásl saúdskému korunnímu princi rukou a požádal ho o pomoc s dodávkami ropy.

Bidenův ideologický přístup spočíval na třech pilířích, z nichž všechny byly zchátralé. Jedním z nich byl jeho výkřik z kampaně 2020, že zahraniční politika by měla sloužit americké „střední třídě“. Šlo o nesouvislou snahu přesvědčit voliče, že globální angažovanost USA je v jejich zájmu, na rozdíl od Trumpova populistického izolacionismu. Ti  to většinou nepřijali. Druhým pilířem bylo sporné tvrzení, že poválečná globální hegemonie USA nezaniká, ačkoli evidentně zaniká. Biden prohlásil: „Amerika je zpět!“. Až na to, že o čtyři roky později a navzdory tomu, co ministr zahraničí Antony Blinken hlásá jako „strategickou obnovu“,vůbec není - a Trump je. Bidenův zjednodušený třetí pilíř my a oni - že USA vedou existenciální celosvětový boj mezi demokracií a autoritářstvím - nevědomky prohloubil tentýž rozkol. Čína, Rusko, Írán, Severní Korea, země Brics a „globální jih“ se stále více spojují, aby zpochybnily řád založený na pravidlech, jemuž dominuje Západ.

Biden má v mnohém pravdu. Obnovil transatlantické vztahy a sjednotil rozšířené NATO. Posílil asijsko-pacifické aliance, aby zabránil agresivnímu čínskému expanzionismu, a spřátelil se s Indií. Podpořil opatření v oblasti klimatu. Jeho tragédií je, že se k této práci dostal příliš pozdě. Jako vůdce za doby studené války by byl ve svém živlu. Když konečně získal Oválnou pracovnu, našel bývalý senátor za stát Delaware, poprvé zvolený v roce 1972, svět změněný k nepoznání.

Biden si myslel, že Taliban dodrží své slovo. Upřímně se obával jaderné války s Ruskem, ale proradný Putin hraje podle jiných pravidel. Věřil, že Netanjahu chce mír. Taková naivita nebude brzy zapomenuta ani odpuštěna. Ve skutečnosti „čestný Joe“ Biden věřil lidem. Jeho trvalým dědictvím v této post-carterovské době je trpký důkaz, že jim - přinejmenším politikům - nelze věřit vůbec.

Zdroj v angličtině ZDE

0
Vytisknout
2289

Diskuse

Obsah vydání | 14. 1. 2025